V dnešní době

     Jsem alergická na věty začínající V dnešní době…., které pokračují nějakým laickým výrokem zhodnocující finanční situaci nebo vztah lidí k penězům. Vzteky bych něčím mlátila, když někdo pronáší nesmyslné výroky typu: V dnešní době lidi myslí jenom na peníze. V dnešní době musí člověk počítat každou korunu. V dnešní době se všechno točí jen kolem peněz. apod.

     Ona byla někdy nějaká doba, kdy lidé na peníze nemysleli, nebyly pro ně vůbec důležité a všechno se rozdávalo zadarmo? Za peníze si člověk může koupit všechny hmotné statky, díky nimž se může mít dobře, tak jich logicky chce co nejvíce. Samozřejmě, že každý není chamtivý a existují i jedinci, kterým stačí obohacovat se jen po duchovní stránce. Ale ti žili v každé době, žijí i dnes.

     Jako výjimka mě napadá snad jen doba válečná a období těžkého komunismu, kdy peníze byly víceméně k ničemu. Možná tak k podmáznutí někoho vlivného, ale koupit se za ně toho moc nedalo. Tyto výroky ale nepronáší jen pamětníci, kteří by mohli srovnávat. Doba jejich mládí jim teď zpětně určitě přijde mnohem veselejší a prozářená bezstarostností. Dnešní doba se bohužel mnohdy nelíbí ani dnešním dvacátníkům či třicátníkům. Kritizují jí však většinou lidé neambiciózní, neaktivní, bez chuti do života, který by probíhal podobně v jakékoli epoše.

     Další skupinou výroků podoby V dnešní době….. jsou pokusy o hodnocení společnosti: V dnešní době jsou lidí hrozně zlí. V dnešní době myslí každý jen sám na sebe. V dnešní době ti nikdo zadarmo nepomůže. apod.  Tyhle věty padají většinou z úst babiček, které si prožili svůj aktivní život za dob komunismu, kdy se všechny špatné informace zamlčovaly a ukazovalo se jen to hezké. Babičky jsou teď z večerních televizních zpráv v šoku a nemohou spát z historek o tom, jak někdo někoho okradl, jak někdo rozkopal náhrobky na hřbitově, jak někdo zneužil nebo zabil dítě. Ono se to dělo vždy, jen se o tom nemluvilo. Vždycky žili lidé hodní, kteří vám ochotně pomohli. Žijí i dnes. Já jsem člověk mladý a zdravý, jsem samostatná. Ale tahám s sebou kočárek a dvě děti, občas se někam nevejdu, potřebuju přidržet dveře. A všimla jsem si, že zrovna ty babky, co se strkali za komunismu ve frontě na banány a teď lkají na zkaženou dnešní generaci, stojí v hloučku uprostřed chodníku a hodnotí ostatní. Já je musím objet s kočárkem po silnici a dveře u obchodu mi zabouchnou před nosem.

     A poslední skupinou filozofických úvah začínající na V dnešní době…. jsou zoufalé výkřiky nad obecnou krutostí celého světa: V dnešní době je život opravdu těžký. Dnešní doba je zlá a krutá. V dnešní době je to složité. Neřekla bych. Byly horší časy a horší doby. Kdo chce práci, nějakou vždy najde. Peníze se vydělat dají. Nabídka všeho je velmi pestrá. V jaké době to bylo snadné a všechno vám někdo přinesl až pod nos? Možná že opět v době komunismu byly byty lidem přiděleny, pracovní místa uměle vytvořená pro každého. Ale čím to bylo vykoupeno?

     Jsou lidé pozitivní, kteří by uměli žít spokojeně v každé době. A pak jsou ti rýpalové, kteří většinou sedí doma na zadku a hodnotí činy ostatních.  Dobu může tvořit každý. Aktivně se podílet na tom, aby ta nynější epocha tak zlá nebyla. A pokud vám přijde dnešní svět opravdu záludný a krutý, podívejte se na nějaký dokument o rozvojových zemích, o době stalinismu v SSSR nebo druhé světové válce. Váš život v dnešní době vám hned bude připadat růžovější.