Když se živly rozběsní, je to zlé. Mohli bychom do toho zahrnovat klidně i živly kriminální nebo politické - a někdy nejsou, jak známo, daleko od sebe. Ale jde mi jen o ten živel dnešní: přírodní.
A nejhorší je počasí typu: psa bys ven nevyhnal.
Ale vy musíte. Protože už dva dny se staráte, vaříte, děláte snídaně i svačiny... a který chlap dokáže nakoupit tak, aby mu vystačily potřebné zásoby na tři dny? Znáte to, dámy, jistě samy. Plná lednička, ale když jde o snídani nebo "svačinu sebou" - k jídlu doma nic není.
A tak jsem se krátce po sedmé "vyhnal" do blízkého supermarketu - který jediný měl od sedmi otevřeno. V osm hodin start... čili mnoho času na šest svačinových jídel nezbývá.
Patřím mezi ty lidi, kteří si umějí věci organizovat (koneckonců, přesně to mne živilo řadu let a nejen u filmu). A tak jsem tedy vyrazil, s jadnou představou nákupu; ba ani deštník jsem nezapomněl.
A co víc... coby člověk moderní techniky, a tedy i aplikací v mobilech, jsem se podíval jaké je venku počasí. Jistě pohled z okna mi řekne, jak je momentálně venku. Ale už mi neřekne, kolik že je stupňů, zda prší nebo dokonce fouká vítr... Jistě, možná někdy v budoucnu budeme mít taková "chytrá okna", ale tak daleko ještě nejsme. A tak musí stačit chytrý mobil.
Jenomže žádný chytrý mobil a sebelepší aktuální stav počasí včetně grafů a snímků z radaru - i když nezapomenete doma deštník (a to jsem se pro něj vracel z chodby!) - vás nepřipraví na tu "činu", která se odehrává venku.
Déšť, přes celý deštník, mne bičoval... choulil jsem se pod ním a sledoval jen závany větru, který se snažil mi jej vyrvat z rukou. A to jsem měl ještě kliku, že jsem byl mezi domy.
O poznání horší to bylo, když jsem přešel do otevřeného prostoru ulice, kdy mne intenzivní déšťi i vitr zasáhly s plnou silou. Po několika dalších krocích jsem měl dole úplně promáčené nohavice. S každým krolem se mi lepily na lýtka a já se probíjel vpřed... k supermarketu.
Celá ta vichřice byla svým způsobem poetická... byť překvapující.
"Posledním" překvapením byl náhlý poryv, který mi obrátil deštník. Déšť kupodivu na tu chvíli přestal nebo vítr ten vodopád odhodil jako nic... Takže jsem stačil deštník zkorigovat. Bohužel, za cenu ztrát.
Ano, vichr v Čecháh zabíjel lidské životy, lámal stormy, ničil rozvody elektrické energie, zastavil vlaky...
...a mně?
Mně - i když to není srovnatelná tragédie - zničil deštník!
Živly si zkrátka berou své.
Je to jako v té anekdotě:
"Rozdíl mezi ženou a vichřicí?
Vůbec žádný. Když přichází je vlhká a rychlá, když odchází bere s sebou domy, auta…"
