Pár dní ve Vídni a o zase zážitky není nouze (2)

Vídeň jsem navštívil jako turista již několikrát. Mám k ní svůj citový vztah, neb se zde r. 1912 narodil českému krejčímu můj tatínek. A stále je zde co objevovat. Např. Schönbrunn. I se zážitky navíc.

Řeknete si, jak je možné, že jsem dosud tento slavný a významný císařský palác nenavštívil. No, nějak mi to nikdy nevycházelo. V podstatě hlavně proto, že jsem si chtěl na Schönbrunn vyhradit dostatek času. V rámci jednodenních např. vánočních zájezdů "prohnat" se zámkem vážně nemá cenu.

Řeknu vám rovnou, že všechny fotografie Schönbrunnu lžou. Ta impozantnost, ta atmosféra, bohaté interiéry i to úchvatné okolí, to se dá těžko zachytit jakoukoli audiovizuální technikou.

Zámek je prostě impozantní, jak z blízka, tak zdáli.

Pozornost si ale zaslouží i přilehlá zahrada. Vlastně zahrady. Nekonečné prostory zeleně, spolu s širokými cestami pro kočáry... Labyrint, promenády... Pavilony, zoologická zahrada... Neptunova fontána, vyhlídka Gloriette. Jenom to vše obejít, by zabralo samostatný jediný den.

Tady máte zlomek toho, co jsem viděl jen v té centrální části mezi zámkem a fontánou. Na víc nezbýval čas ani síly, o úmorném vedru nemluvě.

Vrcholem toho všeho je samozřejmě prohlídka zámku samotného. Vybrat si můžete tuším ze čtyř okruhů, včetně jednoho dětského; zvlášť můžete navštívit také muzeum kočárů... Ale především: vystát frontu na lístky.

Zpravidla se snažím v cizině neplatit platební kartou. Ale někdy opravdu není zbytí a v takové instituci se člověk komplikací bát opravdu nemusí.

Tím, že jsme využili možnost nákupu vstupenky takto přes terminál, jsme ušetřili dobrou půlhodinu. Ale i tak, pochopitelně, jsme dostali čas na prohlídku až o dvě hodiny později. Což byla dobrá příležitost si prohlédnout aspoň centrální zahradu... viz fotografie výše.

Prohlédl jsem si ale ještě něco jiného.

Prodej suvenýrů. Na rovinu řeknu, že jsem si žádný nekoupil. I když musím pochválit, že klasických univerzálnch kýčů zde bylo minimálně. Z těch originálních jste si mohli pořídit dopisní papíry s motivy z konce 19. století; dále stolní soupravu na psaní včetně inkoustu, pera, pijáku na držátku... k tomu pečetní vosk a ještě si přikoupit pečetítko s počátečním písmenem. V paměti mi utkvělo také tzv. stolní prostírání. Bylo ve formě opracovaných vzorů čalounění - některé velmi vkusné.

Co bylo bohužel opravdu nevkusné, byly ceny.

Dávat např. za kousek "koberce" 20 euro, to už se mi zdálo opravdu moc. Stejně tak 40 euro za licencovaný alkoholický nápoj a k tomu za 20 euro jakési mramorové kostky na chlazení místo ledu... jen proto, že ze na tom obrázek Schönbrunnu (za zlomek ceny stejné pořídíte na internetu). V nabídce toho lepšího byly pochopitelně různé knihy, mapy, ale i DVD s u nás známým filmem Sisi... Jediné, co stálo za to, byla čajová pozlacená souprava. Až na tu cenu pár set euro.

Vstupní hala k turniketu s kontrolorkou vstupenek je prostorná a vejde se tam relativně dost lidí. Dokonce ve dvou frontách, protože baťůžkáři jsou nemilosrdně nahnáni k šatně, aby batožiny zde svěřili do úschovy. Doporučuji také si zajít před prohlídkou na WC. I císař pán tam chodil pěšky.

Když na vás přijde řada... asi tak 5 minut předem, projdete kolem kontrolorky a pak k výdeji automatických průvodců. To pokud jste si nepřiplatili 5 euro na osobu za živého průvodce. Ten automatický vypadal asi jako dálkový ovladač. Spolehlivě mi zde navolili češtinu. Jenom s tím jak to spustit byl trochu problém, protože ovládací symboly jsou poněkud ošahány.

Na rovinu, automatický průvodce mne nenadchnul. Připomínal mi televizní seriál, upravovaný nejrůznějším krácením. Některé části byly neúnosně dlouhé, jiné naopak krátké. Jindy "průvodce" odbyl tři-čtyři místnosti najednou. Ze všeho nedřív mi ovšem v neregulované hlasitosti zabouřil do ucha dobový pochod a já jsem krabičku bolestně odtrhl od ucha. I ta hudba ale postupně z programu průvodce vymizela... Zpestřením pak byl originální hlas Františka Josefa I. - přehraný z voskového válečku (kvalitou podobný této jiné ukázce). Shodli jsme se ale s mým známým, že jej mohli aspoň trochu digitálně zvukově vyčistit a snížit to příšerné šumění obehraného dobového "média".

A tak jsme procházeli místnostmi, Dozvěděli jsme se, že František Josef I. byl nesmírně pracovitý. Začínal už v 5 ráno a jídlo si také nechával přinášet do pracovny. Z videňských jídel měl rád guláš a řízek. Pokud byla slavnostní hostina, byla servírována výhradně jídla francouzské kuchyně. Shlédli jsme jeho úmrtní lože... I komnaty královny Sisi.

Dále "je na místě oprava původnho textu.

"Dozvěděli jsme se pikantnost, že manželství nebylo příliš šťastné. Což nebránilo tomu. aby spolu neměli asi 15 dětí. A Sisi z dcer udělala obchodní manželský artikl; vdát se z lásky dovolila jen jediné, která jí byla nejmilejší."

Těch dětí bylo 16 a narodily se nikoli Sisi-Alžbětě Bavorské, která děti měla čtyři. Šestnáct dětí měla Marie Terezie. A k ní se vztahuje i ta "obchodní" strategie s provdáváním dcer. 

Je to jen důkazem toho, jak se člověku vše dokáže dokonale poplést, kdy má audioprůvoce přilepeného k uchu nepřetržitě víc jak hodinu.

Děkuji Alešovi a sl. Terezii za opravu v diskusi.

A pojďme zpět k původnímu textu.

Sálů a místností bylo přes 25, včetně např. speciálních asijských, dovezených přímo z Japonska a Číny.

Základní, první část prohlídky končila ve velkém sále. Tady bylo nejzajímavější z novodobé historie 60. let XX. století, že se zde konalo oficiální setkání Chruščev-Kennedy. V dobách cístařství to byl především taneční sál.

Jelikož se v interiéru zámku nesmí fotit, víc obrázků odsud ode mne nečekejte. Toto foto jsem nedisciplinovaně pořídil jenom proto, že jsem zdaleka nebyl sám, kdo se tohoto prohřešku dopustil.

My jsme se pak vydali ještě na druhou, předem zakoupenou část prohlídky, rozšířenou o nějakých 10 místností. Např. o místnost ložnice Sisi nebo salon, kde bylo podepsáno ukončení První světové války. Upřímně: víc už z toho nevím a možná že i to co si pamatuji, je nepřesné. Zkouknout 35 místností a aspoň něco si zapamatovat vyžaduje prostě poněkud nadlidské úsilí.

Jo a kam císař pán chodil pěšky? Tak tu místnost nám taky ukázali!

Stálo to tedy za to a navštívit Schönbrunn rozhodně doporučuji. Místo nemůžete minout. Jede tam přímo k zámku metro a stanice se jmenuje stejně. Mimochodem je i poněkud dobově stylizovaná, jak se můžete odívat.

A to je dnes vše. O posledním dni ve Vídni a dalších zážitcích zase příště - pravděpodobně v pátek.