já myslím, že ta spolužačka se má víceméně podobně jako vy - je na ten svůj život kouká "jinýma očima" - vy koukáte pozitivně, ona negativně...A že je člověk v životě jednou dole a jednou nahoře je docela normální...ono to "dole a nahoře" totiž neznamená jen materiální situaci a hlavně to nemáte jen v rukách vy... můžete se snažit "být nahoře" -a přijde nějaká nezaviněná katastrofa (autonehoda, manžel si najde milenku, někdo těžce onemocní, vykradou vás....) - a jste "dole" hned...ovšem vy máte výhodu, že s pozitivním pohledem na svět se za čas zas nahoru dostanete

Nejenom to, že je život takový. Navíc je úplně jedno, jak se kdo snaží, protože na konci přestaneme existovat.

Pozor, neplést si "How do you do" které se používá při představování a "how are you" nebo "how are you doing" nebo "what´s up", které znamená jak se máš, jak to jde.... to měla asi autorka na mysli.

Spolužačka Vám odpověděla upřímně, asi nečekala politování. Vy se máte líp, buďte ráda a pokud Vám někdo řekne , že nahoru a dolů, tak až tak nekňučí. Já jsem taky onehdy vyslechla bývalou kolegyni a její problémy jsou značné, rodinné a hmotné. Tak ji vyslechnu, trochu polituji, dodám optimismu a hlavně ocením, jak statečně se s tím vším pere. Bohužel, život toho nakládá postupem času víc a víc, někdy naštěstí postupně, takže se dá zvyknout. Neznamená to ale, že by takový člověk těm šťastnějším záviděl a nepřál jim to.

To je takový druh lidí. Máme známý pár už hodně let. Neustále brečej nad drahotou, malýmy příjmy, nepřízní osudu,... Pak mezi řečí sdělej, že si koupili vw multivana ale že to byla velmi výhodná koupě. Že koupili barák ale že je ve špatným stavu,...atd.atd. A pak takovým lidem řekněte, že se máte dobře