Nevěřte tomu, že je kvantová mechanika tajemná a je to úplně jiný svět, než známe z každodenního života. To jen nesprávné pochopení tohoto světa dělá zmatek v lidských hlavách. Ukažme si, jak jde její neurčitost snadno pochopit.
John Bell, což byl člověk, který svou nerovností logicky dokázal, že existuje kvantová provázanost, a vlastně tak i otevřel cestu kvantovým počítačům, byl bezpochyby znalec kvantové mechaniky. A právě on prohlásil, že Bohr a Heisenberg vymyli fyzikou svou Kodaňskou (neurčitostní) interpretací fyzikům mozky. Kodaňská interpretace je ta, která tvrdí, že částice může být současně na mnoha místech, nebo že Schrödingerova kočka může být současně mrtvá i živá. Mimochodem, geniální Schrödinger tenhle vtípek s kočkou vymyslel, aby dokázal, že takováto kvantová superpozice je nesmysl. Lidem se však nesmysly líbí, a tak si libují v představě současně živé a mrtvé kočičky. Přitom je to ale tak, že my jen nevíme, jestli je kočka živá nebo mrtvá, takže můžeme současně uvažovat o tom, že je živá, i že je mrtvá. Jde tedy jen o naši neznalost.
Mimochodem si všimněme zcela zásadní věci, a to že současně živá i mrtvá kočka je nepozorovatelná! A tedy nemůžeme tuto hypotézu ověřit. A co nejde empiricky ověřit, není v empirické vědě jako je fyzika ani vědecká hypotéza. Představa současně živé a mrtvé kočičky je tedy čistá pavěda. Něco více si k tomu můžete přečíst v textu Nevědecké pohádky moderní vědy III - "náboženství" Schrödingerovy kočky.
Když malá moucha rychle poletuje, tak ji také nevidíme, a jaksi je pro nás všude v prostoru místnosti. Samozřejmě si můžeme domyslet, že moucha je pořád na nějakém místě, a problém je v našich smyslech, a nepochybujeme o tom. Ostatně tu mouchu nejednou slyšíme. A to je stejné jako s tou kočkou. Je takový vtip, že přiletí na Zemi mimozemšťan se Schrödingerovou kočku v uzavřené krabici a ptá se pozemšťana, jestli může říci, zda je ta kočka živá nebo mrtvá. A jestli odpoví správně, že Zemi nechá být, jinak ji zničí. V tom se ozve z krabice "mňau". Je to sice vtip, ale tady nedochází k aktivnímu pozorování, jako při otevření krabice, což na kočku vrhne světlo. Přesto člověk ví, že je kočka živá. Takže vlastně žádného pozorování ke zjištění stavu kočky není třeba.
Známý fyzik Carlos Rovelli jednou na své přednášce vykládal, jak Bohra napadlo, že dráha částice mezi pozorováními neexistuje. Viděl běžce v nočním parku, který byl střídavě osvětlován lampou a střídavě mizel, když byl někde mezi lampami, kde byla tma (viz obrázek výše). To ho přimělo k představě, že částice mezi dvěma pozorováními (lampami) vůbec neexistuje, nebo má přinejmenším neurčitou dráhu nebo dráhu vůbec nemá. Určitě nikoho ani nenapadne, že by běžec byl mezi lampami v neurčitém stavu, nebo že vůbec neexistuje. A že je k jeho existenci, abychom ho pozorovali. Stejně naivní nesmysl je to i v případě oné kvantové částice. A to je přesně totéž jako u Schrödingerovy kočky. Ta je vždy buď živá nebo mrtvá.
Jediné, co je z dnešního pohledu na kvantové mechanice jiné, je dualita vln a částic. To ale také lze vysvětlit klasickou fyzikou, jak je vidět z metafory na přiloženém videu.
