Kudy vede cesta a proč si neprošlapat vlastní?

Když jsem byl malý, nemohl jsem zaboha pochopit, proč mají lidé málo peněz. Vždyť si je přece sami tisknou, tak proč jich nevytisknou víc, ať má každý peněz plné kapsy, bylo by to tak jednoduché, nikdy by nemusel zbytečně pracovat, peníze by se nevydělávaly, prostě by byly. Nyní už jsem o něco málo větší a dopídil jsem se faktu, že existuje inflace, deflace, devalvace a jiné ekonomické laskominky, o kterých nikdy nebudu mít ani ponětí. Nechceme-li bochník chleba stojící 20 000 Kč, dá si ČNB zatraceně pozor, aby nevytiskla ani o bankovku víc.

Odhalil jsem další zákonitost světa, teď mi vrtá hlavou jiná: historie je plná příkladů, jak věci dělat či nedělat. Víme, že kámen inklinuje k pádu na zem a proto se nesnažíme vymyslet, jak ho vyhodit tak, aby nespadl. (Ano, je možné, že nějaký tým vědců na tomto pokusu pracuje, ale tuto bandu bláznů, pokud mi laskaví čtenář dovolí, nebudu brát v zřetel). Víme, že otroctví je špatné, dopadá vzpourou a tak se ho znovu nesnažíme aplikovat, ani se (oficielně) nesnažíme někoho zotročit. Na druhou stranu, kolo se osvědčilo, penicilin se osvědčil a tak můžeme jezdit do práce autem a povětšinou zdraví.

Mohl by mi tedy někdo vysvětlit, proč se nechceme poučit i z hlediska politického? Na naší mrňavoučké planetičce (ta Čeština je ale krásný jazyk) máme zhruba 200 států, plus minus Kosovo, a naši politici nejsou zaboha schopní od někoho opsat fungující systém? Samozřejmě, vize Thomase Moora se ještě nikde na světě neuplatnila – celá. Ale její části různě fungují.

Proč máme stále státní zdravotnictví, když je kromobyčejně zřejmé, že specielně Velké Británii dělá tento sektor ve státních rukou nezměrné potíže? Proč my, Češi, musíme stále zkoušet, o kolik dokážeme zvednout schodek rozpočtu vařením nechutných jídel a placením nepříjemných sester? Já říkám – nefunguje-li to, udělejme to jinak, ale nechme si poradit.

MF Dnes, toho času v okurkové sezóně (za což nemůže - tvoří zprávy, ne události), si stále stěžuje na alarmující stav na českých silnicích. Ano, bezesporu, je to problém. A jak ho budeme řešit? Co si nechat poradit od expertů - ve Finsku mají nejmenší procento mrtvých na 100 000 obyvatel. Nerad bych něco odhadoval, ale oni by o tomhle tématu mohli něco málo vědět. Finové mají řešení a já pravím – opišme ho.

Je to pro mě nepochopitelná věc. Zcela přirozeně namítnete, že ne vše se dá našroubovat na český systém myšlení (resp. nemyšlení) etc. Prostě, že ne všechno, co se hodí Rusovi, se dá aplikovat v Čechách. No, my žáci (či jak se nám to má vlastně říkat), pokud jsme ve svrabu, rozhodně opisováním nepohrdáme. Nepřijde mi, že by ČR zákožku svrabovou (minimálně tu finanční) neměla. Tak na co čekáme?

Zbývá snad jen dodat, že poučení se od ostatních států by nebylo ničím novým. Roku 1300 vydal Václav II. „Ius regale montanorum“. Byl tak dobrý (zákoník, ne panovník - i když...), že se stal předlohou horního zákoníku třeba v Nizozemí.