Řecký velvyslanec se vrátí do Prahy, rubl je blízko rekordnímu minimu k dolaru, Trump vulgarizuje Clintonovou, výroba Oculus začne příští rok na jaře... Ale konečně mezi blogery začaly vánoce.
Konečně se aspoň na chvíli, byť trochu monotématicky, vrátily blogy ke svému původnímu poslání. Jinak už kromě toho klasického českého politického držkování se tu skoro nic normálního nedalo číst. Čest těm několika málo desitkám, kteří vydrželi nepsat denně o politice a nepřirovnávali se tím ke strejcům u piva.
Konečně i na zdejším blogu nastaly vánoce.
A možná by to byl i hezký moment pohovořit o vánočních zvycích. Nemyslím ale o těch úplně tradičních. Většinou všichni budeme mlaskat u bramborového salátu a dráždit žlučník smaženým kaprem, o rybí polévce s přesmaženou houskou nemluvě. A samozřejmě, k tomu budeme přikusovat kalorie s přeslazeným vánočním cukrovím.
Upřímně: pořád je mi tahle tradice milejší než vymýšlet obskurní blafy, nahrazující majonézu lehkým jogurtem, případně sojovým konglomerátem, v zeleninovém mixu z bio-králíkárny. Nehodlám přežvykovat sojový karbanátek, šmakounový mls nebo cizrnové placičky, zakousnout to celozrnou sušenkou ke špaldovému "kafi" a namlouvat si, jak jsou ty vánoční svátky krásné. Jestliže to někomu stačí ke štěstí, prosím.
Ani si totiž neuvědomujete, nakolik už nyní i tak musíme slevovat z klasických tradic.
Rozsvícení tradičního vánočního stromu na Staroměstském náměstí se z bezpečnostních důvodů tají. Jinde zakazují z obskurních důvodů oslavy pyrotechnikou; o usilovném nahrazování svíček na vánočním stromku nehomologovanými elektrickými čínskými led-žárovičkami nemluvě.
Za chvíli zakážou prodej kaprů s tím, že to je nehumánní; přírodní stromky nebudou neb by vymřely lesy našich dřevařských velkopodnikatelů a koneckonců, ani ty umělé stromky nebudou vítány, neb jejich výrobou se ničí životní prostředí.
Ale o tom všem jsem původně psát nechtěl.
Jelikož nejsem spisovatel na objednávku, nepřipravuji si předem osnovu, dramatickou linku a nenaplňuji pak prořídlé myšlenky tunami potištěného tlustopisu, zavedlo mne toto téma úplně jinam, než jsem původně zamýšlel.
I to je výhoda blogera.
Může se nechat unášet tokem svých myšlenek, na vlnách pocitů a emocí... a pochopitelně i motivací.
Původně jsem totiž chtěl psát o vánočních společenských večírcích jedné nadnárodní společnosti, kde jsem před lety pracoval v oddělení opravdu lidských zdrojů - o tom, jaká to byla svým způsobem legrace, když namísto dárků panu X a paní Y se přinesl dárek, jehož podmínkou bylo, že ho doma nechcete. Balíčky byly očíslovány a pak se losovalo z klobouku číslo. Když si někdo vytáhl, co nechtěl, mohl to vyměnit s někým jiným a výměna musela být provedena. Byla to někdy docela zábava, obzvláště když někdo namísto nepotřebných věcí daroval do "tomboly" lahev luxusnho vína... prostě tak, pro legraci.
A nebo jsem se chtěl zmínit o tom, že jsme před lety doma zavrhli neustálé balení dárků do nekonečných papírů. Aby pak do 5 minut po zazvonění zvonečku papíry ležely stranou... někdy i potrhané, v závislosti na "pečlovosti" baliče... a hlavně zcela zbytečné: esteticky i finančně. Nahradili jsme je jednou vánoční taškou pro každého - a z ní pak lovíme příslušné dárky nezabalené.
Na ten okamžik překvapení stačí zcela prostě zavřít oči. Jako v dětství.
Kouzlo vánoc tím rozhodně nezmizí, protože vánoce jsou především v duši každého z nás.
Tak šťasné a veselé.
