Opravdu musíš sníst mě?

Tak tenhle nápis na mne vykoukl na nálepce v metru. Zaujal mne nikoli svým vyzývavým textem, nikoli svým „posláním“, ale tím, že z pod něj vykukovaly cizí nožičky...

Grilovani...Martin Faltyn

„Já osobně mám raději z celé zeleniny vepřový řízek,“ tvrdí můj bratr. Ne tak, že bych s ním souhlasil bezezbytku, ale proti vepřovému řízku nic nemám, ani telecímu, natožpak kuřecímu. Pěkný šťavnatý biftek si také rád dopřeji, kachničku, husičku... a vrcholem všeho je pro mne jídlo označované jako „bašta“ (jihočeská, česká, moravská, plzeňská...) – tady je totiž od toho všeho kousek! A k tomu dvoje-troje knedlíky a dvoje zelíčko... Mňam! 

Vrcholem mého oblíbeného pohoštění mých zahraničních návštěv (ale i českých) je pak jistá nejmenovaná pražská restaurace, kde nabízejí pečené vepřové koleno.

Zahraniční návštěva na pečeném vepřovém kolenu... Takhle se reprezentuje!

Zlomyslně: Pevně doufám, že zapřisáhlým vegetariánům se v tuto chvíli obrací žaludek!

Ovšem: Nemám nic proti nim! Sám jsem měl v životě dvě nebo tři vegetariánská období (nikoli veganská) a šlo to taky. Nicméně mě unavovalo neustálé shánění bezmasého jídla; toto jídlo totiž v řadě restaurací zrovna nepředstavuje vrchol zdravé výživy. A tak tu nejčastěji v nabídce potkáte např. klasický smažák, že? – nejlépe s hranolky, opékanými brambory nebo dokonce s bramborovým salátem – „naše kuchařka vám z toho salátu vlastnoručně vyndala ten salám, pane!“ :)  - čili tuky z toho jen tekou... a dávat za nějaké zeleninové rizoto (mraženou zeleninu na 5 minut spaříme) se strouhaným sýrem, ala 175,-Kč, také není moje hobby.
Otrlejší podniky, které se dokonce na tento druh stravy specializují, pak nabízejí sojový guláš („Poprvé v živote jsem viděl, jak se čuníkovi udělalo špatně od žaludku!“ použiji známý vtip z jedné televizní mikrokomedie.). V další nabídce je to celozrnná vegetariánská pizza potřená hmotou s přiléhavým názvem hum(m)us; sbírka studených salátů (dokonalé k zastuzení žaludku i nálady); kdo chce – může se dorazit sladkým celozrnným koláčem (zkuste žvýkat spečené otruby s marmeládou a dozvíte se jakou to má chuť). 

Celkově mi to připomíná legendární, pozapomenutou větu z filmu režiséra Jaromila Jireše, na kterém jsem měl tu čest se částečně podílet v post-produkci – a sice z filmu „Prodloužený čas“, kde Miloš Kopecký s ironií sobě vlastní pronese nad kýmsi, kdo se živí vegetarináským pohoštěním:
„Vy budete zdravej, ale smúúútnej!“ 

Osobně zastávám názor nikoli zdravě vyvážené stravy, ale pestré stravy. A jsou dny, kdy prostě musím mít pečené kuře nebo třeba i rybí file; přijde den kdy si dám třeba k snídani jogurt s naklíčeným mungem a k obědu zmíněné zeleninové rizoto (doma za 35 Kč); k večeři pak třeba topinku se sýrem.
„Za mlada“ bylo mým oblíbeným jídlem grilované kuře a to pak můj oběd vypadal třeba tak, že jsem si dal půlku grilovaného kuřete (méně se neprodávalo a ohřívané v mikrovlnce už není ono; tudíž bez okurky a bez chleba), zapil jsem to lahví plzeňského a komu ještě není spatně, tak jsem to zpravidla zajedl dvěma rakvičkami – ovšem poctivými, plněnými rumovou šlehačkou, namočené v čokoládě, se šlehačkou a čokoládovými hoblinkami na vrchu.
Dneska jím poněkud skromněji; např. u kamaráda na zahradě děláme různé grilované pochoutky – viz např. „propagační“ foto v úvodu článku.  

Takže, nálepka „Opravdu musíš sníst mě?“ lípnutá přes cosi jiného u dveří v metru mne docela pobavila. S těmi nožičkami mi to připomnělo přísloví, že lež má krátké nohy; a pak také něco o demagogii. Samo prase není vegetarián! A ruku na srdce, kdyby se ten potravinový řetězec otočil a prasata začla žrát lidi, kolik z nich by se drželo takové demagogické nálepky? 

Opravdu nemám nic proti vegetariánům, jen proti slepé demagogii. Proto jedno vím jistě: 

Vegetarián tedy nejsem!