Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Obrázky ze Švédska III.

Toto je můj jediný výlet do zahraničí (z novinářské exkurze po jaderných elektrárnách), kdy mi nezůstal ani obrázek. Tedy kromě těch obrázků v duši a ty jsou někdy lepší než byť jen jedna jediná fotografie.

Uvnitr jaderne elektrarny ve Forsmarku. Foto - archiv Internetu.http://www.vattenfall.com/cs-reports/filter.asp?filename=page_00

[Předcházející část.

Hned na vrátnici, která se prakticky vzhledově a typově neodlišovala od těch českých, nás přivítal ředitel jaderné elektrárny. Kde přesně to bylo, už vážně nevím. Někde na severu. Nebo jihu? Vážně se mne neptejte; všechny materiály včetně fotografií jsem po návratu odevzdal onomu kamarádovi, místo kterého jsem jel. A kde to tedy bylo nebylo a ani není důležité pro moje vyprávění. Nepíši článek pro noviny, ale osobní blog. A tudíž nikoli faktografii, ale spíše dojmy. 

Hned prvním dojmem, který jsme si odnesli byly dozimetry, které nám byly rozdány. Přítomný ředitel se chvástal už dopředu, že pochybuje, že se se u někoho objeví sebemenší nárůstová hodnota. Nepochybně znal své teritorium dobře. Věděl určitě, že nás povede exkurzní cestou a že se tím pádem vyhneme potencionálně rizikovějším místům – což sám vzápětí otevřeně připustil. 

Trochu nás to překvapilo. Ale později jsme pochopili, že to je jedním ze základních komunikačních kamenů jaderné elektrárny - naprostá otevřenost vůči veřejnosti i v těch nejmenších detailech. 

A tak jsme procházeli masivním betonovým bludištěm. Princip výroby jaderní energie jsme pochopili všichni celkem rychle a tak jsme se posunovali prostorami celkem bez problémů.

Patřičně na nás zapůsobil pochod přímo kolem „spalovny“ jaderného paliva – mohutných nádrží, nad kterými visely jeřáby. O co víc: jedna z těch nádrží byla zrovna plně otevřená, protože se čistila. Mihlo se mi hlavou, co na to naše dozimetry, ale budete se divit, při závěrečné kontrole ani ťuk. 

Nenápadně jsme se blížili k hlavnímu cíli celé exkurze – k střednědobému meziskladu jaderného paliva, tj. na 30-40 let. Dozvěděli jsme se, že zde ve Švédsku mají tzv. mokrý typ – kdy schránky leží pod několikametrovou vrstvou těžké vody. Za takový plavecký bazén by se nemuseli stydět na žádné olympiádě. 

„Ne, rozhodně se nehodí ke koupání,“ zažertoval náš průvodce ředitel a my jsme s údivem hleděli do hlubin. Kdesi pod námi (snad 20 metrů?) blikotala světélka aktivních schrán s vyhořelým palivem.

"A co až to budete chtít  definitivně uskladnit někde? nemůže se něco stát" zeptal se kdosi všetečně.
"No, to není tak jednoduché. Vše je sice maximálně bezpečné, ale i tak to není taková legrace jak by se zdálo," pousmál se chytře ředitel s vědomím, že tenhle problémek s klidným svědomím odkáže příští generaci.

A pak jsme pokračovali dál prostorami už ani nevím kam, když se to stalo! Pořizoval jsem jakýsi „umělecký“ snímek betonového schodiště, udělal jsem pár kroků a pustil fotoaparát. V tu chvíli se vysmekla jedna z karabinek řemenu, kterým jsem měl fotoaparát zavěšený na krku. A fotoaparát se z  výše jednoho metru zřítil na holou extra tvrdou betonovou zem! 

Jen to křuplo. 

Ztuhnul jsem v šoku. Pak jsem fotoaparát zvedl. Blesk se odlomil od patice. Současně s tím se zploštila samotná úchytka na hranolu fotoaparátu. Stál jsem zdrcený a téměř si jistý, že jsem dofotil. 

Masivní konstrukce se vyplatila. Západoněmecký blesk byl nepoužitelný (ale po čase doma opravitelný), zato východosovětský – přesněji ukrajinský fotoaparát fungoval naprosto bez problémů.

Poškozený plášť hranolu neměl nikterak vliv na jeho funkci. Později jsem ještě zjistil, že se trochu hnul objektiv, ale i to mi posléze v českém servisu spravili bez problémů. 

Fotit jsem mohl tedy dál. Jenže bez blesku! Jak bez něj uvnitř prostor? Děkoval jsem Osudu, že jsem si vybral tenhle těžký fotoaparát a že se mi neklepou ruce. Bez problémů jsem s ním dokázal v ruce „udržet“ i 1/15, někdy i 1/8 a s opřením jsem si troufal i na ¼ rychlosti závěrky. 

Exkurze po elektrárně se jinak velmi vydařila a ředitel byl natolik potěšen, že nám přidal ještě historku o tom jak byli mezi prvními, kdo zjistil, že bouchnul Černobyl, aniž to ještě sovětská vláda vůbec přiznala.

„Zjistili jsme,“ vykládal onen ředitel, „že nám najednou lidi, kteří jdou na směnu do práce, najednou vykazuji nepatrné hodnoty radiace, zatímco zaměstnanci, kteří právě ukončili směnu, mají hodnoty nulové. A dalším zkoumáním jsme zjistili, ze se musí jednat o radiový spad – mrak a odhadli jsme správně i směr, odkud mohl přijít vzhledem k stávajícímu počasí. A tím pádem jsme si mimo jiné vytipovali i Černobyl,“ zakončil tuto historku. A my se mírně „pobaveni“ odebrali do autobusu a pak do hotelu.

Další den mne však čekala další katastrofa. Tentokrát osobního rázu. Obvykle neumím příliš odpočívat, sledování krajiny mne nebaví. A tak jsem si tehdy koupil na tu cestu zcela nového walkmana. A při přejížďkách mezi městy jsem prostě poslouchal kazety – vesměs mluvené slovo - humor. 

A jak jsme tak cestovali, náhle se páska začala táhnout. Moje první reakce byla, jestli se nezačala namotávat… Nic. Byla v pořádku. Ani nebyla příliš utažená. Spustil jsem pásku znovu, rozjela se dobře, ale po minutě či dvou se znovu ve sluchátkách ozvalo kvílivé tahání. Evidentně byl tedy rozbitý zcela nový walkman! No to je teda síla! Otráveně jsem zahodil walkmana vedle na sedadlo. Zoufal jsem se koukal z okna a neviděl jsem před sebou nic než „intelektuální prázdno.“ Knížku jsem si v té jistotě, že mám o zábavu postaráno, nevzal žádnou. 

Když jsme přijížděli k dalšímu cíli našeho putování, moje nálada poklesla ještě víc. Před námi byla exkurze do úložiště potencionálně a velmi mírně radioaktivního odpadu – typu exponovaných snímků z roentgenů, obvazů se stejných pracovišť apod.  

Stál jsem v dlouhé podzemní štole, kam nás zavezl autokar a rozhlížel se po blikavém osvětlení. Tady nebude z fotografování skoro nic! Ani když se opřu a pokusím se o nějaký statický záběr. Jednak nám fotografování nenechali mnoho času, jednak stejně nebylo co fotografovat – černé sudy s výstražnou nálepkou a to bylo vše. Nicméně to bylo další prezentací obezřetného nakládání s odpadem. Utěšoval jsem se, že tyhle prostory případně nějak „okecám“ bez obrázků. 

Do třetice mne však po návratu do autobusu čekala ještě další katastrofa.

[Pokračování.]

Autor: Martin Faltýn | pondělí 22.12.2008 10:10 | karma článku: 12,42 | přečteno: 1207x
  • Další články autora

Martin Faltýn

Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 7

Tři týdny dovolené. Byl jsem ale něco jako delegát, tlumočník, opatrovník atd. Začali jsme v v Thajsku a následně jsme se přesunuli do Malajsie. Tady mne čekal jeden z mých letošních vrcholových „sportovních“ výkonů.

13.6.2024 v 8:08 | Karma: 13,93 | Přečteno: 243x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 6

Třítýdenní dovolená nebyla pro mne. Věděl jsem do čeho jdu, že budu spíše něco jako delegát, tlumočník, opatrovník atd. A realita, jako vždy, předčila moje očekávání. Měl jsem co dělat, abych si té exotiky taky trochu užil.

3.6.2024 v 8:08 | Karma: 14,00 | Přečteno: 262x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 5

Pobyt v Thajsku, na Krabi byl v ani ne polovině, když jsme se vydali na „šílený výlet“. Po jízdě na kajaku (ze které jsem se vyvlekl) a ananasové farmě, nás čekala jízda na slonu. V mém případě ovšem... posuďte sami!

31.5.2024 v 13:00 | Karma: 13,43 | Přečteno: 254x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 4

Druhá část našeho dovolenkového pobytu v Thajsku představovala týdenní pobyt v hotýlku na Krabi. Ani tentokrát jsem si nedělal iluze, že bych se zbavil „průvodcovských“ povinností. Ale realita, jako vždy, předčila očekávání.

27.5.2024 v 8:08 | Karma: 11,57 | Přečteno: 304x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 3

Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.

23.5.2024 v 8:08 | Karma: 15,82 | Přečteno: 360x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Kvůli konci uhlí krize nenastane. Jozef Síkela o jaderném tendru i dalším postupu

17. června 2024

Premium Česko nejspíše do roku 2027 přestane být čistým vývozcem elektřiny, protože jí víc bude...

Charkov jako strategické eso. Už je zřejmé, proč ho Putin tolik chce dobýt

17. června 2024

Premium Ruská armáda nepřestává bombardovat Charkov, čímž ukazuje, že o něj má pořád velký zájem. Vojensky...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel v 13.23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

Na Islandu havaroval autobus s českými turisty, pět jich skončilo na JIP

16. června 2024  11:35,  aktualizováno  21:42

Při páteční nehodě autobusu na severu Islandu se zranilo dvanáct lidí, z toho pět skončilo na...

Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia

Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...

  • Počet článků 1315
  • Celková karma 16,16
  • Průměrná čtenost 1151x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.