Naštěstí, k nejčernějším scénářům lidstva máme ještě daleko

A věřme, že vědci, lékaři (koneckonců i politici), dělají vše nejlepší, co je v jejich silách. Ale je to nepříliš veselý pohled i ve fotoblogu.

Mám-li tedy začít nějakou fotografií, pak je to opuštěný jedinec před O2 Arénou.

Sotva ho tam poznáte. Tak dokonale splývá s architekturou, až by si člověk řekl, jestli to také není sloup. Možná, že dotyčný hledal kudy dál, nebo si chtěl ověřit, na kdy že to měl vlastně vstupenky... kdo ví. Každopádně ta opuštěnost..

..i já bych si byl přál být dnes v tramvaji o něco opuštěnější. Ten evidentně nastydlý důchodce prsknuvší do kapesníku, měl raději zůstat doma. Však vidíte, jak vesele se na něj tvářím. Bohužel, Osud mi jej přihrál do cesty zlomyslně hned dvakrát - a to včetně druhé tramvaje, na kterou jsem přestupoval za rohem, abych mu unikl. Neunikl. Přistoupil na další stanici taky a zase se usadil kousek ode mne. Co dodat?

Budeme-li se takto chovat všichni, nezůstane nic než smutné memento.

A budou se tady prohánět opravdoví brontostauři, ne jen ti co jsou jako figuriny na střeše obchodního centra v zábavním parku.

A nebo tady zůstane smutný pohled na zbytky civilizace, které už nyní připomíná nedostavěné obchodní centrum na Palmovce.

A nebo rovnou takto:

Tak si držme palce, aby to tak nedopadlo - protože to do jisté míry záleží i na nás.

- - - - -

Foto: autor