Domácí vězení

     Postoupila jsem do dalšího levelu dvojnásobného mateřství. Mám za sebou vypiplaní  nedonošeného dítěte, celý rok doma s miminkem a vzpurným batoletem zároveň, a teď, když už se staršímu dítěti ve školce líbí, s mladším si užíváme volných dopolední  a první slunečné paprsky dávají znamení o brzkém příchodu jara, lákají k procházkám a vyzkoušení dětských hřišť, jsem opět s oběma druhý týden zavřená doma.  Cesta s prádlem do sušárny nebo s odpadky do popelnice je pro mě jedinečný zážitek a zpestření dne.

     Nejsou nemocné obě. Je nemocné jen jedno, a to je to horší. Druhé by chtělo ven, tluče zevnitř na vchodové dveře, oblíká si čepici a šálu, hledá v botníku své boty. Starší prospí skoro celý den, zbytek dne fňuká a brečí, má čtyřicítky horečky. Hlídat nebo na návštěvu, i ten kdo by mohl, samozřejmě nikdo nechce, jsme přenašeči záhadné nemoci. Mladší upijí pití staršímu, ukradne mu kartáček na zuby a celý ho olíže. Není mu naprosto nic. Hýří energií a kypí zdravím.  Stavíme ze všech možných stavebnic, skládáme puzzle, čteme půl dne pohádky, hrajeme si se všemi druhy autíček, vlaků a stavebních strojů-ještě že ten ježíšek byl tak štědrý! Čtyřicítky ustupují, se 37°C dítě náhle ožije a začíná se nudit. Chvilkami si hrají spolu, uf! Rychle jdu uvařit polévku.

     Patříme k rodinám typu: tatínek celý den v práci. Takže čekání na tátu se stává podstatnou náplní dne. Kluci ho večer vyhlížejí z okna, pak jdou na něj čekat na schody.  Už se nebojím hrozby závislosti na televizi. Hlídání programu na Déčku a selekce oblíbených pořadů mých dětí, tím se dá také zabít dost času z předlouhých dní. Třídíme šatníky, sestavujeme si jarní garderobu, děláme módní přehlídku. Zkoušíme masky na 2 karnevaly, které nás příští týden čekají. Ten týden přežijeme!

     O víkendu to nevydržím a jdeme ven. Hodinka na čerstvém vzduchu přeci dítěti, co už je bez teplot, nemůže ublížit! A máme tu nedělní odpoledne. Starší syn má kreativní chvilku, snaží se svázat karton a kus polystyrenu provázkem. Nedaří se. Řev, mlácení věcmi, kopnutí do židle….hmmmmm, židle padá, klučík brečí jinak, už to není hysterický řev, ale pláč značící bolest. Štěnice na palci u nohy prostupuje nehtem, mění barvu z fialové do zelena, palec je čím dál tím více růžový a větší. V noci nespíme, bytem se rozléhá kňučení. Takže pondělní kontrola u doktorky po nemoci je spojena i s diagnostikováním škod na těle po záchvatu vzteku. Zřejmě zlomený poslední článek prstu. Cesty na chirurgii jsme ušetření, stejně by mu to prý do sádry nedali. Má být v klidu minimálně týden a pak podle bolesti.

     Venku je krásně. Nemusela bych ani na procházku. Stačilo by mi odvést dítě do školky, jít na nákup s kočárkem, v poledne jít opět do školky pro dítě….i třeba těch 100m ke kontejnerům s tříděním odpadem by bylo skvělé! Už ale nemáme vir. Sehnala jsem voziče pro druhý kočárek a zítra vyrážíme na procházku se dvěma kočárky, v jednom pojeden 110 cm velký kluk J.