Nedá mi to, abych právě v dnešní době opět jednou nezavzpomínal na svá zahraniční studia, a to zejména na vajíčka. Tvořila důležitou součást naší chudé studentské stravy.
"Vejce... samá vejce... všechna vejce ať jsou do háje!" prohlásil jeden z epizodních humoristických hrdinů P. G. Woodehouse a opustil lůno rodiny. "Což, pro to lůno rodiny bylo velké štěstí," dodává vypravěč příběhu této nekoneční kaskády úsměvných kreací.
Vejce jsou poživatinou stokrát velebenou i zatracovanou - já osobně ji velebím, blahořečím, ba přímo svatořečím. Nebýt vajec, byl by můj studentský život mnohem chudší a tvrdší.
Studoval jsem v druhé polovině 70. let v Moskvě. Nikterak se tím netajím, protože pro mne byla podstatná šance vystudovat vysněnou filmovou režii a politicko-ideologickými aspekty vysokoškolského studia jsem se "naivně" nezabýval. Do těch mne dotlačili až příslušní političtí činitelé, i když to neměli jednoduché ani se mnou ani s mými (nejen) československými spolužáky, neboť umělci, jak známo vedle největších pochlebovačů patřili i vždy mezi největší odpůrce totalitních režimů. Já jsem patřil spíše k umírněnému pravému středu - zejména proto, že jsem nikdy oči nikdy nezavíral ani před tím co se dělo na povrchu ani na tom, co bylo uvnitř a zejména vespod.
Měl jsem však příliš na paměti jistou filmovou novelu "Nikdy se nesázej s ďáblem o svou hlavu!" a tak jsem se snažil si zachovávat dostatečný vnitřní odstup. Navenek...
...navenek jsem se snažil přežít spíše svou pracovitostí než politikařením.
Proto jedním z mých atributů píle patřila i starost o každodenní studentskou obživu. Mou a někdy i ostatních československých spolubydlících.
Studium na umělecké škole, to nejsou jen přednášky, ale i téměř každodenní praxe po nich. Po skončení vyučování jsme 3x-4x do 6 denního ! studijního týdne pak dvě, tři hodiny věnovali režijní práci spočívající v režii ukázek z divadelních her, adaptacím povídek, případně na koleji psaní scénářů.
Po takové činnosti člověk doslova padal hlady. Ve školním bufetu se věčně jíst nedalo. Omezená nabídka 5 stále se opakujících kombinací se nám všem přejedla již v prvním ročníku pětiletého studia.
Vaření se proto stávalo spíše nutností jak přežít než rozmařilými hodokvasy. Ty jsem si dopřával v Knihovně zahraniční literatury (krom čtení u nás zakázaného Havla, Kundery, Mňačka či Kohouta) při listování unikátní vysoce labužnickou kuchařkou Salvadora Dalí "Les Dinners de Gala".
Následoval zpravidla pozdní úprk z knihovny domů, aby si člověk ukuchtil...
... míchaná vajíčka.
Proto je pro mne svým způsobem výkřik Woodehousova hrdiny pro mne výkřikem z hlubin srdce. Přesto míchaná vajíčka dodnes miluji. Tehdy jsem je pochopitelně občas považoval za nutné zlo a klasická kombinace vajec na cibulce, v lepším případě vajíček s párkem se pochopitelně také brzy zajídala.
Z klasických českých receptů se o něco hůře vařilo lečo. Sovětský trh sice oplýval dostatkem rajčat, ale papriky se sháněly o něco hůře, stejně jako párky bylo nutno občas nahradit tzv. dietním salámem. Požívání masných výrobků ovšem zejména v létě - bez chladniček nemajetných studentů - se stávalo spíše přímým ohrožením na životě. A jak už jsem řekl, ani tato "dvojkombinace" se věčně jíst nedala.
Nastupovala fantazie a porůznu následovaná experimenty. Ne vždy se ovšem všechno podařilo. Tak například jsem velmi rychle zavrhl míchaná vajíčka se sýrem. Důvody zde ovšem nebyly chuťové nýbrž praktické. Roztavený sýr se špatně dostával z pánve a někdy i vidliček. Kombinace vajíčka - ryby všeho druhu jsem se raději nikdy nepokoušel vyzkoušet. A pokus udělat míchaná vajíčka s jahodami mne přesvědčilo pravdivosti tvrzení jisté české kuchařky, že jahody svou výraznou chutí potlačí veškeré ostatní ingredience neboť se mezi nimi prosadí tak, že jídlo má stále stejnou jahodovou chuť.
Následovaly proto jiné experimenty a improvizace... přiznám se, že už si všechny ty kombinace nepamatuji. Mezi recepty, které mi utkvěly v paměti patří ale např. míchaná vajíčka s jablky. Osmahl jsem na kousky nakrájená jablka a cibulku, dodal vajíčka osolil... a byl jsem příjemně překvapen chvílemi slanou, chvílemi slanou chutí jídla.
Dalším hitem byla míchaná vajíčka a la madráské karí. Originální recept byla ostrá omáčka k masitému jídlu, do které se vkládalo vařené vejce. Recept jsem si trochu upravil po svém tím, že se žádné maso nekonalo a vajíčka byla do omáčky vmíchávána. Pravda, postrádalo to trochu estetické hodnoty - ale mělo to jednu hlavní přednost té doby: dávalo to zapomenout chuťově na to, že jím míchaná vajíčka. A recept? Kratince osmažíme na kousky nakrájený česnek a cibuli, přidáme k němu polévkovou lžíci kari koření. Osmahneme a přidáme tomatový protlak, dle chuti sůl a citrón... následovalo vmíchání vajíček a jídlo bylo hotovo.
V té době vycházela edice malých kuchařských brožurek s názvem 100+1 ...receptů bramborových, kuřat jinak, houbových, pro dva... ani si to již všechno nepamatuji. Ale vím, že jsem se v té době smál, že bych mohl klidně napsat "100+1 receptů na míchaná vajíčka" S klidem!
Dnes když si dělám míchaná vajíčka, tak se mi vybavuje ještě i jiná scénka z mého P.G. Woodehouse, a sice rozmluva mladého lorda se sluhou:
"Ta vejce jsou výborná, Jeevsi."
"Ano pane."
"Bezpochyby je snášely spokojené slepice..."
"Jistě, pane."
P.S.: Omlouvám se všem příznivcům a odpůrcům házení vajec. Tento článek-blog je opravdu "Off Topic".
