O kohoutkovi a slepičce, pohádka v provedení České pošty

Když jsem před časem popisoval své trable se zahraničnímí zásilkami z ne-EU zemí, myslel jsem, že horší už to být nemůže. Jak hluboce jsem se mýlil..!

Jak dnes už všichni víme, papežštěji než papež, Česká republika zavedla "v souladu se směrnicemi EU" nové vazalské poplatky za cokoli, co vám poštou přijde zakoupeno ze zahraničí a není ze zemí EU.

Přehled pravidel a jak to všechno začalo, najdete v mém prvním článku "Naprostá nehoráznost". Jeho pokračování po názvem "Naprostá horáznost" pak vysvětlilo, jak to probíhá celé v praxi.

A tím jsem se domníval, že se úřední šiml dostatečně nažral a tím vše pojede v nově nastavených kolejích. Jenže, úřední šiml chce své seno a tak se dále přemýšlí a pátrá, jak vylepšit úřední mašinerii, aby se co nejvíce znepříjemnila a zkomplikovala pravidla.

Tuto budovu ze předu i ze zadu znají všichni, i za dob minulých, co kdo kdy měli co do činění se zásilkami z/do zahraničí, zejména objemnější, dražší a devizové povahy. Pošta Praha 5 a Celní správa. Smutně proslulé fronty se stávaly noční můrou všech, kdo nějakým způsobem potřebovali odeslat či převzít zahraniční zásilku či balík. Byl to takový socialistický horor.

Někdy totiž stávala fronta až na chodbu, tekly nervy... jen neteční lhostejně zavilí srdečně přátelští úředníci byli v klidu. Vzor úřední mašinerie a úřední moci. Čekání bývala tak dlouhá, že celní a poštovní správa byla nucena zřídit WC. Průběžně na ně chodili všichni "frontoví bojovníci". Slabší povahy se pak chodily na WC po proběhnutém poštovním a celním řízení vyplakat, silnější povahy vyzvracet. A všichni svorně si mysleli: "Již nikdy více!"

I já jsem si myslel "již nikdy více", když proběhlo nastolení demokracie po česku a Česká pošta konečně začala zpracovávat běžné zahraniční zásilky normálně. Jistě, kdo potřebuje balíkový servis a pod., sem musel i v nové době stále chodit. Ale běžný občan s malými zásilkami byl z větší části podobných "radostí" ušetřen. Česká pošta vše bez problémů zpracovala a doručila.

Až si EU vzpomnělo, že bude bojovat proti dovozu všeho z ne-EU zemí všemi možnými způsoby a došlo ve svých "limitech" nejen na obchodníky, ale konečně začalo limitovat už i běžné občany. Taková celní pravidla jsou pak nepatrným, nenápadným krůčkem omezování a nařizování, a vytváření v podstatě izolace vůči okolnímu světu.

Česká republika pak nová pravidla údajně ještě přitvrdila a nastolila řád moci. Oba výše jmenované články jste si jistě již přečetli, pokud ne, doporučuji - dejte si pauzu a přečtěte si je nyní.

Původně jsem si tedy myslel, nuže papíry jsou vyřízeny, teď již budou jen chodit znovu drobné zásilky opět bez problémů a papírování a já holt budu "jen" státu připlácet "za luxus" svého života v podobě DPH, ev. cla, a v podobě poplatku České poště za vyřízení celního řízení a administrativy. Tak jsem s klidným svědomím učinil před měsícem a půl další objednávku nového DVD z jubilejního koncertu mé oblíbené japonské skupiny W-inds a připojil k tomu DVD nově vzniklé skupiny Kis-My-Ft2.

A včera jsem radostně vydoloval ze schránky oznámení České pošty, že si mám vyzvednout zásilku. Trochu mne překvapilo, že tam nejsou uvedeny žádné poplatky, ale protože se to nestalo poprvé, přičetl jsem to na vrub tomu, že si při vystavování oznámení někdo ulehčil práci.

Jaké však bylo moje překvapení, když mi pracovnice přinesla mírně naditou obálku, a začala po mně chtít podepsat útržek o převzetí! Nechápal jsem, co mi chce Česká pošta a hned po převzetí jsem oblálku rozlepil. Vypadla na mne přehršle listin, se kterými mi nedokázala pomoci ani vedoucí pošty, přestože jsme řadu z nich již spolu vyplňovali. Poradila mi nakonec moudře, ať se obrátím na tel. číslo na jednom z dokumentů. A tam mi doporučili jít přímo na onu známou pobočku na Praze 5.

Obsah dokumentů lehce přeskočím, protože věřím, že o nich ještě bude jindy řeč. Některé vynucené požadavky, coby podmíky pro vydání zásilky, mne totiž nadzdvihly tak, že jsem napsal ombudsmanovi České pošty. Na reakci do 30 dnů se opravdu těším.

Zatím jsem tedy vyhověl všem požadavkům dokumentů, včetně toho, že jsem vytiskl objednávku s oběma DVD, včetně ceny a způsobu placení. A vydal se na pobočku na Prahu 5. Opravdu jsem tu nebyl 20 let!

Od dob socialismu se budova pobočky příliš nezměnila. Všechny fotografie jsou z dneška a pamětníci mohou potvrdit. Snad jen na těch vývěskách přibyly některé firmy a změnily se státní znaky. Lev s hvězdou byl nahrazen lvem s korunkou, ale jinak lev zůstane lvem.

Vešel jsem tedy důvěrně známou chodbou dovnitř, poněkud překvapen, že zde již nejsou ony pověstné fronty. Stoupl jsem si, asi jako pátý, šestý v pořadí, a čekal. Posléze jsem ovšem pojal podezření, že toto asi nebude to správné výdejní místo. Původní obří prostory celníků, kde se zásilky vyclívaly, byly totiž zcela zakryté pytlovinou a působily mrtvým dojmem. Využil jsem uvolněné přepážky, kam nikdo nešel a vznesl jsem dotaz.

"Ano, to tady bývalo," odvětil pracovník. "Teď musíte výtahem vpravo do třetího patra."

Poděkoval jsem a udělal fyzickou i duševní otočku, že by snad pro jednou mohlo něco probíhat normálně. 

Minul jsem zcela indiferentní označení, kde by teprve po bedlivém studování nezkušené oko návštěvníka mezi ostatními označeními, pod "rubrikou" třetího patra, postřehlo ten správný řádek, kde že je celní výdej.

Výtah mne dovezl na to správné poschodí a tady to teprve všechno začalo.

Přímo naproti výtahu mne již nasměrovala cedule z laserové tiskárny i vešel jsem do mezichodby, kde byly další tři kanceláře. Tady již seděl jakýsi muž a zrovna mladá žena vyšla z kanceláře a posadila se.

"Tady vyvolávají na pořadí?" zeptal jsem se oné ženy. Byla velmi laskavá a pochopila o co mi jde.

"Napřed musíte do jiného oddělení výdeje a to je hned u výtahu."

Poděkoval jsem a vyšel ven. Skutečně. Těsně u výtahu, což člověk prostě okem při výstupu nepostřehne, byla paralelně chodba a na ní opět směrová cedule z laserové tiskárny, ne nepodobná ovšem té první, umístěné přímo před očima vystupujícího z výtahu. A teď to tedy celé začalo.

1.  
1. Úřednice A v kanceláři I. že prý mi vydá originál poštovní průvodky; což byla stejně jen xeroxová kopie obalu zásilky, úplně stejná jako ta, kterou jsem obdržel poštou. Úřednice A mne následně poslala, ať si jdu vyřídit celní poplatky.
2. Vrátil jsem se do předchozí chodby s kancelářemi. Měl jsem v úmyslu jít do kanceláří firmy Kama, ale byl jsem opět onou hodnou mladou paní a jedním pánem nasměrován do protější kanceláře II. - kde sídlila celní správa. Tady mi úřednice B odebrala veškeré dokumenty, vyžádala si i ony výtisky objednávky učiněné před měsícem a půl. Podle ceny uvedené na ní dnešním aktuálním kursem z japonského jenu vypočítala cenu v Kč a vyměřila DPH. Vytiskla dva dokumenty, zhruba 8x bouchla různými razítky, nejméně 2x se podepsala, a vyzvala mne, ať k ní opět přistoupím. Když jsem jí nabídl 412 Kč za DPH, řekla, že ne, že musím s poukázkou na platbu naproti do pokladny.
3. Šel jsem tedy v téže kanceláři k protější přepážce, kde úředník C ode mne převzal poukázku na platbu a 412 Kč, vytiskl jiný papír, podepsal, orazítkoval a odtrhl mi z něho polovinu, coby pokladní stvrzenku.
4. Pak jsem se, stále ještě v kanceláři II., vrátil zpět k úřednici B, která mi vydala poštovní průvodku o proti předložení pokladní stvrzenky a odeslala mne pryč se slovy: "Nyní si jděte vyzvednout zásilku." Zaradoval jsem se: konečně! A vyšel na chodbu. Radoval jsem se marně.
5. Probojoval jsem se na chodbě do kanceláře firmy Kama, kde mi bylo sděleno, že to oni nedělají, že musím do výdeje České pošty, což oni nejsou. Hodná mladá paní mne s úsměvem poslala, ať jdu zpět do kanceláře I., kam jsem se posléze přesunul. Tady mne vyzvala úřednice C, ať jí předložím dokumenty k vydání zásilky. Tedy všechny papíry, co jsem měl v ruce. Vyžádala si správní poplatek 96 Kč a zpracovala papíry. Zásilku mi nevydala. Vrátila mi pokladní stvrzenku a předala mi zpět onu první výdejní průvodku a poslala mne naproti k výdejnímu pultu, nacházejícím se rovněž v této kanceláři I.
6. Tady ke mně přistoupil úředník D, pravděpodobně posláním skladník, převzal ode mne poštovní průvodku. Konečně zmizel kdesi ve skladu a po necelých 5 minutách mi přinesl starý známý balíček z Japonska, tak jak mi balí zásilky DVD.

Když jsem vše posléze před budovou pošty vydýchal, připomnělo mi to známou pohádku Boženy Němcové "O slepičce a kohoutkovi". O tom jak slepička běhala od studánky k švadleně, od švadleny... Ale co, přečtěte si tu pohádku sami.

To, co mi ovšem dneska předvedla Česká pošta, s onou pohádkou nemá zhola nic společného. To je jen další realita, jak se dají věci zkomplikovat a pohádka to rozhodně není. I když to i tentokrát dobře dopadlo.

Kresba: Stereokotoučky.