"Jdem dneska na českou kuchyni nebo mexickou?" zeptal jsem se kamaráda, se kterým jsem měl spicha na "Pavláku." - "No víš, já bych raději vegetariánskou. Tady kousek, dlouho jsem tam nebyl."
Jelikož principielně proti zeleněnině, luštěninám a pod. nic nemám, tak jsem souhlasil. Dokonce znám i pár vegetariánských jídelniček, ve Vodičkové, v Mikulandské, v Celetné byla kdysi... Takže, co mne čeká, jsem poměrně dobře věděl. Čili nic proti.
Jen mi duchamysl zaletěla k poutači lákajícímu na český obídek, který jsem si před tím prohlížel. Ten poutač. V prohlídku a konzumaci obídku jsem doufal posléze. Marně.
Nuže, to co nám nandali na talíř, vypadalo hezky pestrobarevně. Kamarád se původně domníval, že si dá tzv. malé menu. Ale tak to tu bývalo přede dvěma roky. Nyní to bylo to celé na váhu... Nic zlého netuše si kamarád mimo jiné nandal marinovanou zeleninu a jogurt - oboje pěkně těžké. Já jsem to na plechové plato flákal, jak mi to do oka padlo. Ve výsledku jsem platil o 25Kč méně. On 150 a já 125 káčé.
Jelikož se blížila doba oběda, tedy ono zrovna bylo pravé poledne, tak restauraci i zahrádku zaplnili nadšenci a vyznavači této stravy. Dokonce byl mezi nimi i jeden mediálně provařený vego-ksichtík, jehož majitele jako takového - nebýt provařený - by si člověk snadno spletl s nějakou šmuckou. Kdo to ale byl nevím - na jména já paměť nemám. Byl to takový jeden z těch alternativních cestovatelů a propagátorů vegetariánství...
K čemuž mám soukromou poznámku: bodejť by třeba v Nepálu nebyli vegetariáni. Houby zdravá strava! Kde by tam ale sebrali nějaké maso? Jo, jednou - dvakrát do roka, když porazí nějakou tu kozu ze stáda, či spíše stádečka... a zbytek roku je to campa, kuskus, kumys a podobné... Nám tady pak tihle super-cestovatelé vyprávějí o užitečnosti vegetariánství a veganství! Houby životní styl, ale z nouze ctnost!
No a pak jsme se do toho pustili. Jaké to bylo? Inu, opravdu takové vegetariánské...
Aby člověk rozpoznal chuť jednotlivých jídel, musel to průběžně zapíjet čirou vodou. Aby tak zvaně osvěžil chuťové buňky, což se třeba podává v lepších kavárnách ke kávě. Cokoli ostřejšího by tu vegetariánskou chuť dokonale zabilo. A člověk by pak snad ani nevěděl, co vlastně jí.
Takhle to, díky vodě, pozná. Aha, tohle je asi hrášková polévka, neb v tom plave hrášek, tohle bude rýže, nojo jogurt, a tahle prý - ehm - rajčatová omáčka s tofu dokonce trochu pálí.
Už nevím kde a v čem to bylo, ale stálo tam: "Haló, hledá se chuť!"
Při těchto jídlech si vždycky vzpomenu na extempore Miloše Kopeckého ve filmu Prodloužený čas. Vegetariánský talíř jednoho z hostí na nějakém podobném večírku okomentoval nemilosrdně slovy:
"Vy budete zdravej. Ale smúúútnej..!"
Považuji to za nesmrtelná slova dokonale vystihující celou podstatu. Dnešní pitomé zákony mi nedovolují uveřejnit pořádné reportážní foto z oné restaurace, a i to v záhlaví je asi diskutabilní - t.j. dokud někdo z potrefených nezačne protestovat. Na tom foto je i tak snad dostatečně vidět, jaká "bujará" atmosféra tu mezi čočkou, salátem, rýží a zeleninovými karbanátečky panuje.
Takže děkuji.
Příště si ale raději dám tu kachničku.
