Povánočně předsilvestrovské šílení

V tomto čase nejvíce šílíme z vánočních dárků, ze slevových akcí. Šílíme z prodavačů, ti šílí ze zákazníků. Nejvíce na reklamacích. I já jsem si přiložil polínko, dokonce dvakrát. S obyčejným čajníkem.

Nevím co to zrovna včera napadlo naši čajovou konvicí, že začne protékat. Už to nebylo jen pár kapek, ale opravdu po každém zvednutí čajníku vznikla malá loužička. Ze zkušeností už vím, že to její těsnění nemá cenu opravovat. Ledaže byste měli čajník ze zlata a cena za opravu by nepřevyšovala jeho hodnotu. Navíc, ruku, na srdce, komu by se chtělo čekat týden, 14 dní než si zase bude moci uvařit vodu na čaj ne bo na kávu?

Samozřejmě přeháním, že? Voda se dá vařit v leccčems. Ale můj starý kávovo-čajový kombajn čeká na své lepší časy ve sklepě, různá presa na kapsle mne nikdy nezaujala - nehodlám se stát otrokem jedné značky.

A tak na řadu přišel klasický čajník, nebo-li přesněji, konvice na horkou vodu. A na kávu mlýnek s nastavitelnou hrubostí. Na čaj pak různá čajítka, ale na fajnšmekrování z čajoven si nepotrpím. Na takový čaj si opravdu rád zajdu do nějaké dobré čajovny. Na doma mi stačí opravdu jen ten čajník - pokud tedy neprotéká.

A tak jsem se vydal do jednoho nejmenovaného hypermarketu, a to přímo v jednom nejmenovaném "OC na kraji města" (dobrý titul na tv seriál, ne?). V onom obchodním centru je těch prodejců podobného elektro zboží celá řada. Ale mám již ověřeno, že v hypermarketu mají často stejný výrobek levnější. Na ceně do tisícovky až o 100 i 200Kč.

A tak jsem se jal probírat akčními i stálými modely varných konvic...

Nepotřebují "inteligentní konvice" za 1300 a více korun. Nehodlám platit nehorázné peníze za tlačítka 70-80-90-100 stupňů. Zavrhl jsem  modely, které mají dole pod držadlem vyčnívající páčku. Nepůsobí ten plastový čudlík či placička na mne dostatečně seriózně a obávám se jejich brzkého ulomení. Možná zbytečně, ale nikdo mne takový typ konvice zakoupit nepřinutí. A v neposlední řadě hodnotím tvar, čili průmyslový design držadla. To jest jeho uchopitelnost, stabilitu konvice, jak v prázdném stavu, tak i odhaduji, jak se mi z takové konvice bude voda nalévat. Zkoumám ale i další prvky, jako systém otvírání a nebo nalévání, sítko apod.

Z napsaného si jistě domyslíte, že zdaleka ne všechny konvice splňují má kritéria. Či spíše naopak: jedná se o jednotlivé kusy a ne tu masovou nadprodukci varných konvic, se kterou se můžeme setkat.

Letos to vyhrál nový výrobek, v souvislosti s nadcházejícím novým rokem. I když, kupodivu, ještě měli v doprodeji model, který jsem nesl k recyklaci. Ale kdo by se chtěl vracet ke starým věcem - míněno v daném případě symbolicky. Protože jsem si možná měl zakoupit stejný model jako byl ten starý.

Otázku "kam s ním" máme totiž od jisté doby vyřešenu. Podobní prodejci staré zboží přijímají k ekologické likvidaci; ostatně poplatek je zohledněn v ceně. Nevěděla to zřejmě paní na informacích - nebo mi úmyslně lhala, že "Tyhle věci se přeci dávají do sběru - jsem tady rok a ještě jsem nic takového nepřijímala". Známe tyhle kecy a lži. Obvykle jsem na ně alergický a pokud mne někdo dostatečně vytočí, dotyčnému radím, ať podobné nesmysly vykládá doma rodičům, manželce či manželovi, dětem... podle věku a pohlaví promlouvající osoby.

Důsledně jsem nyní trval na tom, že mi toto řekli na horních informacích s tím, že odběr starého spotřebiče proběhne právě na jejich dolních. Informátorka poněkud otráveně telefonovala, ale jejikož byla stejně zavalena prací jako její kolegové, tak jí to nahoře nikdo nezvedal, hodila po mně:

"Buďto to tak nechte být nebo si počkejte."

"Počkám si," pronesl jsem se zuby mírně zaťatýmni, protože mne její chování trochu vytáčelo.

Že to bylo z její strany trochu šprajcnutí se, se ukázalo v okamžiku, kdy se dovolala nahoru. Chvíli poslouchala, pak si vzala novou krabici, prozkoumala moji starou konvici... Nakonec otráveně položila sluchátko, beze slov se otočila a vrátila se s plastovým sáčkem, kam mi naznačila, že mám vměstnat starý výrobek.

Spokojeně jsem odešel, s pocitem, že toho mám pro dnešek dost. A že polovinu problémů a zdržování si informátorka přidělává sama.

Doma jsem nový čajník radostně vybalil.

Následoval proces očisty, t.j. vyvařit původní zápach a kdoví co ještě... Jelikož se mi nechtělo dolovat ze špajzu ocet (stejně mne to nemine zítra až budu vařit čočku), použil jsem k osvěžení starou zapomenutou osminku citronu...

A v okamžiku, kdy jsem začal dávat třetí vodu na dovyvaření se, konvice si do základny nechtěla sednout. Nepodařilo se to ani na podruhé a když jsem konvici nadzdvihl, spatřil jsem, že na základně leží malý dlouhý šroubek. Vylitím vody a otočením konvice jsem zjistil, že jeden ze tří šroubků ze dna konvice prostě vypadl.

I když nejsem vzorem domácího kutila, úplným nemehlem také nejsem. Nějakou tu zásuvku jsem již vyměnil, stejně tak jsem sestavil skládací kovovou postel či skříňku. Pravda i nějakou tu skobu jsem přitloukl, případně vyvrtal hmoždinku.

Tady se jednalo opravdu o elementární akci: přišroubovat šroubek. Protože upadne-li šroubek, mohou pak upadnout i horší věci. (Asi znáte tu anekdotu, jak vyrostl princi z pupíku šroubek, že?)

Jenže ouha! Ať jsem šrouboval, jak jsem šrouboval, dotyčná součástka se "na druhé straně" neměla čeho chytit. Ani potřesením konvice v ní nic nechrastilo. Ale protože se jednalo o šroubek u základny elektrické patice, nechtěl jsem riskovat, že se tato jednoto dne uvolní apod. Zkrátka - šroubky musejí držet všechny tři!

A tak jsem se, proti své vůli, vydal z tepla domova do podvečeního pražského mrazu zpět to hypermarketu. A znovu k reklamacím.

Dotyčná informátorka z odpoledne sebou trochu cukla, když mne spatřila, a obratně se mi vyhnula předstíraným šejděním mezi papíry, takže jsem připadl její kolegyni.

Kolegyně měla také reklamací a jiných informátorských vyřizování plnou hlavu, Takže jsem jí příliš nezazlíval, že se mne také tak trochu pokusila zbavit - a přidělat trable nikoli sobě ale mně.

"Vy už jste to použil, tam je voda," nahlédla do nedostatečně vytřené konvice (poučení pro příště). "To už vám nevyměníme, ale českou značku posíláme na reklamaci."

Měl jsem tisíc chutí jí říci, že reklamací v konvici vodu neuvařím. Víc jak měsíc. Ale prozatím jsem si to nechal do zásoby, protože zavolala telefonem pracovníka elektra. A ten si rovnou nechal nadiktovat číslo výrobku.

Než přišel, konvici jsem z nejhoršího vytřel papírovými kapesníky. A i pracovník elektra se zachoval rozumě v můj prospěch:

"Pán to koupil dneska. Tam, evidentně chybí matička. Pánovi tady dejte nový výrobek," postavil přede mne novou krabici. "Výměnu nemusíte na paragon zapisovat, na reklamaci to pošleme my a hotovo."

Hotovo, vyřízeno během JEDNÉ JEDINÉ minuty.

Kéž by byli všichni takhle rozumní a profesionální, povzdychl jsem si v duchu.

Ale na pracovnice informací jsem se nehněval zas až tak moc. V tom návalu reklamací a výměn i odměn, které musejí denně řešit -  a speciálně v tomto povánočně silvestrovském čase - toho mají opravdu až nad hlavu a nejenže je v práci svazují poměrně přísná interní reklamační pravidla, ale někdy v přehlcení úkoly prostě ztrácejí smysl pro zdravý rozum.

Přejme jim, aby si aspoň během následujícího jeden a půl či čtvrt dne volna aspoň trochu odpočaly, protože po Novém roce jim tohle šílení začne na novo!