Mějte při maratónu rozum !

Koukám na olympijský maratón a připomínám si ty své. Říká se, že maratón začíná na 35. kilometru, což není pravda, ale dobře to ilustruje to, že si musíte hlídat, aby vám nedošla energie. Všechny mé tři maratóny byly právě o tom.

První maratón jsem absolvoval ve Stromovce. Bylo to 13 okruhů, a to opakování mě psychicky deptalo. Nicméně, i když jsem neměl s maratónem žádné zkušenosti, po varování znalých jsem ho rozběhl pomaleji právě podle hesla, že maratón začíná na 35. kilometru. Něco jsem měl naběháno, nějaké ty dvacítky (20 km závody). A vyšla mi energie (cukry) přesně. V cíli jsem toho měl dost, a když jsem si lehl na zem, tak jsem se celý nedostatkem energie třásl. Nicméně žádná krize a výrazné zpomalení v průběhu závodu nebylo.

Čas 2:56:57. Byl jsem fakt spokojený, že jsem první maratón dal pod magickou hranici 3 hodin.

Druhý maratón (za rok) jsem běžel v Ostravě -  Bělském lese. A rozběhl jsem ho až příliš rozumně, po zkušenostech z minula. Když jsem ale na tom 35. kilometru zjistil, že energie mám pořád spoustu, tak jsem podstatně zrychlil a běžel jsem závěr skoro jako samostatnou desítku. To nebylo dobré, maratón jsem doběhl příliš čerstvý. Mohl jsem mít daleko lepší čas.

Čas druhého mého maratónu byl 2:50:00. A štvalo mě, že jsem ho nedal alespoň o vteřinu rychleji. Lépe by vypadalo 2:49:59.

Třetí maratón, zase za rok, jsem začal sebevědomě. Po několika letech tréninku jsem se podstatně zlepšil na různých tratích, třeba desítku jsem zaběhl za 34:36 a forma dále stoupala. Běželo se kdesi kolem Mladé Boleslavi. Sebevědomí mě přimělo začít ve vedoucí skupině a šlo to celkem bez enormní námahy. Na 30. kilometru jsem koukl na čas. Hodinky říkaly něco přes hodinu a 47 minut. To by odpovídalo maratónskému času kolem 2:31. Byl jsem z toho nadšený, ale jen do zhruba 37. kilometru. Tam mi totálně došlo a poslední kilometry jsem spíš ťapkal než běžel. Výsledný čas byl 2:45:01, což vzhledem k danému průběhu ještě šlo. Chvíli jsem totiž měl dojem, že ani nedoběhnu. Prostě jsem to pohnojil. Rychlost není u maratónu zdaleka vše. Chce to také vytrvalost. Ale po posledním maratónu jsem si dělal rekordy na kratších tratích. Takže zátěž srdce z maratónu skutečně srdce extrémně posiluje.

Ale i kdyby mi energie (cukry) nedošla, tak by možný čas 2:35 byl úplně něco jiného, než když Kipchode zaběhl maratón pod 2 hodiny. To mi přijde zcela z říše snů.