Proč je bůh na nebesích a peklo pod zemí a proč to není obráceně?

Pochopitelně si nemyslím, že bůh je dědoušek na obláčku nebo Zeus na Olympu. Ale dlouho mi vrtalo hlavou, proč to správné a nejlepší lidé odedávna umisťovali někam vysoko. Nemohl by být bůh třeba na jiných planetách v podzemí?

Nadpis je metafora, protože otázka je ještě obecnější: Proč je to lepší pro nás vždy to vyšší, tedy nahoře a to horší je nižší, tedy dole. Proč není to lepší nižší. Ať si vezmeme křesťanskou nebo řeckou či římskou mytologii, vždy dobrotivý bůh sídlí nahoře. Mojžíš dostal desatero přikázání na hoře a Marie či Ježíš vstoupili na nebesa, která jsou opravdu nahoře. Řecký Zeus sídlil na Olympu, což je hora, a římský Jupiter byl vládcem nebes a hromů. Křesťanské peklo je v podzemí, stejně jako řecký bůh Hádes je bohem podsvětí, říše mrtvých. Tuto říši asi moc pozitivně nevnímáme, stejně jako vlastnosti Háda, když podsvětím protékala řeka zármutku, řeka nářku či řeka smrti. Římský Orkus byl též bohem podsvětí (později se pod řeckým vlivem změnil na Pluta). A kdybychom to vzali v mírné podobě, tak křesťansky je už život na Zemi (dole) utrpením a odměna, ráj čeká po smrti nahoře, na nebesích.

Toto pojetí nahoře dole se ale objevuje obecněji, nejen v náboženství. Například máme vysoké školy, které jsou kvalitnější než nižší formy vzdělání. Máme vysokou a nízkou úroveň čehokoliv. Náročný člověk má vysoké nároky, vysoký styl života bychom si všichni pro sebe přáli, rádi bychom žili na vysoké noze. Jistě mi umíte pomoci a vymyslet spoustu dalších příkladů, že to vysoké je to pravé, dobré, kvalitní jako třeba vysoká kvalita potravin.

Dlouho mi to vrtalo v hlavě, i když jsem se na tento problém zas tak nesoustředil. I napadlo mě nedávno, že by to mohlo souviset s historickou rolí zemědělství, které bylo už odedávna zdrojem naší potravy, tedy toho základního dobra, bez kterého je vše zlé. Viditelnou spásou úrody bylo vždy Slunce, jeho energie, jeho teplo. To vedlo k mimořádnému postavení Slunce v očích lidí, což dokumentují pracné stavby monumentů jako je Stonehenge a mnoha podobných "kalendářů", které pohyb Slunce sledovaly. Osobně jsem si prožil onen pocit "dobroty" Slunce na vojně, kdy jsme nějaký ten měsíc bydleli v zemljankách v lese. Bylo to v březnu/dubnu, takže bez topení byla fakt zima. A když nás začaly hřát první paprsky Slunce, bylo to krystalické dobro. Což může evokovat pocity dávných lidí v době ledové. A Slunce je pochopitelně nahoře. Také spása úrody, tedy déšť pochází shůry (nápad, kterým přispěl ve FB diskusi Martin Jurek).

Tak pozitivní chápání Slunce bylo platné především v Evropě, protože tam se střídají výrazná roční období (a zároveň je to místo, kde se zrodila naše civilizace s náboženstvím). V Egyptě zřejmě nebyl kult Slunce až tak výrazný, i když boha Slunce Re taky měli, protože roční doby tam výrazné nejsou a tak dobrá úroda byla spíše závislá na pravidelných záplavách Nilu.

Zdrojem představy, že co je dole je špatné, mohly být zase sopky. Dobře známe zlo, které vzešlo ze země a zničilo Herkuláneum nebo Pompeje. To se ale událo roku 79, kdy už Zeus na Olympu dávno sídlil. Ale takových katastrof bylo v oblasti Středozemního moře více. Například minojská kultura na ostrově Santorini byla zřejmě zničena výbuchem sopky cca v roce 1600 před Kristem. Kdyby vás zajímal přehled velkých erupcí i té době i dříve, můžete jej najít na Wiki. Tam zjistíte, že erupce v oblasti Středozemního moře sahají do hluboké historie. Mohl to být také důvod zániku hypotetické Atlantidy, jestli právě ona nesídlila na ostrově Santorini a není identická s Minojci. I křesťanské peklo pod zemí, je spojeno s ohněm připomínající lávu. Zlo jako by pocházelo zdola, ze země.

Uvažme tedy, jestli by to nemohlo být i jinak. Kdyby vznikla nějaká civilizace na planetě či měsíci tak daleko od své hvězdy, že by hlavním zdrojem energie nebyla ona hvězda, pak by životodárným zdrojem muselo být nitro planty či měsíce. Příkladem jsou třeba měsíce Jupitera, které Jupiter hněte takovou gravitační silou, že toto slapové působení je silným zdrojem energii uvnitř nich. Neumístila by pak taková civilizace své nejlepší bohy či jednoho boha pod zem? Nebylo by pak to nejlepší tím nejnižším? I když v tomto konkrétním případě by zlo i dobro sídlilo stejně dole a nepřiřazoval by se k nim asi vůbec směr nahoře-dole. Nebo kdybychom se ptali dinosaurů, je-li zlo nahoře nebo dole, určitě by "řekli", že nahoře, protože kvůli dopadu asteroidu vyhynuli. To by ale už jako mrtví neměli názor spíše žádný. :-)  

Historici a znalci náboženství mě možná opraví, protože to je jen má hypotéza, jak mohla vzniknout představa, že to dobré je nahoře a je vyšší, a to zlé je níže nebo dokonce v podzemí. Možná k vývoji tohoto pojetí přispěla prostě i gravitace, která nás uvězňuje dole a svobodu si představuje jako Ikarův let do výšky, ovšem bez toho pádu. On jeho pád dolů byl očividně zlo, stejně jakýkoliv jiný pád, který nás zabije nebo zraní, třeba pád do propasti. Co si myslíte vy?