Závidím vědcům (zejména americkým)

Závidím pracovníkům čistě vědeckého výzkumu. Samozřejmě v dobrém, ani mně nikdo nebránil, abych se v mládí pokusila státi se vědcem. A nemohu nevzpomenout na Vonnegutovu Kolíbku, dle níž vědcův zaměstnavatel neprohloupí, když nechá své pracovníky, ať si prostě hrají, s čím právě chtějí. 

Úžasné mi na tom přijde to, že někdo někoho platí za to, že si hraje, bez ohledu na správnost výsledků výzkumu – neboť když se (třeba i po letech) přijde na zcestnost, nikdo se jistě vracení nákladů obávat nemusí. Není to ode mne plebejské fňukání, jen malá a přiznaná závist. A lehké zamyšlení nad internetovými články rádoby vědeckými. A respekt k odborným lékařům a jiným profesím, kde je omyl pro změnu fatální.

Cosi mne nutilo opakovaně se vracet k článku „Co způsobuje vlnu alzheimera? Může to být i obyčejná hygiena” (Novinky.cz, 7.11.).

Článek informuje o výzkumu, který provokativně postavil kauzalitu mezi dvěma fakty, že ve vyspělých státech je vyšší výskyt Alzheimerovy choroby a také se v těchto státech praktikuje důkladněji osobní hygiena. Hrany té provokativnosti jen nepatrně zbrousilo uvedení, že autoři výzkumu vzali v potaz rozdílnou délku života v různě vyvinutých krajích. Nu dobrá. Ale vzali v potaz stres? Stav přírody? Životní rytmus? Složení vzduchu, který dýcháme, a vody, kterou pijeme? Krátké i dlouhé vlny rozličného záření? Chemieprostou (a i jinak prostou a přiznávám, že o hladu nic nevím) stravu v chudších zemích oproti nestřídmosti a také nemožnosti vyhnout se všem těm éčkům a podobným vymoženostem, které si ukládáme do tkání? (Takže rozumný tygr by už dospělého člověka z civilizované země měl už jen ochutnat a sousto vyplivnout, že?) Šlo by postavit mnoho podobně vratkých hypotéz, například mohu tvrdit, že se domnívám, že zvýšený výskyt pálení žáhy obyvatel v Čechách oproti pálení žáhy obyvatel Bangladéše je nadměrný přísun informací o Ivetě Bartošové (a to i v případě, když titulek žádného článku nikdy za žádných okolností neotevřete k bližšímu pročtení) v kombinaci s oranžovou malbou stěn v bytě. V Bangladéši mají jedno štěstí, a to že o Ivetě nemají šajn; a barva stěn je asi nepříliš často řešenou nadstavbou žití. Také by stála za prozkoumání souvislost, proč v krajích, kde jsou běžné tří a víceproudé silnice, je častější příčina úmrtí usnutí za volantem oproti chudým koutům Afriky? Já vám nevím – že by to bylo těmi bílými pruhy po okrajích, co myslíte?

A tak si představuji ráno ve výzkumné laboratoři:
Majda: Ahoj kluci, pamatujete  si, jak jsem předloni analyzovala vrypy na kosti z těch vykopávek? No nějak jsem o víkendu nemohla spát a napadlo mne vzít to ještě pod ten náš novej mikroskop; a víte, že ty vrypy asi nebyly od pazourku, jak jsme tehdy publikovali? To je zajímavý, co?

Tonda: Hm, dobrý. To my byli v sobotu u mý budoucí tchýně. Všude samý vobrazy s motivem slunečnic, chápete to? A vona se furt vopakovala, třikrát mi vyprávěla, jak měli netopejra pověšenýho na balkóně a nechtěl vodletět. A pětkrát se mne ptala, kdeže to pracuju. Já vám nevím, asi se budu muset podívat na ten vliv slunečnic na mozek nebo co. A asi se zas nevoženim…