Peníze nebo život

není charakteristikou současné doby, ale názvem  filmu Voskovce a Wericha, který 1. prosince vůbec poprvé vychází na DVD.

© Deník Metro.

"Tak jako opice na holé a chlupaté i lidé dělí se na chudé a bohaté" a že "krásný zůstane život, i když teče do bot", tak charakterizuje jeden filmový internetový přispěvatel podstatu tohoto filmu z roku 1932.

A jiný filmový zdroj začíná popis obsahu slovy: "Tonda, který byl bídou dohnán ke krádeži a Pepík, který se bohatě oženil, s penězi však vyženil také nepříliš věrnou manželku a hordu příbuzných, kteří jej málem dohnali k sebevraždě. Takže jsou na tom vlastně oba stejně."

Po filmu Pudr a benzin natočili Jiří Voskovec a Jan Werich svůj druhý film v podstatě s obdobným přístupem - kamerovým zachycením divadelních ("teatrálních") dialogů na filmový pás, proložené "chapliniádami", jak praví první citovaný zdroj - přispěvatel. Peníze nebo život se pokusili vylepšit sevřenějším a jednoznačnějším dějem a opět jej obohatit několika ryze filmovými scénami, opět typu "chaplinovských honiček"... Celkový výsledek byl ovšem z filmového hlediska spíše chabý. Spravedlivě nutno podotknout, že to bylo období nástupu zvukového filmu, který zahýbal s mnoha význačnějšími a nadnárodně světovými kinematografiemi, než byla tehdy ta naše "malá česká".

Teprve Hej rup a Svět patří nám lze považovat za opravdové filmy i z hlediska tzv. "filmového řemesla", tedy s použitím ryze filmových prostředků vyprávění děje. Aby ne, když režisérem obou snímků byl zkušený filmař Mac Frič, který zde nahradil tvůrce předchozích dvou filmů - divadelního režiséra Jindřicha Honzla.

Podstatná je ovšem jiná stránka věci, o které bych se rád zmínil - a to nárůst sociálního cítění a levičáckého smýšlení obou (?) tvůrců.

Pudr a beznin byla svým způsobem nafilmovaná a pospojovaná revuální taškařice bez jakýchkoli jiných ambicí.

Peníze nebo život však už začínají hrát na sociální notu, byť zde vlivem životních okolností staví chudáka i bohatého na sobě rovné neb "život je jen náhoda" jak praví známý ústřední šlágr tohoto filmu.

Hej rup a Svět patří nám patří však už zcela mezi levicově orientované filmy. Svět patří nám má ještě jakýsi antifašistický náboj, ale sovětsko kolchozní Hej rup je již otevřeným se přihlášením k levicovému, ba přímo levičáckému hnutí.

Bylo by bezesporu zajímavé, kdyby V+W pokračovali ve filmové tvorbě, jaký by byl jejich další film. Ovšem, filmování byla v té době neméně drahá legrace než dnes, a tak se oba pánové pokorně vrátili k podstatně lacinější divadelní tvorbě (a není žadným tajemstvím, že i tady byli jednou nuceni vyhlásit bankrot a začínat v době krize znovu v mnohem skromějších podmínkách).

Zbytek přerušil nástup fašismu a obnovitelské snahy po II. světové válce přerušil následně i nástup levicových sil, před kterými Jiří Voskovec uprchl do své druhé - tentokrát definitivní emigrace - a tady se definitivně odpolitizoval, jistě také tváří v tvář McCarthyovským procesům, které měly důsledně vymítit sebemenší stopy socialismu a komunismu v americké kultuře i celé společnosti - zatímco Jan Werich se snažil zaujmout přední místo mezi umělci radostně budujícími socialismus, aby po r. 1968 svá poslední nejlepší tvůrčí léta dožil do senilního stáří jako kontrarevoluční živel, kterému tvrdě se normalizovavší socialismus už nedal jedinou šanci tvořit.

Když bychom však mohli plout proti proudu času zpět (a jak víme, zatím to všechny známé teorie popírají), film Peníze nebo život by bezesporu patřil k těm, které pod barvitým leskem burlesky se snaží vytvořit alespoň iluzi sociálního společenského smíru, jakkoli stále palčivěji si jeho tvůrci uvědomovali nebezpečí stále se prohlubujících rozdílů mezi bohatými a chudými, kleští, které stále více rozevírala krize.

1. prosince 2010 se tedy konečně tento film dostává do rodinných filmoték na DVD nosiči a rozhodně stojí za to nejen ke shlédnutí, ale i k možnému zamyšlení nad podivnými mosty přes propast času a že život je opravdu jen náhoda.

Tu písničku "Život je jen náhoda" mi dovolte vám připomenout prostřednictvím malého video klipu, který jsem vytvořil pro 28. Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary v r. 1992.