Z našeho evropského - a v podstatě sluníčkářského - pohledu jsou děti naší vědomou budoucností, tedy zářnou budoucností národa. Je tomu a bylo tomu tak vždy a všude?
Moje a o něco mladší generace, co ještě pionýrovaly, si jistě pamatují hit, který jsme se museli učit všichni v dobách hodin hudební výchovy:
"Z národů, ač jsme různých,
jedno přání v nás bude žít..."
Pro moji generaci 60. let, co už nepamatovala válečné a poválečné doby, byla tato Hymna demokratické mládeže tuším ilustrována moderním obrázkem různo národnostních dětiček - v podobě tužkou-pastelkou kresleného leporela-vystřihovánky. Asi nějak takto:
To vše bylo doprovázeno štědrou sociální politikou, později tzv. "Husákovy děti" by o tom mohly něco povídat.
Rodina byla všemožně podporována, díky lékařské péči se mohutně snižovala dětská úmrtnost...
Pozdější nárůst pracovních a jiných aktivit a posléze přelomová Sametová revoluce však začaly propagované porodnosti klást překážky. A civilizací porobené rodiny se začaly spokojovat tak nějak se dvěma dětmi, někde jen s jedním.
Není divu, že se pak málopočetní "mazánci" stávali obletovanými, protěžovanými robátky a nakonec se k tomu ještě přidaly bláznivé genderové aktivistky se svým heslem "Pomyslete na děti" (vždycky si přitom vzpomenu na "Pokus o abstinentní večírek čili amerikánská zábava" a také na "Šťastný domov", oboje od Jaroslava Haška).
Ne tak pochopitelně u národů, které žijí v hygienicky i životně složitých podmínkách... ironicky řečeno: bez kina, bez televize, někdy i bez osvětlení... ...ale také v chudobě, kdy nejsou peníze na kvalitní jídlo, zdravotní a jinou péči (a nejinak tomu bylo i u nás - naposledy před II. světovou válkou, kdy byla chudoba všeobecně součástí života u nás).
Proto "Pomyslete na děti" tady neplatí.
Vysoká úmrtost dětí - kdy je to sakra složité než jedinec dospěje - musí být zákonitě vyvažována vysokou porodností. Aby z těch šesti - deseti dětí aspoň dvě tři přežily a rod mohl pokračovat. Co na tom, že je to "podloženo" náboženskými manipulacemi - zákazem přerušovaného sexu, zákazem kondomů apod. Účel světí prostředky a jak chcete ovládat davy? Ideologií nebo náboženstvím, což je ve svém principu jedno a totéž. Součastně s tím je nutno dbát na to, aby rod zůstal přiměřeně zdravý a tomu promiskuitní sexuální život neprospívá. Proto se dbá na to, aby nevěsta byla panna, aby byla povinna jedinému manželu a cizoložství se trestá např. ukamenováním. Také důsledná segregace obou pohlaví před sňatkem stimuluje příslušně libido a zejména v první letech po svatně není zájem se vybouřit někde jinde. (O různém přístupu mužů k ženám u různých národů si raději popovídejte s genderistkami.) Takže rod je zachován v maximální možné míře zdravý a - početně silný.
Díky náboženství.
A vsadím se, že pro davy, zaměstnané spíše pastevectvím a jiným zemědělstvím, řemesly a kupeckým obchodováním, že takový církevní představitel je větší autorita, než kdyby před nimi vystoupili v podstatě se stejnými principy sexuolog dr. Zvěřina a dr. Uzel, dohromady.
Kvantita v materiálních případech nerodí vždy kvalitu. Ale degraduje zejména sociální přístup.
Dáte-li dítěti jednu hračku, bude se o ni starat a hrát si s ní. Deseti hračkami už se přesytí tak, že si jich přestane vážit...
A stejné je to u rodin s mnoha dětmi.
I když v našich evropských měřítkách jsou v tomto smyslu velké pokroky (a tím teď nemyslím rodiny, kde dospělí shrábnou přídavky, propijí je a děti vyženou na ulici, ať si seženou něco k jídlu), přeci jen jinde je na děti nazíráno zcela jinak.
Proto by vás neměl příliš překvapovat i takový fakt, že migranti používají své děti jako terče. Stane-li se jim něco, nu což - je o jeden hladový krk míň. Dětí je dost, stejně se další nějaké "přidělají" - zejména u mladých a zdravých dvojic, že?
Pohoršuje-li někoho, že "Běženci na severu Řecka zablokovali dálnici, před kamiony si lehly děti", měl by si především uvědomit, jak tyto skupiny nazírají na děti vůbec.
Může nám to být líto, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno co s tím můžeme dělat. Bohužel. Říkám a opakuji: bohužel. Jak mimo jiné ukazují i tristní výsledky všelijakých integračních programů, ač se vám jejich aktéři snaží namluvit něco jiného. Kdyby si dal ale někdo "práci" s % statistikou jejich úspěšnosti... Proto ten humbuk. Aby ne, zrušením těchto programů by aktivisté přišli o práci. A záchrana velryb už dnes není u sponzorů, včetně státu, v módě.
A tak raději tak či onak volají: "Pomyslete na děti běženců."
Ilustrační obrázky: viz autoři.
