Kterak zařídit, aby zítra nevyšlo Slunce

Že nepochybujete o tom, že zítra vyjde Slunce? Že je to naprostá jistota? Ano! Je dobré si uvědomit, že je to tak extrémně jisté, že o tom nikdo trochu při smyslech vůbec nebude pochybovat. Nicméně...

Nicméně toto tvrzení lze velmi snadno zpochybnit. Představte si, že si sednete do letadla, to letadlo poletí za Sluncem, tedy na Západ a to rychlostí, která vyrovná rychlost rotace Země blízko povrchu, což je zhruba 1670 km/h (pokud jsme na rovníku, blíže k pólu potřebná rychlost klesá). V této situaci bude pro vás poloha Slunce nad horizontem neustále stejná a Slunce pro vás nikdy nezapadne a tím ani nevyjde.

Samozřejmě to vyžaduje něco rychlejšího než nějaký obvyklý Boeing 737, který běžně nelétá rychleji než 1000 km/h. Chtělo by to asi nějakou stíhačku a to nadzvukovou, neboť se rychlost zvuku se pohybuje někde kolem 1200 km/h. A taky by to chtělo doplňování paliva za letu. Ale to jsou jen zvládnutelné technické záležitosti. V principu je takto možné "zrušit" západy a východy Slunce.

Je tedy jasné, že tvrzení, že zítra vyjde Slunce, je tvrzení podmíněné tím, že zůstáváme na povrchu Země a že se na něm významně nepohybujeme. Proto není tvrzení "Zítra jistě vyjde Slunce." tvrzením absolutním, ale pouze relativním. Fakt východu Slunce je platný pouze z hlediska povrchu Země (případně jiné rotující planety naší Sluneční soustavy) nebo z hlediska polohy ve vesmíru, kde nám např. Země kryje Slunce (viz obrázek).

Tady ale vidíme, že relativní tvrzení vůbec nemusí znamenat zničení jakékoliv jistoty, neboť podmínka východu Slunce, tedy setrvání na zemském povrchu, bude splněna s pravděpodobností prakticky rovnou jedné, nejste-li zrovna astronaut(ka) či letec stíhač. Ono se dnes tvrdí, že vše je relativní (což je pravda), ale lidé to chápou jako znejistění čehokoliv, nač jsme se kdy mohli spolehnout. Ale i relativní tvrzení může být téměř stoprocentně jisté.

Relativní tvrzení může být také algoritmicky jisté. Například když se od někoho vzdálíme, vidíme ho jako malého. Optická velikost je sice proměnná, ale je přesně závislá na vzdálenosti dotyčného a jeho velikosti změřené kontaktně metrem. (To za předpokladu neměnné ohniskové vzdálenosti oka.) Tedy relativní hodnota může být proměnná, pružná, přesto prakticky zcela jistá podle algoritmu perspektivy.

Je tedy velmi zavádějící dojem, že relativismus je zmatek a neplatnost jakéhokoliv tvrzení, jakékoliv teorie a jistoty.

A když jsem si to tak pěkně vysvětlili, "zrušme" si východy a západy Slunce ještě jiným způsobem. Představme si, že sledujeme obraz kamery třeba na sondě letící k Marsu. Z tohoto pohledu samozřejmě také žádné západy a východy neexistují (jestli tedy sonda zrovna nerotuje tak, že svým tělem kameře střídavě zakrývá a odkrývá Slunce). A pro pozemšťana je nejsnazší přemístit se za polární kruh, kde se východů a západů Slunce alespoň dočasně zbaví. :-)

P.S.: Tento blog vůbec nebyl o východu Slunce, ale o tom, že i relativní tvrzení mohou být velmi pevná a že relativismus tedy neznamená, že vše je hned jinak či svévolné. Mimochodem jsem se dodatečně dověděl, že východ Slunce v podobném duchu řešil už Bertrand Russell?.