Vítejte v 21. - digitálním století

Registrace k očkování, čili registrace k vakcinaci, distanční výuka, placení kartou, e-shopy, sociální sítě, v neposlední řadě problémy kolem chatovacích programů... takový je začátek tohoto století.

Můj tatínek se narodil v r. 1912. Zažil rozvoj vynálezů techniky, jako tramvaje, automobily, vlaky, veřejné osvětlení... když na konci jeho života tu byly magnetofony, videorekordéry, lasery, metro. Během svého života se stal vášnivým řidičem, stanařem, fotografem - to vše ke své práci, jaksi navíc. Ani za tu se nemusel stydět, protože v prominentní provozovně Chemického čistění, v Praze, v ulici Ve smečkách, patřil k těm, kdo směl výlučně čistit oděvy prezidentu A. Novotnému, zahraničním diplomatům, ale třeba taky Jiřímu Suchému, Waldemaru Matuškovi nebo Evě Pilarové, neboť Divadlo Semafor se v té době nacházelo přímo vedle.

Abych to shrnul: za svůj život 78 let zažil doslova technickou revoluci.

Já, coby narozený v r. 1957, jsem zažil její boom a dnes zažívám revoluci digitální.

Z tramvají a trolejbusů jsem přešel na metro, rychlovlaky a letadla. Z magnetofonů, fotografického filmu či video VHS, CD, DVD i Blu Ray na digitál. Ze stolních telefonů na mobily. A z přenosného psacího stroje Consul, který mi dali rodiče k 10. narozeninám, jsem v r. 1993 přešel na personální počítač, neboli PC. A dnes už i na hlasové diktování - do mobilu. Když dnes "listuji" českými i zahraničními e-shopy, nakupuji on-line, maně to porovnávám se sámoškou, na proti které teď bydlím a která se svými nákupními košíky do ruky bývala vrcholem pokroku 60. let. - Maminka vášnivě četla. Dnes by jí místo knihovny a úložiště v gauči stačila trochu paměťově silnější čtečka knih nebo rovnou úložiště pro změnu cloudové. Namísto knižní mapy, kterou tatínek hledal silnice z Prahy do Českého ráje, bloudím s internetovou mapou v mobilu Istanbulem nebo po Tokiu...Namísto telefonického spojení používám chatovací programy, a že jsem jich už taky pár zažil... A koneckonců, při běžném focení raději používám mobil ne fotoaparát.

Televizor Mánes se dvěma ovládacími knoflíky nahradila chytrá televize, dokonce včetně některých rozhlasových stanic. Signál nechytám anténou, ale přes internetový sim router. A světlo při příchodu domů dávno nerozsvěcím vypínačem, ale prostřednictvím chytré domácnosti.

Na program nemusíte čekat, až vám jej nabídne televizní společnost, ale vystačíte si třeba s platformami sociálních a komunikačních sítí, YouTube, TikTok můžeme jmenovat asi za všechny. Předplacených programových kanálů je také dost a dost (hudbu nevyjímaje).

Tady máte jen malou výseč z přechodu mého analogového do mého digitálního života. I my sami jsme už pomalu digitální... (Fantastům bych dokázal poradit spoustu hezké klasické sci-fi literatury; počínaje mistry žánru jako Isaac Asimov nebo Gert Prokop - přičemž mám na mysli právě onu digitalizaci lidstva - přes český televizní seriál Návštěvníci - až po jednoho nejmenovaného českého spisovatele, do kterého byste vůbec neřekli, že vedle historických knih napsal také sci-fi román o "digitalizaci" lidstva.)

Abych také potěšil mé hejtrovské příznivce: když před pár lety, po filmech Kameňák a Kameňák 2, jsem si opětovně po čase zahrál malou roli u Zdeňka Trošky, ve filmu Čertoviny, vnímal jsem nejen skvělou atmosféru, ale i techniku. Coby digitálních technologií znalý jsem, pochopil, že natáčíme na digitál - nikoli na film. Protože mi to přeci jen nedalo, zeptal jsem se kameramana, se kterým jsem se také trochu znal, kdy naposledy točil na filmovou surovinu. Řekl mi, že asi tak 3 roky před tím. A Čertoviny vznikly v r. 2018 - tak si to spočítejte.

To co zažívám já, tomu se říká prolínání generací. Vždycky to tak bylo.

Bohužel, dnešní doba jde nikoli prolínáním, ale spíše odsunováním jedné generace druhou. A druhou vzápětí tou třetí. Stačí jen porovnat slovník té druhé a té třetí, abyste pochopili, že to celé začíná být úplně někde jinde.

Pak samozřejmě nultá generace (tedy více méně ta moje), zapomene, že stále ještě existuje generace -1, neboli naši rodiče... no a pak vláda, generace 0 spolu s generací 1, vyhlásí, že na očkování se po internetu mohou nejdříve zaregistrovat občané starší 80 let.

Pochopitelně, vládní opozice spustí pokřik. Ne tak, že by je zajímala nějaká generace -1, ale proto, že každý způsob jak to natřít vládnoucím stranám, je dobrý.

Je zábavné pak procházet zejména diskuse pod podobnými informačními články. Povinně by to měli dělat nejen autoři těch článků, ale i ti politici - jak vládní, tak opoziční. Bez výjimky.

Protože z centra celého dění se jim vytratil právě ten sociální aspekt - člověk.

Upozorňování na chyby, to není rovno vlastnímu řešení samotných chyb. Bez snahy nějaká řešení navrhnout, je to jen křiklounství.

Jak tedy řešit situace tohoto typu?

Svým způsobem už tyto návrhy posléze padly a realizují se. Jen tomu zejména zpočátku nikdo nepřikládal význam a nedomyslel to. Přitom je to prosté.

Když něco neumím, buď se to naučím, najdu si někoho kdo mne to naučí nebo si najdu někoho, kdo to udělá za mne. I třeba komerčně.

Optimisticky bych to viděl stejné, jako s tlumočníkem -  když potřebuji tlumočit z/do jazyka, který neovládám.

Prostě si najmu tlumočníka.

- - - - -

Všechna foto: autor