Není Elvis jako Elvis 2

Řekne-li se "A", má se říci i "B". V článku s původním názvem jsem psal, že u nás bude koncertovat Elvis Costello. A tady jsou moje dojmy z jeho pražského koncertu... Takové one-man-sólo jsem už dlouho nezažil.

V článku "Není Elvis jako Elvis" jsem psal o důvodech, které mne vedly, proč jsem se rozhodl jít právě na jeho koncert, i když koncerty jiných hvězd, Madonou počínaje a třeba Tomem Jonesem konče, jsem prostě "vypouštěl", proč zrovna v podstatě komorní koncert a ne mega show.... A, samozřejmě, koncert byl zcela jiný a úplně o něčem jiném, než jsem očekával. 

O čem tedy byl?

O velkém kytaristovi, hudebníkovi a zpěvákovi.

Pominu obsah koncertu. To rád přenechám všem těm kritikům, kteří v podstatě nemají na víc než, aby převyprávěli obsah a užasli nad pár hudebními či scénickými triky.

Jak taková typická "kritika" vypadá najdete například zde v článku "Elvis Costello na prvním koncertě v Praze třikrát přidával, navzdory nízké účasti", s názvem pomalu delším než vlastní obsah, o "kritice" nemluvě. To, jak Costello hrál, se z článku sice dozvíte, ale o názoru autorů, co si o koncertě myslí, vytušíte pouze jediné, že autoři kritiky vyrželi sedět na koncertě až do konce. Neméně originální je zpráva z ČTK na iDnes, kterou předchozí "kritika" úspěšně cituje, či spíše doslovně opsala.

Jaký je tedy, dle mého názoru, Elvis Costello a jaký byl jeho pražský koncert?

Především musím říci, klobouk dolů, před jeho odvahou se postavit "pouze s kytarou" na dvě a půl hodiny před obecenstvo. To, co Elvis Costello předváděl hudebně, bylo něco úžasného. A na druhé straně dokonale promyšleného, propracovaného. Téměř s virtuozní precizností Costello střídal zvuk své hudební produkce. Tím teď nemám na mysli skladby ani jejich zvuk či zpěv, ale především to, jak dokázal střídat jednotlivé kytary, jejich zvuk, atmosféru i náladu. A když už se zdálo, že se to posluchačům omrzelo, dokázal přijít vždy s něčím jiným a znovu zaujmout.

Ať to bylo jen několik vět o sobě, o skladbě. Dokonale ovládal své kytary, od klasiky před téměř tvrdě rockovou a baladickou elektriku, aby náhle překvapil prostě tím, že opustil mikrofony a část jedné písně a později dokonce celou píseň zazpíval "unplug" a dokázal svým neuvěřitelným hlasem utáhnout sál. Seděl jsem v druhé polovině hlediště uprostřed a bylo jej velmi dobře slyšet. A pak, právě jen tak pro oživení, zahrál na křídlo, posléze na elektrické piano, aby pak náhle přišel a zpíval část burcující písně chvílemi přes megafon....

Za druhé, klobouk dolů před hlasovým fondem. Nemá to, čemu se říká "velký hlas". Ale hlas má silný, vyškolený a dokáže s ním neuvěřitelné věci.A přitom s hlasem nepředváděl nic nevyumělkovaného. Byla to dokonalá autorská interpretace myšlenky, obsahu... a rozhodně to nezpíval jen tak nějaký obyčejný písničkář či naopak koncertní či pop zpěvák... Neuvěřitelné a nezařaditelné.

Za třetí, klobouk dolů před Costellovým kytarovým uměním. Neovládám potřebnou hudební terminologii, ale neslyšel jsem toho, pochopitelně, za svůj život na kytaru málo. Ovšem, v životě mne nikdo tak neohromil svými hráčskými schopnostmi, jako Elvis Costello. Přemýšlel jsem velmi intenzivně o všech pocitech, které ve mně jeho hra vyvolávala. V té záplavě stylů, intenzity i šepotu, elektriky, fendru i klasiky, v úžasné ekvilibristice na šesti strunách, kdy hrál sólo a do toho akordový spodek... Objevil jsem pro sebe jediné. On svojí kytarou spoluvypráví. To není jen obyčejný kytarový doprovod. Je to jeho vnitřní monolog, druhý, někdy dokonce i první hlas, kterým komentuje, doplňuje a dodává nový smysl svým textům a svému zpěvu. A to byl asi ten nejúžasnější objev, který jsem pro sebe učinil.

Pokud se týká "hudební literatury", tedy skladeb, které zpíval, neznal jsem důvěrně snad ani jednu (kromě Beatles) a nestydím se za to. Nezahrál sice moji očekávanou "I´ll Never Fall In Love Again", ale dle slov kolegy, který tam byl se mnou, zpíval několik skladeb z filmů i další hity. To vše je ale poněkud mimo můj hudební materiál, který poslouchám, takže skladby byly pro mne příjemným osvěžením. Ne každému pochopitelně tento typ koncertu sedne a našlo se i několik takových, kteří z koncertu odešli.

Tady máte malinký mix, video noticku z koncertu, tak jak jsem ji zachytil z 31. řady mobilem...  Omlouvám se za tu kvalitu. A nevím, snad ten "záznam" na youtube vydrží.

Elvis Costello si po celou dobu koncertu klobouk nesundal. Já před ním naopak klobouk smekám. Byl to koncert bez oslnivých efektů, ale zato s velkým muzikantsvím, které potěšilo přítomné. A věřím, že on byl koncertem neméně spokojen než my, jeho pražští posluchači, i když Kongresový sál Paláce kultury byl pro takový koncert asi zbytečným přepychem. Na druhou stranu je zde dobré zázemí a to pro takového hudebníka je vždy důležité. Jakkoli my diváci jsme tvořili značně nesourodé publikum, od klasickýcch rockerů až po koncertní návštěvníky klasiky... ale Elvis Costello si nás dokázal dokonale sjednotit a podmanit.

Jsem zvědav, kde a kdy se tedy bude konat další Costellův koncert, který si určitě nenechám ujít. A že bude, a že tentokrát přiveze s sebou své hudební přátele, to Elvis Costello jasně slíbil.