Začínejte svůj den vydatně

Do oka mi padl slogan reklamy na ekonomický deník - [dále viz oprava pod článkem]. A hned jsem se v duchu sardonicky zasmál, když jsem viděl to "vydatné menu" a la EU.

Kdeže jsou ty časy vydatných menu našich babiček! Nebo maminek..! Vždyť stačí se i začíst do takového Kondelíka a Vejvary - obrazu měšťanské Prahy konce 19. století... jak třeba tetička Katynka promakávala čerstvě upečené rohlíčky, aby vybrala ten nejkřupavější. Už jen při čtení toho mistrného popisu Ignáta Hermana se člověku sbíhají sliny.

A snídaně na vesnici u babičky? Pamatuji se jak jsme se všichni "parchanti" (babička měla jeden výraz pro všechny děti - svoje i cizí) sešli o prázdninách u snídaně. Příležitostně posvícenské koláčky, běžně pak chleba namazaný sádlem se škvarky a s cibulí; buchta se švestkami a s mákem (poctivě svařeným v mléce, žádné ty dnešní pekárenské parodie), pokud jsme nežebronili o zapečené flíčky od včerejška nebo bramborové placky. Když už nám parchantům nic nejelo, dostali jsme dobrotu nejlepší - kafáč kafe z melty, s mlékem a cukrem a do něj nakrájený tvrdý chleba. Tak.

Přenesu se přes všechny ty máminy koláče, bábovky a domácí buchty, jakož i šok, který prožil jeden hamižný strejda, když mě viděl jak si dávám snídani - jogurt a loupák. Což okomentoval slovy: "No, není divu, že si našetříte, když kluka takhle odbudete." To jsem byl zrovna v pubertě a chutě jsem měl neméně rozmanité, než těhotná žena :-) Ze strejdy ovšem mluvila čirá závist - sám si nasekal čtyři děti a při tehdejších výdělcích v tomhle počtu hladových krků jaksi neměl šetřit z čeho.

Vzpomenu pár řádky i úžasné koláče i buchty, které posléze zručně z vlastních jablkovo-rumových povidel pekl můj otec - vdovec, aby se synáček (tedy já) měl dobře - rozmazloval mne prakticky aspoň o víkendech do pozdního věku požehnaných 78 let, kterých se dožil.

TO VŠECHNO A JEŠTĚ MNOHEM VÍC se mi prohnalo hlavou při spatření slov:

Pak jsem se zahleděl na to vydatné menu, které mi copywriteři a kreativci reklamní agentury nabízejí k rannímu tisku. A udělalo se mi nevolno. Hlady.

Našlehané kapucino - přesně odměřených 150ml, mléčná pára nad hrncem dohnaná strouhnutím možná skořice, spíše čokoládovo skořicové imitace... a ten "loupák"..?! Při spatření toho horkým vzruchem vyhnaného croisanu jsem jenom dostal větší hlad.

TOHLE ŽE JE VYDATNÉ MENU?

Možná tak pro nějaké vyžle z modelky, která vykouří půl cigarety, usrkne jednou z hrnku na kávu a prohlásí jak Jaruš Hanušová v Slunce, seno, erotika: "Děkuji, již nemohu, již jsem syta." Ona to ovšem pronese při pohledu na všechnu tu mořskou havěť co je na talířích... zatímco Škopkovi se poctivě cpou na pokoji řízkem a chlebem. ...nebo tak nějak to celé bylo...

Každopádně, při pohledu na tu reklamu se mi vybavila další vzpomínka.

Byl jsem na 3 týdenní cestě po Malajsii. V roce 2004. Byla to cesta vydatná, řádně turistická, ale o mírná dobrodružství nebyla nouze. Malajský poloostrov jsem procestoval opravdu poctivě od Melaky až po GeorgeTown. Pochopitelně nejvíce času jsem strávil v hlavním městě Kuala Lumpur a nezbytné turistické foto na památku typu "tady jsem byl!" jsem vyfotil u i nás známé dominanty Petronas Towers.   

Abyste mi to věřili, tak vám předkládám aspoň jedno foto - i když fotomontáží se dá dneska opravdu udělat vše - musíte mi věřit. A nemá cenu tady ukazovat celou sérii fotografií - nechci tady psát zážitky z cest, ale jen jeden zázitek, který má s oním "vydatným menu" tak trochu spojitost.

Měli jsme naplánován speciální výlet zábavního centra. "Veřejná" doprava tam snad nějaká jezdí. Nás tam vzal jeden známý rodiny, která se o mne v Malajsii starala. Na oplátku, že mu ukázali živého turistu z Evropy, nás pak onen známý vzal do své pekárny, kde byl majitelem.

Dostali jste se někdy do pekárny? Myslím do takové té, kde se opravdu pekou všechny ty chleby, toasty buchty, bábovky a croisany? Mně uplně stačila ta v Malajsii a hned pochopíte proč.

Vstup do pekárny, či spíše malé pekárničky, téměř manufaktury, byl impozantní. Přepravky s čerstvě vonícím chlebem, krásně vypadající buchty plněné džemem... právě se nakládaly do malé dodávky, kterou majitel bude osobně pečivo rozvážet po prodejnách v okrunu několika kilometrů. Jak mi bylo řečeno - velmi žádané a cvrkot tomu dostatečně nasvědčoval.

O trochu větší překvapení mne čekalo uvnitř. Zařízení poněkud starší výroby, řekněme z poloviny 70. let - základní míchání těsta opravdu obstaraly stroje, ostatní byla ruční práce - včetně např. "plnění" buchet. Pekačka prostě mázla proužkem džemu prostředek těsta a buchta byla připravena k pečení...

CO MNE ALE PŘELVAPILO NEJVÍCE, bylo samotné těsto. Když jsem viděl z jakého proužku těsta se pečením "vyžene" blok toastového chleba, stejně tak ony buchty s džemem a nakonec i samotné croisany - pomalu mě na ně přešla chuť. A to přesto, že to byla jediná moje záchrana v Malajsii před pálivým jídlem - kdy jsem si k snídani dělával toast s džemem a máslem, aby aspoň jedno jídlo denně nebylo pálivé a já si totálně nezničil žaludek...

Tak přesně tyhle malinké proužky a bobečky těsta z malajské pekárny se mi vybavily, když jsem viděl tu reklamu

a pod ní ten úžasný šálek kapucina s kypřidly vyhaným croisanem. Řeknu vám rovnou, že přesně toto účinek reklamy na moji osobu značně oslabilo a představil jsem si i v těch ekonomických zprávách onoho deníku novinářským kypřidlem do závratných zpráv vyhnané malé bezvýznamné drobečky syrového těsta...

Tak tohle "vydatné menu" a la normy EU s radostí přenechám jiným. Není nad poctivou českou snídani; kdo zoufale touží po zdravé výživě - vězte, že ovesná nebo krupičná kaše byla rovněž vydatná jídla našich předků a koneckonců, když už vám opravdu "jede huba šejdrem", doporučuji ten kouzelný lék mojí babičky: kafáč kafe z melty, s mlékem a cukrem a do něj nakrájený tvrdý chleba. Tak.

P.S.: OPRAVA A OMLUVA Napsal jsem původně do perexu:
"Do oka mi padl slogan reklamy na ekonomický deník - ostatně spřízněný s vydavatelem našich blogů. A hned jsem se v duchu sardonicky zasmál, když jsem viděl to "vydatné menu" a la EU."
Jak mne - ignoranta - upozornil v diskusi jeden pozorný a znalý čtenář, tento ekonomický deník nemá nic společného s MAFRA, které patří iDnes a jeho blogy. Děkuji a všem, kterých se to týká, se omlouvám.