Nechte už politiky a pojďte do kina. Nebo na operu? Nejlíp obojí.

Kdy jste byli naposled u voleb - víte skoro jistě. Ale kdy jste byli naposledy v opeře? Já včera. Dokonce Metropolitní, v New Yorku. Tedy, přesněji v Praze 5, u Anděla. Že je to blbost? Ani ne!

Někdo měl dokonalý nápad. Zprostředkovat operní představení Metropolitní opery nejen milovníkům opery v New Yorku. A tak ve více než 60 zemích světa, v určitý den a hodinu usedají diváci do sedadel, nikoli v opeře, ale v kinech. Ve svém státě, ve svých městech... a na filmové plátno prostřednictvím HD přenosu se promítají přímým přenosem vybraná představení.

Když se nad tím zamyslíte, je to po všech stránkách výborný nápad. Jak obchodní, tak propagační a svým způsobem i umělecký. Vždyť kdo z nás se podívá do New Yorku a ještě k tomu na operu? (O nesrovnatelných cenách vstupného asi nemluvě.)

My jsme se včera usadili pohodlně v jednom kině na Praze 5 a jako bychom tam byli. Na filmovém plátně nás uvítal pohled do divadelního sálu, do hlediště. Opona byla ještě zatažena, ale orchestr již pilně ladil a ladili se i diváci, do jejichž soukromí jsme mohli tak trochu nahlédnout díky televizním kamerám.

Na rozdíl od divadelních diváků jsme my, kino diváci, měli jednu výhodu. Získali jsme dokonalou průvodkyni operou, pani Deborah Voight. Zavedla nás totiž i do zákulisí divadla. Seznámila nás s producentem, s režisérem opery a v přestávce mezi dvěma akty nám, nabídla pár bezprostředních dojmů obou protagonistů Anny Netrebko a Mathewa Polenzani; ke krátkému rozhovoru pozvala také výtvarnici kostymů a architekta... a další umělce i spolutvůrce operního představení.

A když zazněly první tóny a zvedla se opona, začal dokonalý divácký i umělecký zážitek.

Umělecký tím, jaké bylo samotné představení. Metropolitní opera v New Yorku je zkrátka špičková a umí divákům nabídnou po všech stránkách skvost. Pamatuji si jak jsem si pustil DVD téže scény, operu Carmen, s Placido Domingem, a po rozhrnutí opony to obdivně zašumělo a hned zazněl potlesk - jak úžasnou scénu i atmosféru umělci vytvořili.

I tady to bylo skvělé. Možná, že scéna nebyla tak pompézní, ale byla naprosto odpovídající duchu zpracování opery, které, jak jsme se dozvěděli přímo od režiséra: "nepreferuje komickou stránku opery, ale zdůrazňuje lidské příběhy". Nečekejte ovšem žádný minimalismus či rozpočtem vynucenou náznakovost, na jakou jsme zvyklí z Národního divadla nebo ze Státní opery.

Pěvecké a herecké výkony? Pěvecké výkony byly s naprostou jistotou. A byly dokonale v souladu s hereckou akcí. Tím spíše jsme to mohli posoudit my v kině, pro které totiž celé představení nebylo snímáno jednou kamerou jako by z hlediště, ale měli jsme prakticky plnohodnotný televizní přenos - se všemi detaily na umělce, jejich akce a výrazy. Při takovém přenosu před divákem nic neschováte, jakékoli sebemenší falešné předstírání se prozradí...

Představení bylo tedy živě, navíc v HD kvalitě. To bylo trochu neuvěřitelné, vidět i na tom velkém plátně, z 11. řady, nejen řasy, ale i doslova rysy v oční duhovce hlavního představitele, každý vlásek a mimický prožitek hlavní představtelky, ba kohokoli z interpretů. A měli jsme pocit, že na dekoraci představující obilné pole, vidíme zrnko na každém klasu.

Ostatně, jaké celé představení Nápoje lásky, buffo opery Gaetano Donizetti bylo, můžete posoudit i na oficiálních video ukázkách z představení.

Přenos představení Nápoje lásky už u nás neshlédnete. Ale máte šanci navštívit přenosy z dalších představení New Yorkské Metropolitní opery u nás, nejen v Praze ale i v dalších českých městech. Sluší se dodat, že se promítají české titulky pod plátnem a z New Yorku zpravidla bývají vkládány též titulky anglické.

Věřím, že i další představení budou stejně skvělá, jako to včerejší.