Přiznám se, že jsem před chvílí objevil "dámskou" blogerskou recenzi na tuto knihu. Aniž bych chtěl nějak genderovat... jdu napřed napsat svoje dojmy a můžete potom srovnávat.
Knížky čte člověk z nejrůznějších důvodů. U mne se tentokrát zkombinovaly dvě věci - vlekoucí se otravná chřipka, kdy člověk má pocit, že mu nic není a za 10 minut nato se potí a je mu mizerně. V té chvíli člověk potřebuje odlehčení, např. v podobě humoristické knížky. A vzhledem k tomu, že mám v knižním klubu povinnost si z každého čtvrtletního katalogu vybrat jednu knihu, padla moje volba na Dominika Landsmana "Deníček moderního fotra". Jednak mám rád humor, jednak nikdy nejsem proti podpořit domácí tvorbu.
Můj první pokus knihu koupit v OC Harfa byl neúspěšný.
"Nemáme," sdělila mi prodavačka po mém 10 minutovém bloudění regály. "Ale mají ji v Palladiu, nebo na Václavském náměstí..."
"Jenže já jsem tady na Harfě," zarazil jsem její pád výmluvnosti, poděkoval a odešel.
Ani pak nebylo jednoduché knihu získat. Jsa nemocen, delegoval jsem tento úkol na bratra. Když se mu konečně na podruhé poštěstilo knihu koupit, byl to trochu jako malý zázrak.
A tak jsem se zvědavě začetl do Deníčku moderního fotra, s podtitulem "aneb Proč by muži neměli mít děti."
Upřímně. Většinou přečtu celou knihu a pak si na ni dělám názor. Tentokrát jsem tak nějak v půlce a mám pocit, že to stačí.
Nevím zda se autor snažil napsat něco jako otcovský protipól ke knize Prevítem snadno a rychle. Každopádně mi na "Deníčku" začalo okamžitě při čtení vadit několik věcí. Především - monotónnost textu. Nikoli však zážitků. Těch je tam opravdu víc než spousta. Ale, je to vlastně něco jako rezignace na vyprávění u piva. Skoro bez přímé řeči. Jen souvislý text, s pokusy o nějaké vsuvky typu časosběrného výpisu událostí... Trochu se to čte - kolegové prominou - jako nějaký grafomanský blog.
A čeština? I na tu drsnou mluvu, před kterou jsme varováni, autor velmi rychle rezignuje. Spíše se drží obecné roviny češtiny.
Látku, téma, autor bezesporu zvládá na 100%. To ano. Zkušenosti otce s prvorodičovstvím jsou tu nesporné. Počínaje manželkou, děckem i prarodiči. Provází nás vlastně od natálního stavu až po první rok synkova života. A to beze sporu s jistým odlehčeným pohledem.
Kdyby to byly fejetony, týdně uveřejňované v časopise nebo, jak říkám, na blogu, možná by se na ně člověk i těšil. Ale najednou jako kniha, je toho moc. Autorův styl to - na rozdíl od Brettova "Prevíta" - prostě neutáhne. Bohužel.
A Proč by muži neměli mít děti? To jsem se fakt nedozvěděl ani při přeskočení nějakých 50 stránek až na konec knihy! Třeba to zjistím pak, až se ke knize budu chtít vrátit a dočíst ji... kdo ví.
Tak toto je můj názor na tuto knihu a aniž bych četl předchozí recenzi; teď můžete porovnávat.
