Už by to bylo na módní policii. Myslím tím roušky. Jejich rozmanitost a různorodost by si to opravdu zasloužila. Protože se ale fotit GDPR nesmí, tak si o tom jen povíme :)
Možná si řeknete, že se jenom nudím. Ale v situaci, kdy člověk cestuje do práce tam i zpět, si prostě začne všímat věcí, kterých by si jindy nepovšiml. A fotit co by neměl.
Tak si také nemůžete nepovšimnout, jaké kdo má roušky,
Cožpak, ty profesionálni z lékáren a jiných zdravotnických zařízení - to je designová nuda. Ostatně, taky po jejich výrobcích nikdo nechce módní kreativitu, ale v prvé řadě funkčnost, že? Ty druhy a typy si sami jistě dohledáte.
O to zábavnější jsou ty, které si lidé vytvořili sami, nebo které z podomácké produkce dostali.
A tak ministersko novinářskou šeď rozředil ministr dopravy, který má roušku z látky s autíčky a autobusy… inu jak pro malé děcko. Ironicky by člověk řekl, že to tomu dost odpovídá. Berme to ale jako vládní humor. Aspoň to nikomu nepřekáží, pana ministra je dokonce slyšet.
Na rozdíl třeba od jedné krajánkovské televizní redaktorky, jejíž domácí rouška byla z poněkud hutnějšího textilu (snad srovnatelného i s tím vtipem s podprsenkou namísto roušky)… Slečna (?) nebo snad i mladá paní se reportáží úspěšně prohuhlala. Vzhledem k tomu, jak všeobecně redaktoři naší veřejnoprávní televize mizerně mluví, to bylo už opravdu na hranici srozumitelnosti.
O krásnou češtinu se v naučném rouškovém televizním výstupu pokusil náš bývalý mluvčí prezidenta Havla, dnes propagátor slušného chování Ladislav Špaček. I on si profesionálně naběhl s rouškou. Sice rovněž kreativně pojatou, ale opět - znělo to jako hulání skrz podprsenku. Byť krásně esthetické, ale rovněž na dvě věci... pardon.
Pominu naše ČT24 moderátory - těm se někdo postaral o profesionální roušky... Ty odlehčené. Žádná kukaččí vejce, zobáky či dokonce s filtry... v prvním rouškovém novinovém vysílání to měla i tlumočnice pro neslyšící. Funěla statečně do textilní bledě modré roušky (mám ji na aktuální fotce k tomuto blogu), v naději, že naši neslyšící budou schopni něco odezírat. Máchala přitom statečně rukama, jak větrný mlýn. Nedokážu to odhadnout, ale myslím, že tentokrát si naši neslyšící zpráv moc neužili. Ve finále to někdo vylepšil a v dalších vysíláních už mají tlumočníci "roušky" ve formě celo obličejové masky s plexisklem. Asi jako chemikář při předvádění nebezpečného pokusu v učebně.
Závěrem k tomu dodám praktickou poznámku mého přitele.
"Někdy je pod tou maskou divný pach. Přemýšlel jsem čím to, je protože zuby si čistím poctivě." (Což mohu potvrdit.) "A přišel jsem na to. Prostě, co jíš, to pak někdy dýcháš..." (Dodám, že jako Malajec je milovníkem pálivé exotické kuchyně.)
Takže, vážení - pozor na to. A dávejte pozor i na sebe!
- - - - -
Předcházející "rouškové blogy" najdete ZDE a ZDE.
