Starosti s domovními zvonky

Dům, ve kterém nyní bydlím, je docela Metuzalém. Pravda, do vznikem středověké hospody "Na Staré Hospodě" má ještě daleko, ale vznikl dokonce ještě o pár let dříve, než jsem se narodil.

Dokonce jsem ten dům našel v knížce "Dějiny Hloubětína," kterou jsem si speciálně koupil v antikvariátu a zase založil (nebo někomu půjčil, ach jo). Je to foto docela unikátní: stojí tam osamocený vysoký 10 patrový činžák a pod ním se dolů směrem k potoku Rokytce se táhnou ještě staré "barabizny"... Přibližně rok 1954.

Po více jak 75 letech už zdaleka není činžák nový a zaslouženě prochází rekonstrukcemi. I majetkovými.

A jednou z rekonstrukcí rekonstrukce - i tak to bývá - je obnova zvonkového systému. Když jsem se před dvěma roky do tohoto bytu nastěhoval (spíš přistěhoval), tak vedle dveří byl i tzv. domácí telefon. Po zvednutí sluchátka krásně chrčel. To bylo všechno, víc toho neuměl. Jak by ne, když hlavní vchodové dveře (druhy módně plastové) po několika nekompromisních zásazích měly elektrický zámek poničený. Či spíše rovnou vybrakovaný.

Až posléze, v dnešní době, Společenství vlastníků usoudilo, že by bylo dobře především z bezpečnostních důvodů to dát do pořádku.

Takže nás čekají nové dveře, bezpečnostní kamerový systém v domě (rozsah netuším) a také nové zvonky.

Už měsíc (s covidovou přestávkou pracovníků) nám tady vrtají nové díry, tahají nové kabely apod. - s tou starou kabeláží a průchodností se nikomu párat nechce.

Veškeré přípravy na toto téma začaly tím, že nám přišel rozsáhlý katalog bytových telefonů. Počínaje tím nejobyčejnějším, až po naprosto digitální - typu jako přehrávač v luxusním autě (doplatek 15.000 Kč) či v sedačce v letadle.

Co jsme si vybrali my?

Je to ten základní model, bez doplatku. O ten doplatek (v rozpětí 1,500- 15,000 Kč) ani tak moc nejde. Spíš je to o účelovosti.

Jednak, přítel je poloslepý a nevidí.

A jednak, neohlášeným návštěvám - tedy především cizím a neznámým lidem - zásadně neotvírám.

Tím pádem je pro nás cokoli s obrazovkou, displejem, naprosto zbytečné.

Což ale před pár dny nevěděla jedna známá. Přišla, vyťukala číslo bytu a rozsvítily se na ni diody od kamery na zvonkovém ovladači. A její první slova byla:

"Ahoj, vypadám dobře?"