Nejhezčí pohádky stejně vyprávějí rodiče

Který rodič aspoň jednou nevyprávěl svému dítěti nějakou pohádku! Nemyslím tedy čtení, ale převyprávění nějaké pohádky z paměti a nebo - což je ještě lepší - z vlastní fantazie. Jako třeba dnes.

Seděl jsem v tramvaji a příliš jsem své okolí nevnímal. Cestujcí nastupovali, vystupovali, různě se míchali... a já jsem nezúčastněně pozoroval cvrkot za oknem.

Až pojednou se za mnou ozval docela příjemný mužský hlas:

Tak budeme pokračovat v pohádce.

Odpovědí bylo ticho. Ale ta naléhavost mne zaujala, tím spíše, že se pohádka začala vyvíjet poněkud neočekávaně.

Zvířátka se rozhodla, že pojednou na výlet. A že pojedou...

...autem - vstoupil do toho dětský hlásek. Malá holčička, která pozorně naslouchala tatínkovu vyprávění.

Tak tedy autem - nenechal se tatínek vyvést z míry tím dětským imperativem.

Auto bylo modrý Volkswagen... nadechl se tatínek, ale než mohl pokračovat, dětský hlásek přikázal:

Ne modrý. Byl barevný.

Byl barevný - souhlasil tatínek. A želva se posadila za volant, že bude řídit.

Želva ne - korigovala opět malá slečna. - Nosorožec.

Za volant si sedl nosorožec a vedle si sedla želva - navrhnul tatínek, ale znovu neuspěl.

Vedle si sedla hyenka. Želva seděla vzadu. - Tomu se nedalo odporovat.

Želva seděla vzadu - pokračoval tatínek bez hnuti brvou pohádkovým hlasem (a trochu mi tou trpělivostí i intonací připomněl pana Zdeňka Svěráka, byť v trochu energičtějším podání). - A vedle ní ... (omluvte mne, čtvrté zvířátko jsem zapomněl) A pak si všichni zapnuli kšandy, až to zacvaklo. - Vnesl do vyprávění pohádky tatínek výchovný prvek. A rozjeli se.

Odpovědí bylo ticho a bylo znát, že holčička napjatě i pozorně poslouchá, co bude na výletě (stejně jako já).

Vyjeli tady na silnici a najednou přijeli na křižovatku. A rozsvítila se na semaforu červená. Jenomže, hroch jel dál a nebrzdil. Najednou někdo zvolal: pozor červená!

A byla to hyenka - prosadil se dětský hlásek.

Ano byla to hyenka - okamžitě se přizpůsobil tatínek - protože, jak seděla vedle hrocha, tak lépe viděla.

Ano byla to hyenka - konstatovala spokojeně malá slečna. Ani se nemusela dožadovat, jak to bylo dál, protože tatínek spolehlivě pokračoval.

A hroch se omluvil: jéje, promiňte. Já jsem to přes ten můj velký roh neviděl. - A ještě dobře, že zastavil, protože přes křižovatku projel ježek...

Dikobraz.

...projel dikobraz. Pak se rozsvítila zelená a zvířátka jela dál.

A já jsem dál poslouchal. Neméně napjatě, než ta holčička. Stručně řečeno během dalších zhruba 5 minut: zvířátka projela lesem na mýtinu, tam byla kravička s telátkem. A želva navrhla, že poprosí kravičku o mléko, jestli by si mohli nadojit, protože vzadu v kufru měli dvě velké flašky...

Ten tatínek by měl napsat knížku pohádek, blesklo mi hlavou. A asi v půli toho vyprávění mi to nedalo a otočil jsem se. Tatínek byl skoro dvoumetrový, vypadal trochu jako hudebník undergroungu... s delšími vlasy, ale na sobě měl rovný dlouhý látkový kabát, který z jej řadil spíše někam mezi spisovatele. Holčička v růžové bundičce měla na hlavě bílý pletený čepeček a rozhodně svým vzhledem ani vzrůstem nedělala dojem malé princezny, která tak pohotově korigovala tatínkovu pohádku k obrazu svému.

KONEC pohádky vám ale nepovím. Neznám ani její ZAČÁTEK. Tatínek s dcerkou do mého života v tramvaji vstoupili a zase z něj vystoupili.

Každopádně mi z toho bylo blaze na duši, že takhle nějak by to mělo být.

A připomnělo mi to pochopitelně mého tatínka. Ten mi také vyprávěl svoje moderní pohádky - pro změnu na dobrou noc. Byly o malých čertech, protože v mé době byly populární večerníčky Štěpánky Haničincové a její Čertík Bertík. A táta vyprávěl, vymýšlel pro změnu čertí skopičiny až se máma smála a hubovala jej, ať už toho nechá, že je čas spát... To bylo před nějakými tak 55 lety, kdy mi bylo stejně jako té dnešní holčičce v tramvaji.

A to vyprávějí jejího tatínka mi neomylně atmosférou i stylem připomnělo jednu známou písničku. Tak pokud máte chuť, přehrajte si ji. Ať máte dneska hezký den, tak jako já. A abyste si vzpomněli, kdy vám kdo taky někdy vyprávěl pohádku - pokud možno svou vlastní, ze své fantazie - a vy jste poslouchali, naslouchali a také se pohádky sami účastnili...