Tak co, byly letos Šťastné a veselé..?

Maje celých 14 dní konečně letos dovolenou, když v práci musím "jet" doslova na vteřiny, užívám si nespoutaného volna a letošních svátků dvojnásob. Pro mne tedy byly... a bez cholagolu :)

Svátky klidu, pokoje a míru - jak se kdysi říkávalo - pro mne začaly pohodově; dokonce jsem se vyhnul všem shonům. Dárky byly prakticky koupené již 14 dní před vánocemi... jen jsem ladil maličkosti, jako knihu pro bratra, přičemž jsem zapomněl, že už jsem mu jednou koupil - naštěstí jinou.

Našli jste všechny pečlivě uschované dárky?

Já letos naštěstí SKORO ano... až na jeden krém na obličej, pro bratrovu vnučku. Před lety jsem takto DVA ROKY hledat pro švagrovou karton cigaret. Tehdy jsem je skutečně PEČLIVĚ uložil já sám. Letos se o to postarali naši divocí dva ještě pubertální kocouři, kteří při honičce se země na skříňky a naopak brnkli do krabičky a následně ji zašantročili neznámo kam. Snad na PŘÍŠTÍ vánoce.

Díky přátelům jsem letos nijak výrazně nemusel vařit. Což ale neznamená, že jsem se nezapojil. Do husté husté rybí polévky ze dvou kapřích hlav, připravované mým malajským přítelem, jsem osmahl housku. Jelikož mám ve zvyku promýšlet věci dopředu, housky jsem koupil již dva dny předem; stejně jako máslo v akci. Dle mých zkušeností: míchaná vajíčka a housku do polévky jedině na másle!

Bramborový salát a kapra skvěle připravil jeden obětavý kamarád...

...no a já jsem letos "povýšil" na barmana. Začal jsem vyrábět manhattan koktejl.

Upřímně, nepříliš často, ale občas si jej dám. Letos to dokonce bylo tak, že jsme šli na každoroční výroční večeři, pro tentokrát do Francouzské restaurace... a rozhodující bylo i to, že tam "manhattan" dělají. Recepturu dodrželi perfektně... jenže chuťově nás trochu převezli. Osobně dáváme přednost základu z bourbonu nebo skotské whisky. Tady používají kanadskou... a její drsná chuť nám zkrátka nevyhovuje.

A tak mi blesklo hlavou, že když vánoce a aperitiv - tak letos manhattan - po svém. Protože máme rádi sladší variantu, vyvedl jsem to letos takto. Zakoupil jsem - konečně po x letech! - šejkr; byť obyčejný, skleněný. Potom bílé a červené Cinzano a Kentucky Jack bourbon. Moje příprava je následující:

• 1 díl bourbonu
• 1 díl červeného Cinzana
• 1 díl bílého Cinzana
• na agnosturu kašlu
• na koktejovou třešni nikoli - ta nesmí chybět!

A řečeno s Jamesem Bondem: "Protřepat, nemíchat."

Výsledkem je sladší, alkoholizované cinzano, manhattanu chuťově příbuzné a nás dokonale uspokojující. Nazvěte si to jak chcete. Třeba © Lower Manhattan.

No a klasická otázka zní:

Jak jste byli letos hodní, co jste dostali pod stromeček?

I u nás doma nosil dárky vždycky Ježíšek, žádný ruský Děda Mráz, evropský nebo americký Santa. I když ztvárnění posledně jmenovaného patřilo k mým výsadám v práci - tedy dokud se konaly vánoční akce pro zaměstnance.

Nyní, v pokročilém věku, si samozřejmě na podobné nadělovatele nehrajeme a dokonce jsme ekologicky odbourali balení dárků... Každý dostane svoji dárkovou tašku (kterou poctivě již několik let recyklujeme) a v ní, co mu kdo nadělil.

Přitom ovšem dodržujeme určité tradice. Mezi ně rozhodně patří zpívání "Narodil se Kristus Pán"... milosrdně překryté krásnou originální verzí z r. 1969. To, jakmile dojíme štědrovečerní večeři, zapálíme povinnou prskavku a pak rozzvoním můj památný zvoneček. I ten má svou vánoční historii.

Udělal jsem si studijní výlet do Moskvy. Poslední. Tehdy jsem si v legraci říkal, když měl kandidaturu uměnovědy CSc režisér Zdeněk Podskalský, tak proč ne já? Pravý důvod byl jiný. Díky natáčení jednoho koprodukčního filmu jsem zde získal skvělého kamaráda a chtěl jsem jej prostě občas navštívit. Kamarádíme se, mimochodem, dodnes a jsem i kmotrem jeho dcery. Psal se rok 1990 a já jsem vyjel na školu, abych zde ukončil celou tu studijní komedii... protože mi bylo jasné, že v nových časech kandidatura pozbyla smysl dvojnásobně. Nehledě na to, že "přátelství na "věčné časy" skončilo a "Alma Mater" VGIK si nadiktovala za dokončení tehdy tuším 35,000 U$D. Toulal jsem se předvánoční Moskvou a u Velkého divadla jsem zabrousil do obchodního domu. Tam za výlohou měli suvenýrové zvonky z pravé zvonařské slitiny. Mám pouze dvě velikosti, jiné v prodeji nebyly. A ten, kterým posléze zvoním již 27 let, každoročně před nadílkou, máte na fotografii. Jeho krásný, křišťálový zvuk patří neodmyslitelně k tradicím mých vánoc.

A další tradice?

Chcete-li vědět, mezi mé každoročně vánoční tradice patří i návrat k dárkům z let minulých, zejména dětských. Ne, nevlastním sentimentální muzeum. Ty dárky z dětství patří neodmyslitelně k mé současnosti, protože si z oněch let uchovávám především některé knihy. Bezpochyby sem patří "foglarovky", knihy edice KOD, stejně jako Dumasovi Tři mušketýři či Kapitán Nemo od J. M. Trosky, ale třeba i Švandrlíkův Kopyto a Mňouk v knižním vydání a pohádky Boženy Němcové... A tak během vánočních svátků nikoli zasednu, ale zalehnu (knížky jsem vždy čítával vleže na břiše) a přečtu si jednu-dvě knížky. A v tu chvíli je mi osm, deset nebo dvanáct... já jsem zase na Mariánské, na chatě kde rodiče správcovali, ležím na kokosovém koberci, v sousední místnosti stojí stromeček, voní purpura a někde v kuchyni jsou oba rodiče... dárky už jsou dávno rozdány a já si čtu a čtu.

Mimochodem, a co letošní dárky?

Každoročně si říkáme, že si dáme jen pár dárků. Každoročně to nedodržíme - ve smyslu, že jich není pár. Je jich víc. Nejsou nikterak drahé, respektive předražené. Ale každoročně vyjadřují, že se máme rádi... že máme k sobě blízko a jeden na druhého nezapomínáme.

A tak doufám, že i na vás letos blizcí, přátelé a známí nezapomněli a pokud ano, že alespoň nezapomenou popřát vám vše nejlepší do nového roku 2018.