"Pane Fíku, já na ten Váš článek hledím jako fík..." Takto vtipně a duchaplně reagoval jeden potrefený nevolič na můj úplně první článek ohledně krajských voleb. A já najdnou pochopil, že se svým příjmením se prostě nelze nikam ukrýt.
Je to jako pěst na oko. Krátké, čitelné a velmi lehce zapamatovatelné. Problém nastvává, když je třeba říct nějaké paní za přepážkou své nacionále. Přemýšlel jsem, jak svým příjmením protnout často dusnou atmosféru, která panuje mezi byrokratem a obyčejným sprostým človíčkem.
"Jakžééé!?" Tak se mne před již dávno zeptala pani na poště po mém představení. "Fík..podle toho stromu, který proklel Ježíš Kristus," uklouzlo mi. Náhodný kolemjdoucí by asi došel k závěru, že nabízím časopis Strážná věž. Paní na mne pohlédla se soucitem v oku a nevědouc o co kráčí, nechala si jméno hláskovat - to je naštěstí rychlé. Zkusil jsem to takto ještě dvakrát a ukončil toto své rádobyvtipné antré ve chvíli, kdy jedna vrcholně nakrknutá úřednice bez rozpaků začala psát do kolonky příjmení: Ježí..
"Jako to sušené vánoční ovoce," pokoušel jsem dál svůj "name-appeal" a výsledek to stále nepřinášelo. Kupodivu mě ale nikdo nečastoval jménem Datel.
Jednoho dne ale přišla má velká chvíle. Mohla za to jedna zkřivená knihovnice, v jejímž obličeji hrály ostré úhly jak v Picassových obrazech. Nenáviděla mě. "Zdeněk Fík," povídám poníženě. "Prosim?" "Noo...jako maxipes." A bylo to venku. Překonal jsem trauma z dětství a dospívání, kdy otázka "A kde máš Áju?" na dlouho vyřadila jakékoliv Aleny z mého erotického hledáčku. Co bylo ale nejpodivuhodnější - tvář knihovnice cukla úsměvem, ještě jednou, a při předávání kartičky se na mě celá usmála. Toto přirovnání se pak stalo naprosto standardní výbavou v mé boji proti byrokracii.
Nedávno se ale vyskytl další problém. To ve chvíli, kdy jsem v Německu dával svůj email člověku, který mi měl zařídit stáž v nemocnici. Podíval se na něj - z.fik@centrum.cz - a řekl mi, že pro komunikaci s nemocnicí bude lepší ho změnit (buď jméno nebo server), protože takhle to vypadá jako reklama na bordel. Od slovesa ficken.
Nejmenuji se ani Vošoust, ani Zezdisral, přesto jsem si na základní škole užil své. Gympl jsem prolezl s různými přezdívkami, ale již při prvním kontaktu s akademickou půdou mi bylo sděleno, že s tímto jménem mám dveře otevřené. Kam vlezu, tam si mě pamatují velice dlouho, ať se projevím inteligentně či hloupě.
Na druhou stranu mi bylo jednou divné, proč mě kamarádky přítelkyně oslovují také Fíku? Pak mi došla omylem od přítelkyně zpráva, adresovaná jakési kamarádce a v ní stálo: "To je dost, že jsi se ozvala. Já byla zrovna s Fíkem v divadle..."
