a jiné odrhovačky, jak se vyjádřil sám autor, zazněly na koncertu nestora českého dixielandu Ivana Mládka. Nikdy jsme to ovšem jako "dixík" nevnímali, zato komunističtí cenzoři museli z jeho textů šílet.
"My bysme rádi hráli ty naše odrhovačky dál, ale já a Jan Mrázek musíme zpátky do Olomouce...," omluvně sdělil Ivan Mládek nadšeně tleskajícímu publiku Lucerny.
Bilancující koncert při příležitosti loňských sedmdesátin Ivana Mládka dal možnost dnešnímu publiku zažít řadu jeho nejslavnějších hitů. Pár z nich dokonce i v podání původních členů Bajno Bandu. A nutno říci, že publikum se sešlo rozmanité a pravda, ne všem se koncert líbil natolik, aby vydrželi až do konce. Inu, osobitý humor Ivana Mládka není zkrátka pro každého. Kdo čekal klasický dixieland musel být překvapen jeho mládkovo-českou podobou, stejně možná i tím, že léta běží a tak umělecky vrcholná léta má band již za sebou. Nicméně Lucerna byla skoro plná, i když to byla z části i zásluha cestovní kanceláře, která mohutně nabízela volné vstupenky na koncert v rámci svých zájezdů.
Fanouškům Ivana Mládka to bylo prakticky jedno a občasné bouřlivé ohlasy i potlesky to dokazovaly. A Ivanu Mládkovi by nikdo 7 křížků rozhodně nehádal, zejména když hrábnul do strun svého banja.
Pro mne pak bylo příjemným zážitkem si poslechnout živě hrané hity jako Mravenci v kredenci, Medvědi nevědi, Jez, již citovaný Neopatrný křeček, Hlásná Třebáň, Rychlík jede do Prahy, a v podání hostů třeba Děvče ze samoobsluhy nebo Pravdomluvné víno.
Mládkovy "odrhovačky" mám zažité z mládí pod kůží natolik, že s odstupem 4 dní od koncertu již těžko rozlišuji, co zaznělo na koncertě a co znám z nahrávek. S určitostí mohu jen říci, že nezazněla má oblíbená "Dáša Nováková", ale zazněl naopak jako přídavek "Jožin z bažin."
Koncert zahájil Ivan Mládek humorem sobě vlastním:
"V rádiích, když dnes pouštějí písničky, tak vám řeknou jen jméno zpěváka, ale už se nedozvíte, kdo napsal text a složil hudbu. Takže: hudba - Ivan Mládek, text - Ivan Mládek... "
A pokud si ještě pamatuji, spustil hned svůj druhý hit "Dáša jedla cukroví."
Jak jsem již řekl, na Dášu Novákovou navštěvující se Stáňou Polákovou kamarádku Procházkovou, nedošlo. Byla to svým způsobem škoda, protože toto byla průlomová písnička, která svým neortodoxním textem "udělala" slávu Banjo Bandu Ivana Mládka.
Nevím z jakého popudu Banjo Band v roce 1970 vznikl a rozhodl se jen pro české texty. Ale dá se celkem dobře předpokládat, že to byl svým způsobem i truc nastupující normalizaci. Čili žádné odkazy na americký New Orleans. Žádný Louis Armstrong, Glenn Miller, Benny Goodman či Duke Ellington.
Můžete si dost dobře představit a pamětníci těch dob mi to potvrdí, že hrát a zpívat v té době - to byl jeden zákaz za druhým. A pak také jedna cesta do Sovětského svazu za druhou. Neunikl jí skoro nikdo, včetně hvězd našeho popu, ale i rocku. Komise šťouralsky cenzurovaly texty, koneckonců i samotné interprety. Musely se skládat tak zvané přehrávky. Hodnotila se nejen dovednost hrát, ale i teorie hudby a zhusta i politická vyzrálost. Nemilosrdný zářez do obsahu textů byl pak jen další ranou z nemilosti.
Banjo Band Ivana Mládka musel mít nutně ve všech směrech nad všemi těmi komisemi tak trochu navrch. Hrát beze sporu uměli, teorii ovládali také (Ivo Pešák byl na příklad učitelem hudby mého kamaráda v Lidové škole umění). Politiku se bylo lze trochu našprtat a texty měli neprůstřelné.
Co chcete zakazovat na textu, který je svým způsobem blábol nebo nesmysl?
Dáša Nováková a Stáňa Poláková,
řekly si, že půjdou dnes po obědě navštívit
kamarádku Procházkovou.
Totiž Lída Horáková, říkala, že Procházková
si včera zakoupila fantastickou halenku,
která není k sehnání.
Železniční vlečka
povalila křečka,
skutálel se z náspu do polí.
Zdalipak ses, křečku,
nezranil o vlečku,
zdalipak tě něco nebolí?
Medvědi nevědi, že tůristi nemaj zbraně,
až jednou procitnou, počíhají si někde na ně.
Výpravě v Doubravě malý grizzly ukáže se,
tůristé zajisté rozutíkají se po lese.
A když chtěl někdo z cenzorů šťourat, dalo se vždycky argumentovat tím, že jde o obhajobu životního prostředí (Zobali brabci zobali igelitové obaly), vztahů mezi mládeží (Na chodníku stojí chlapec, chtěla bych mít z něho muže, s roletou mi dobrák jeden vždycky pomůže. Hej!) atd. atp. No a co chcete s těmito texty s podezřením na úpadkovou americkou hudbu vyvážet do Sovětského svazu?
Takže tato Mládkova cesta českou totalitní pop music byla svým způsobem geniální; nehledě na potřebný hudební optimismus a dychtivé podvědomé očekávání posluchačů rádií, ale i diváků koncertů a televize, čím novým to Ivan Mládek zase normalizaci natře.
Není divu, že později došlo i na dadaistické povídačky typu O sněhurce nebo Jeníček a Mařenka, které vhodně doplňovaly už tak mírně praštěný reperotár.
Koncert z pátku 4. ledna 2013 byl tedy přehlídkou asi toho nejlepšího, co Mládek kdy napsal. Přičemž jen katalog Supraphonu uvádí neuvěřitelných 531 záznamů! A bylo dobře, že se zde objevili i staří mistři jako Ladislav Gerendáš - jehož trubka k soundu Banjo Bandu neodmyslitelně patří stejně jako Pravdomluvné víno v podání dalšího bývalého člena, nyní již hosta Petra Kaňkovského.
Jak se Mládkova tvorba rozjížděla, přibíral i další spolupracovníky. Díky populárnímu pořadu Možná přijde i kouzelník se stala hitem písnička Lenky Kalamity Jane Šindelářové "U sila". Textovými projevy Mládkův tým v Čundrcountry show obohatili Milan Pitkin, Jan Mrázek, Lenka Plačková, v pozdějších pořadech a seriálech Libuše Libuna Roubychová. Co na tom, že spotřební komerční televize Mládkovo dílo tak trochu devalvovaly - snaha pobavit své diváky a nesklouznout do obhroublého nevkusu tu vždycky byla a bylo jen dobře, že se odkazu na tuto svoji pozdější tvorbu Ivan Mládek na svém jubilujícím koncertu vyhnul.
Koncert byl natáčen i na DVD. Věřím, že některé excesy na finálním sestřihu najdeme jen v podobě bonusů (vystoupení jakkoli famózního ruského hudebního komika působilo jak pěst na oko). A DVD pak bude připomenutím těch nejlepších momentů z koncertu i celé Mládkovy tvorby.
Užitečné odkazy:
Mobilofoto: Martin Faltýn
P.S.: Zmíněný kamarád, žák Ivo Pešáka, mne požádal o mírné doplnění. Takže z jeho i jinak skvělého emailu vzpomínek na Banjo band (kdo z nás se kdy dostal do zákulisí, že..?) cituji následující navrhovanou úpravu:
"Ivo Pešák byl na příklad učitelem hudby mého kamaráda v Lidové škole umění.
Také byl jeho prvním učitelem v pití piva. Těch hospod a vináren, co spolu
vymetli a těch nocí, co spolu za ta léta prochlastali! Jéje! "
Díky, Pepo! Martin
