Velikonoční nákupy? - Už nikdy!
A divíte se lidem?
V dnešní demokraticky chaotické době bytí a nebytí se člověk musí neustále vrtět jak na obrtlíku a přizpůsobovat se novým okolnostem.
"Jo to dřív..!" namítne vám některý jouda: "Dřív byl pořádek a všechno bylo jasný. Obchody se ve městech zavřely nejdýl v sobotu ve dvanáct; venku už třeba v pátek ve čtyři... a kdo neměl, musel buď do hospody nebo si pučit od sousedky."
No, tak dneska... Řada lidí nedělá na píchačky, podnikání nemá na rozdíl od kolbenky zavírací hodiny a řada lidí by se asi hodně divila, kdyby to v televizích "zamázli" s tím, že jsou Velikonoce. "Děkujeme za pozornost, porucha není na vašem přijímači - ve vysílání pokračujeme v úterý."
A tak lidé vyrážejí nakupovat před "zavíracími" svátky o sto šest... a možná ještě o víc: mnohdy jako o život; zejména tedy do oněch hyper- super- marketů.
Přiznám se, že jsem nakupovat musel. Ne kvůli sobě; v tomto směru mám zásob dostatek. Ale jak někteří víte, mám už skoro rok dva kocoury. S blížícím se ročním výročím jejich narození se z nich stávají energičtí kocouří dorostenci, kteří by snědli snad boty i s hřebíkama (kdyby v nich dnes ještě byly).
Prostě furt žerou jak nenajedený, no. A protože při mé práci pátek-svátek-nesvátek jsem rád když si udržím v paměti, který je den, natož abych stíhal si pamatovat, kdy že jsou nějaké velikonoce, zvěrozvěstové, nebo občas i vánoce... Tak jsem se prostě vypravil, že doplním krmivo, neb poslední 4 malé konzervy by jim i při krmení ráno a večer jaksi dlouho nevydržely.
Řeknu vám, takový nákupní masakr jsem snad ještě nezažil - zejména proto, že v předsvátečním období do nákupních center nechodím, varován teoreticky.
Nuže, nyní to bylo prakticky. A v praxi.
Obvykle jezdím na tyto velké nákupy do centrály jednoho hypermarketu. Jednak to mám 10 minut autobusem, jednak mi vyhovuje tamější skladba nabídky, včetně toho, že si tam dám někdy i oběd.
Autobus jel na čas, dle jízdního řádu nalezeného v mobilu... Byl plný jen mírně nadprůměrně, což mne dostatečně nevarovalo před tím, co mne v hypermarketu čeká.
Davy... ne, davy ne. Kolem hypermarketu bylo relativně pusto. K mému údivu až nějak moc. Parkoviště obsazená jen průměrně. Zato klece s nákupními vozíky, jindy relativně plné, dnes na mne zíraly svou prázdnotou... Ukořistil jsem nakonec jeden ze zapomenutých vozíků, bohužel z takových, které jsou delší dobu nepoužívány a které pro jejich prorezlost nemusím.
U otáčivých dveří jsme se ale najednou všichni nakupující slétali jak vosy na bonbóny a teprve když jsem dveřmi projel pochopil jsem, že ty davy už jsou dávno uvnitř.
Tak trochu jsem se zastavil a zíral.
"Tady snad mají organizovaný zájezd domovy důchodců!" řekl jsem si v duchu. Pravda, já sám jsem již rovněž v socialistickém těsně předdůchodovém věku (*1957), ale přeci jen tohle byla přehlídka opravdových stařešin, francouzských a jiných holí, nákupních vozíků a ručních vozíků-tašek pro odvoz nákupu domů - viz tedy ono ilustrační foto.
Měl jsem pevně stanovený plán koupě, díky mobilní aplikaci, kam si vše pečlivě zapisuji. A byl jsem jenom rád, protože jsem tím pádem mohl sledovat jen vytyčené cíle jako kočičí trávu, asi 50 kočičíčch vaniček se žrádlem (potvory zmlsaný), pak jenom něco málo k obědu pro dvounohé hladovce...
No, řeknu vám, byl to nejen maraton mezi kličkujícími důchodci. Tito si zdatně udržovali životní prostor svými holemi... a byli všude. A to doslova. Dokonce se mi jedna dvojice pletla od samého začátku k mé smůle pod nohy. Jenom s tím rozdílem, že zatímco já jsem jezdil jaksi vodorovně, dvojice - šourající se neuvěřitelnou rychlostí, to křižovala vodorovně i svisle, jak když hrajete hada na počítači nebo v mobilu.
Logiku jejich pohybu dala větička, kterou jsem zaslechl, když on odbyl ji slovy: "Ale dej mi pokoj, já se snažím ještě najít, co je kde v akci a se slevou..." A "pádil" dál.
Že nebyl zdaleka sám, o tom jsem se přesvědčil záhy.
Jako nákupní úkol jsem dostal krůtí maso. Zamířil jsem podvědomě k drůbeži a nejistě se zadíval na tři balíčky, které tam byly. Posléze jsem se vsunul mezi kupující a po jednom vztáhnul ruku. "Krútí na guláš" sice nebylo to pravé... ale když jsem si přitáhl další dva balíčky, nabízely mi žaludky nebo krky. Víc krůtího v regálech nebylo!
A že s tou drůbeží kromě kuřat to vůbec nebylo slavné, jsem si ověřil u mrazáků.
"Oni už nemají jedinou kachnu..." zaslechl jsem rozhořčené postestknutí dámy za mnou. Souběžně s ní toto konstatoval otec s menším synem, který se přihrnul z druhé strany.
(A už mi jel pozdější domácí dialog typu: - Buhví na co jsi čuměl, když nevidíš kachnu... vás dva tak poslat nakupovat... -)
V duchu jsem si pogratuloval k hbitosti nákupu s jediným, půlkilovým balíčkem krůtího. Pro 4 osoby bude muset stačit.
Že nákup se toho dne měnil v boj, mi bylo čím dál více jasné. Jakž takž jsem vybral hovězí s kostí na polévku... i když se mi pod rukama balíčky přehrabovaly další svě osoby.
Pak jsem chvíli zvažoval zákusky.
"Cukrářka" právě nakládala poslední z pěti, šesti přepravek, ve kterých přivezla balené zákusky. Sotva se pohnula, zadíval jsem se do regálu. To minimum co tam bylo, snad přivážela stylem: jedna přepravka = dvoje balení zákusků.
Ani jsem nestačil okem přehlédnout co bych si asi koupil, a už tam "průnikem z boku" hrábly dvě důchodkyně. Za stálé diskuse uchvátily dvoje boxy s kostkami "harlekýn", maně zhodnotily kvalitu tiramitsu a zbytek přehlédly jako krajinu. Na cosi kýčovitě barevného, co se mi nabízelo pod názvem velikonoční vajíčko a velikonoční minidort jsem chuť neměl. Harlekýny už byly pryč, cheesakke nemusím a maxi větrníky byly poněkud poškozené při přepravě... to se na před-velikonoční stůl dát nedá.
A dávat skoro stovku za mazanec, který evidentně ani nikdo nekupoval..?
No tak nic.
Nebudu vás unavovat dalšími více méně podobnými zážitky. Už tomu totiž chybělo jen vyvrcholení: nějaká ta správná důchodcovská rvačka o zboží. Tímto stylem já rozhodně nenakupuji.
Dokoupil jsem dvě-tři potřebné drobnosti, jako paštiku do snídaně, rýži ve varných sáčcích (ano, slibuji: už nikdy nekoupím tu paraboiled) či kečup... a honem k samoobslužné pokladně.
Ven jsem vyjel už jako typický důchodce... nákupní vozík jsem vrátil do "seřadiště", kde se jej po pár minutách ochotně někdo ujal... a sám jsem se "šoural" s nákupní taškou na kolečkách na autobus, maje dostatek času na spoj - což jsem si pochopitelně ohlídal.
Dvojice důchodců se mnou... zdaleka ne jediná, jak se můžete přesvědčit. Na foto je z té dvojice ale jenom on, s tím "vozíkem". Při pohledu na něj jsem se ale už nedivil jeho rejdění. Ti další dva důchodci vlevo se tam zjevili jaksi odnikud až potom.
A nakonec jsem při tom čekání pořídil "velikonoční" foto, o které se mohu podělit s vámi.
Tak Veselé velikonoce.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 4
Druhá část našeho dovolenkového pobytu v Thajsku představovala týdenní pobyt v hotýlku na Krabi. Ani tentokrát jsem si nedělal iluze, že bych se zbavil „průvodcovských“ povinností. Ale realita, jako vždy, předčila očekávání.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 3
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Těsně před volbami se Sněmovna na žádost ANO vrátí k migračnímu paktu
Vrcholem kampaně opozice před volbami do Evropského parlamentu bude mimořádná schůze Sněmovny,...
Senát schválil novelu, která usnadní podmínky uplatnění zubařů ze zemí mimo EU
Senát podle očekávání potvrdil souhlas se svou novelou, která má usnadnit zapojení zubních lékařů...
Kvůli ministrům NATO budou v akci stovky policistů, na dva dny zkomplikují dopravu
Ve čtvrtek do Prahy dorazí ministři zahraničí členských států NATO na neformální setkání. Účast...
Lídři budou v superdebatě iDNES.cz mluvit o migraci, Green Dealu či euru
Zpravodajský portál iDNES.cz odvysílá v pondělí 3. června živě od 11 hodin velkou předvolební...
- Počet článků 1312
- Celková karma 16,20
- Průměrná čtenost 1153x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek