V očích smrt

Řekli mi – podívej se na ten dokument. Upřímně – byl jsem trochu v šoku. Protože jestliže někdo dokáže natočit působivý dokument – tak se ukazuje, že je to v české dokumentární tvorbě žena. Tentokrát to byla režisérka Zora Cejnková.

Jakkoli se od prvních záběrů nočními reflexy světel v jejich barevnosti nezapře její estetická ženskost, o to více jsou pak působivější záběry z toho co se odehrává, z oné „z reality“, která ovšem není reality show, ale holou, otřesnou skutečností.

Zora Cejnková ve svém dokumentu nekomentuje. Jen před nás předkládá otřesná fakta, jejichž závěr je jednoznačný a tváří v tvář otřesnému chování řidičů ani jiný být nemůže. Až se člověk začíná bát, kdože se to všechno pustí na silnici... Piráti z Karibiku jsou jen hollywoodskou selankou a pohádkou.

Tohle už není film o pirátech. To je film přímo o vrazích za volantem. A, bohužel, nikoli hollywoodská pohádka, ale drsná dokumentární realita.

Obrazově Zora Cejnková nekompromisně vytváří estetický obraz, v ostrém kontrastu k vlastnímu sdělení. K tomu co se odehrává při sledování práce policistů nebo výpovědi svědků jejichž blízcí se stali oběťmi autonehod z nezodpovědnosti.

Dramatická honička za rychle ujíždějícím autem se neskončí úspěšným zásahem policistů. Ale v sevření dvou výpovědí – pozůstalého po obětech nehody pod vlivem drog  a pachatele autonehody – není z toho divákovi dobře. Na pozadí oné honičky klidným hlasem, ale ve skutečnosti o to emotivněji promlouvá do naší mysli hlas dopravního psychologa: právě na pozadí oné honičky nám popisuje problémové řidiče.

Jedenkrát vidět je lepší než stokrát mluvit. A tady to působí o to přesvědčivěji, jako pádný důkaz toho, že si dopravní psycholog nevymýšlí.

Z čistě profesionálního hlediska, střih a přechody nejsou občas stylově hladké – je znát, že řada věcí byla dotvářena ve střižně. Ale obsah je nad všechny drobné technické nevychytanosti... Podstatná je působivost dokumentu a ta se Zoře Cejnkové podařila dokonale. V dokumentu využívá nejmodernějších postupů záznamové techniky ať již televizních si policejních záběrů. Působivý obraz pak jen umocňuje samotný obsah.

Člověk až se zatajeným dechem sleduje záběry, výpovědi lidí, kteří zůstali po obětech brutálních dopravních nehod, zaviněných dopravními delikventy.  K tomu nelítostné s policejními záběry, snad poprvé se surovou otevřeností ukázané na obrazovce. Hrozivým mementem jsou i výpovědi samotných policistů o narůstajících deliktech a nejhoršími jsou ti pachatelů přestupků, kteří se jich dopouštějí opakovaně, s nulovým efektem sebemenší snahy o nápravu. Za vše mluví slova muže, jemuž narkoman za volantem v jediném okamžiku zabil manželku a mladšího nezletilého syna: „Seděl jsem dva metry od něj... neprojevil sebemenší náznak lítosti.“

Zdá se, že nemůže být něco horšího... bohužel, kromě toho existují ještě nejrůznější mezery v zákonech a zákonné „kličky“, které umožňují pachatelům přestupků uniknout. Policejní důstojník nás provází různými případy, kde – ačkoliv byla vina jednoznačně prokázána – pachatel potrestán nebyl. Například? Prostě si nevyzvedával předvolání tak dlouho, až byl přestupek promlčen.

Následují i výpovědi těch, kteří spáchali přestupek a další újmy a zavinění.

„Přiznávám, že naše společnost považuje takovéto tresty za velmi mírné... nicméně musíme pracovat se zákonem, který je platný...,“ říká jeden ze soudců. A zároveň dodává, že dochází k posunu zpřísňování trestů za podobné činy.

Co je na tomto dokumentu cenné, že nezůstává jen u konstatování, ale snaří se pítrat i po možných řešeních či zmírněních současného stavu.

Přinejmenším potencionální prevence – dopravní psychotesty – jsou možným pomocníkem pro odhalení potencionálních nevhodných řidičů. Pro mohé je přesnost závěrů psychokloga překvapující. Já osobně mám s tímto typem (pravděpodobně Luscherova barevného testu http://www.spsbrno.cz/sps/programy-pro-specialisty/luscheruv-barvovy-test/ ) vlastní zkušenosti z jiné oblasti a vím, že opravdový odborník z nich dokáže vyčíst opravdu mnoho věcí.

V závěru dokumentu pak vidíme příběz havárie autobusu u Nažidel – kdy „nezbývá neždoufat ve vyšší spravedlnost“. Otřesný případ, který stál 20 lidských životů (zpovídanému muži zemřely obě dvě dcery), přičemž řidič si řidičksý průkaz upravi, aby měl oprávnění „D“ a díky svým profesním návykům řidiče taxíků podcenil dopravní situaci. Bohužel, obětem havárie už nikdo nepomůže. Při přelíčení lítost vůbec neprojevil a dodnes není schopen přiznat, že udělal nějakou chybu. A jeho trest? Šest let ve vězení se zmírněným režimem, s vycházkami za prací, s posilovnou, prostě něco jako na „pionýrském“ táboře ... „Tohle mi nepřijde jako adekvátní trest za 20 životů,“ uzavírá vypovídající.

Patří takové lidé vůbec za volant?

Před relativně dlouhým časem jsme měli možnost sledovat sérii otřesných šotů Filipa Renče. Šokovaly. A udělaly rozruch. Částečně k nim pomohl i sám Renč nejen svým talentem a osobní popularitou, ale ve finále i svým řidičským přestupkem, proti kterého duchu sám mimo jiné svými šoty „brojil.“

Film Zory Cejnkové neměl takovou „bulvární“ popularitu. Zato měl mnohem širší dopad. Nejen na veřejnost, ale hlavně na ty, kteří pomáhají vytvářet pravidla hry – tedy dopravní zákony. Zákony, které mají opravdu chránit nás všechny před nezodpovědnými řidiči.

Možná je to paradoxní přání, ale zcela logické: kéž by takové filym nemusely vůbec existovat.

Zoře Cejnkové pak jako tvůrkyni patří dík, že se odvážně pustila do tohoto tématu.

Česká televize:
Dokument o českých řidičích, jejich prohřešcích a policejních metodách v dopravě
V očích smrt, 2010 - režie Zora Cejnková

Foto: Print screeny z dokumentu.