Angličtina přitahuje zákazníky aneb: česká reklamní gobbledygook!

V kombinaci s čím dál tím větší potřebou zaujmout a vypadat světově se velmi často používá angličtina (značka mobilních telefonů is „connecting people“, kvůli druhu sladkého nealko-nápoje bychom měli „ask for more“. Dnešek a zítřek je v pohodě, ale pozítřek se přejmenuje na Toyotu…). Tento zlozvyk se nicméně projevuje již delší čas i mezi normálními (i když – kdo kdy definoval normálno?) lidmi a lokálními firmami. Kdo dává na webový server průměrnou fotografii s květinami, málokdy ji nazve „Kytky“. To zní tupě, naprosto nevýrazně. Ale „Flowers“, páni, to má grády. V kombinaci s faktem, že mnoho lidí, Čechů specielně, inklinuje ke spořivosti a snaží se ušetřit kde se dá, mnozí i tam, kde se nedá, dostává na frak nejvíce právě cizí jazyk. Zvláštní a velmi zainteresovanou skupinou společnosti v oboru šetření jsou majitelé společností. A firem. Zkrátka podnikatelé. Někteří mají velké zisky, budiž jim přáno. Ale ty lišky ryšavé (rozuměj: podnikatelé), se stejně snaží ušetřit kde se dá, i kdyby vydělávali statisíce čistého měsíčně. Ano, i to se dá pochopit. Bohužel, přehnaná spořivost implikuje nevalné výsledky zakoupených produktů či služeb pro potřeby firmy (ha - poučka) a to se někdy rovná kromobyčejně zprzněné angličtině. A někdy i češtině. Následující příklady z mého města mě nutí k zamyšlení: Nevyplatilo by se zainvestovat do pořádného překladatele namísto toho, abych svou firmu zkompromitoval naprosto debilními chybami?

Vér dů Áj liv?
Místo, kde bydlím, je ospalá vesnička s dvaceti tisíci obyvatel a je lokalizováno někde ve středočeském kraji (ano, je to Kutná Hora!). Nicméně i zde, v této bohem zapomenuté pustině (omlouvám se všem kutnohořanům, i přes to, že jsem již 18 let jedním z nich, přijde mi KH mrňavoučká), se snažíme vypadat světově a používáme angličtinu jako druh propagace. A tak při průchodem městem může Čech i zahraniční turista (kterých v Kutné Hoře, jakožto památkové rezervaci UNESCO, moře (a někdy ještě mnohem víc)) vidět mnoho zajímavého i smutného.

Vaříte stejně špatně, jako umíte anglicky?
Na náměstí, pupku města, středobodu dění, je poutač na fast food. „Our menu included 32 meals“. Dáte mi jistě za pravdu, že pro potenciálního pondělního návštěvníka je absolutně nezbytné vědět, cože jejich nabídka zahrnovala v sobotu. Co mají právě ten den kdy jdu kolem, se nikdy nedozvím.

Po ujití zhruba TŘÍ SET!! metrů vidím obří ceduli 0,5x3,5m s popiskem „New Peking restaurant“. Poutač, zcela nepochybně ne starší než pět šest let, poutá zraky diváků zastaralou angličtinou. Tuto chybu chápu. Reputace podniku je ale v mých očích markantně pošramocena . Více viz heslo „Beijing“.

Šel-li bych další DVĚ STĚ metrů, u další restaurace bych viděl upoutávku na „sand-pind which could be found inside“. Zvědavost mi nedala a tak jsem se šel podívat, co to vlastně v té restauraci mají. Kdo by to byl čekal, je to pískoviště. Doufám, že je pískoviště bezpečnější, než ústa překladatele „termínu“ pískoviště.

Pidgin Czech
Horší událostí je ale záměrné mixování jazyků. Jedna z mnoha věcí, která mě vždy donutila k pláči byla reklama na obchodě s nábytkem. Vedle obrázku smějícího se domečku byl umně vyveden nápis „Happy domov“. Což člověk, který vymýšlel název této firmy, neměl kouska studu v těle? Díky Bohu (nebo možná díky té reklamě), obchod zkrachoval a nyní se v těchto prostorách půjčují disky DVD. Již nezvracím, když jdu kolem a už se nebudím s nočními můrami tak často.

To conclude
Rád bych apeloval na všechny ty z nás, kteří se učíme cizí jazyky: kontrolujme potencionální chyby, učme se ještě víc, nenechme se zverbovat leností. Kdo se nechce učit, chápu ho. Také se nerad učím. Ale toho tedy žádám, aby se nebál utratit peníze za profesionálního překladatele u něhož je relativní procentuální riziko chyby mnohem menší – hodnota těch pár ušetřených grošů nikdy nevyváží to, že budeme vypadat jako pitomci.