Čas od času probleskne médii zpráva o stavu českého vysokého školství a je v jednom zátahu doplněná návrhy možných řešení. Jedním z nich je situace, kdy by si museli studenti za své studium platit. Jako student vysoké školy a lektor na jednom z ústavů si dovolím tento nápad v následujících odstavcích podpořit
Když se podívám kolem sebe, tak na každém rohu narážím na reklamy, nabízející studia na soukromých vysokých školách pochybné kvality i pochybného zaměření, plivající ročně stovky (ne-li tisíce) studentů, kteří nemají žádnou šanci sehnat uplatnění v tom, co 3 až 5 let studovali. Přitom se zdá, že "trh" s místy na těchto školách stále není nasycen. A Částky se nezřídka pohybují nad 50 tisíc ročně.
Čili, je zde důkaz, že do vzdělání investovat lze, když je o něj opravdu zájem. Nebudu se rozepisovat o nějakých analýzách financování školství - vím o tom vcelku prd. Popíšu situaci tak, jak jí mám možnost sledovat již šestým rokem na lékařské fakultě. Je to děsně jednoduché - je nás moc a vyučujících málo. Je nedostatek odpovídajících výukových prostor a nástrojů (budoucí zubaři by mohli vyprávět). Zároveň se po vysokých školách pohybuje veliké množství lidí, kteří "nevíí, jestli tu školu dodělaj.." (dikce znuděného puberťáka). A ti zabírají místo těm, kterým třeba jen s trochou smůly uniklo přijetí a kteří o studium zájem mají. Nakonec, asistenti jsou leckdy odměňováni směšnými částkami.
Existují fakulty a vysoké školy, které jsou schopny si na sebe vydělat. Veliké množství dalších toho ale schopno neni už jen z podstaty jejich zaměření. Byl by opravdu paradox, kdyby v našem prostředí, mršícícím ceny lékařské péče, byly lékařské fakulty schopny vydělávat. Proto pro ně a mnoho dalších navrhuji zavedení školného.
Nejpalčivější otázkou vždy bude, kolik by to asi tak mělo být? Mělo by se jednat o částku, která bude svou výškou studenta dostatečně motivovat k nějaké studijní činnosti a zároveň svou střídmostí umožňovat stejnému studentovi vydělat patřičný obnos na brigádách. Plácnu do větru: 20000,- ročně. Při celkovém počtu studentů na 1.lf odhadem tak 3000 (všechny možné obory i mimo vlastní medicínu) by se jednalo o příjem 60 milionů korun ročně. To už je částka, kterou by se dalo něco zaplatit. Na druhou stranu, kdo zná rozlehlost Všeobecné fakultní nemocnice, Karlova, Albertova a dalších míst, kam 1.lf sahá, jistě pochopí, že i tak veliká částka se za ten rok rozplyne velice rychle.
Student zaplatil, fakulta má peníze a co dál? Placení bude mít jistě i další dopady. Jako student-klient budu chtít za peníze patřičné služby. Již nebudu tolerovat hru "najdi si svého doktora", ale budu očekávat, že on si během povinné stáže najde mě.
Zároveň uvolní místa ti, kteří jsou na vysoké škole jen tak z plezíru a u nichž není jistoty, že za rok nebudou studovat další školu a za další rok zase jinou. Pokud tedy nebudou dostatečně bohatí či pracovití. Na začátku studia jsem ve svém ročníku těchto lidí viděl dost. K tomu již třetím rokem učím prvňáky anatomii a pokaždé se až divím tomu, jak nezodpovědně jsou schopni nakládat s onou poctou, studovat na doktora na Karlově Univerzitě.
Nezmiňuji se o možnostech bezúročných půjček - to je přeci tak jednoduché a samozřejmé řešení. A zadlužení 100 000,- či 120 000,- na 6 let není přeci nijak vysoké. Student by navíc mohl spoustu peněz splatit již během studia. 20 000,- ročně činí asi 1600,- měsíčně. Tyto peníze si student vydělá za 2 dvanáctky někde v Tescu. 1600,- také dokáže bezpečně propít během 4 návštěv hospody. Kolik dnes stojí notebook? Patnáctka velikost alespoň 12000,- a má ho téměř každý. Kolik zaplatí student měsíčně za mobilní telefon? To byste leckdy nevěřili..Čili, pro mne jako pro pracujícícího studenta by nebyla tato částka žádným problémem. Bydlím sice u rodičů, ale mí spolužáci z kolejí mají v naprosté většině veškerou režiji zaplacenou a kolikrát nemusí ani hrábnout prstem a peníze jim stačí i na zábavu.
Co bych v případě zavedené školného požadoval? Krom napravení nešvarů, zmíněných ve třetím odstavci ještě samozřejmou dostupnost kvalitní a aktualizované literatury ve fakultní knihovně (aby se neustále neopakovalo několikadenní čekání na salát napsaný ještě za Husáka). Zvláště právníci by mohli vyprávět, jak finančně náročné je nakupování neustále se měnících právních předpisů a knih. V medicíně je to obdobné. Na pediatrii doporučují jedinou knihu a to anglické vydání dětského lékařství. Cena? 4000,- Samozřejmě jí nikdo nekupuje, ale pak to taky občas u státnice podle toho vypadá.
No a na závěr odměna. Za kvalitní studijní výsledky odpovídající stipendium. Alespoň by se nestalo to, co mně letos, kdy jsem s jednou dvojkou z pěti zkoušek již neměl nárok ani na korunu. Stípko bylo jen za "samý" - a to je, vážení, nejen o umu, ale i o štěstí.
Teď je ještě třeba věřit, že by zaplacené peníze nezmizely na výplatní pásky byrokratů, kteří by byly nadbytečně najati pro řešení agendy školného. Ale to je již jiná kapitola.
