Mých šest top filmových postav, které jsem hrál já sám

Další neotřelý příspěvek do série blogů Mých šest top... iniciovaných na základě blogu Jaroslava Poláka. Tentokrát vám tedy představím 6 rolí z celkového počtu 89, které jsem si zahrál ve filmu já sám.

S režisérem Zdeňkem Troškou na natáčení prvního dílu Kameňáku.

Motá-li se člověk u filmu a je-li jen trochu schopný a "použitelný", dříve či později jej někdo šoupne před kameru. Komparzních a malých rolí, kdy je pouze potřeba "dodat tělo" je u filmování vždycky dost a dost. Na mne to "šoupnutí" padlo hned u prvního filmu "Kluci z bronzu" v r. 1981. Paní pomocná režisérka Helena Rohanová do mne, asistenta režie, ťukla a řekla "Běž!" a já jsem prošel zády ke kameře záběrem, ve světle modré silonové bundě. (Dodnes k vidění, jak se říká "u lepších" filmových distributorů na našich nevyčerpatelných filmových TV kanálech.)

Od té doby se těch rolí ve filmech, videoklipech i reklamách nasbíralo 89. Normálně se tím nechlubím - nejsem ješitný. Ale jízlivá poznámka v diskusi k mému předcházejícímu blogu na téma "Mých šest top..." mi zavdala příčinu si zahrát na velkou hvězdu malých rolí... a kdo z vás mne zná nebo čte pravidelněji, ví že tato svá slova nemyslím vážně. Nicméně malé role byly u fimu vždy oblíbeny (ne tak již výše honorářů za ně) a řadu jinak skvělých herců jste jinde než v malých, vedlejších rolích vidět nemohli. Za všechny jmenujme Václava Trégla nebo Darju Hajskou.

Řadím se tedy po boku těchto velkých hvězd a vybírám pro vás mých 6 top hereckých kreací. 

1. Pražská pětka - rok 1988 - režie Tomáš Vorel - role: brigádník

V tomto celkově skvělém filmu s pěti povídkami žánrově reprezentujícími pět různých experimentálních divadel, snad nejpopulárnější byla povídka divadla Sklep - Na brigádě. Šlo o filmovou parodii na budovatelské filmy 50. let, s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Zahrál jsem si svazáka-brigádníka, který si nenechá jídlo odtrhnoud od úst. A co scéna, to nějaká konzumace.

Pamatuji se, že díky úvodní scéně v autobuse se svazáky jedoucími brigádničit, jsem pak asi 14 dní nenáviděl grilovaná kuřata... posléze k tomu přibyla jablka, zelí a jánevím co ještě...a nakonec díky finále i jitrnice a jelita. Škoda jen, že režisér Vorel nedotáhl moji figuru brigádníka-žrouta do konce a v závěrečné scéně, kdy se svazáci zvedají z trosek hospody rozbořené po rvačce, moji figuru prostě "vypustil" bez jakékoli herecké tečky. Sám režisér Vorel později přiznal, že to byla chyba a že netušil, jak skvěle bude moje figura vypadat.

Při filmování vznikla bezvadná parta a za sebe mohu říci, že právě tahle role nastartovala moji nezávislou "kariéru" - tedy to, že jsem začal filmovat v malých rolích, speciálně zván - aniž bych byl na filmu účasten jako asistent nebo pomocný režisér.

2. Láska je láska - rok 1993 - videoklip - režie Filip Renč - role: policajt

V pátek večer mi zazvonil telefon.

"Ahoj Martine, co děláš o víkendu?"

"No mám tu zahraniční návštěvu z Ruska, právě přijela".

"A nechtěl by sis zahrál u Filipa Renče ve videoklipu. Zpívá to Lucka Bílá a Ilona Csáková. Skoro nic za to ale neni. Je to za komparsný. Sháníme na to proto kamarády a vím, že ty jsi pro každou srandu. "

"Dobře, mám ale jednu podmínku - toho ruského kamaráda beru sebou na čumendu, aby se neudil."

Tak jsem se díky produkčnímu Josefu Nepovímovi za celých 250 Kč stal spolu s oním kamarádem účastníkem nejlepšího klipového mejdanu všech dob. Dostal jsem výraznou figurku policajta - mým druhým "sexuálním" parťákem byl Lou Fanánek Hagen. Sedl jsem si mu na koleno - což už v té době měl protézu, tak to bylo trochu o šajstlich... a dokonce mě v  jednom záběru držel v náručí a odnášel do křovin... Tento záběr se ovšem při fináním střihu do videoklipu nedostal. Ale nečekejte žádnou divočinu: spíš bych řekl, že jsme s Fanánkem předvedli dokonalý herecký výkon - vzájemné "oňufávání se" nás rozhodně neoslovovalo. A zbytek natáčení bylo dokonalé blbnutí.

Kamarád z Moskvy si tam nakonec zahrál také, ačkoliv s tím původně nepočítal - nedostavil se Mikuláš. A tak jednu z nejbláznivějších epizodek s Gábinou Oswaldovou, si zahrál on. A v klipu si zahrál i produkční Pepa - je to ten pán, co se cpe dortem.

3. Tři Alberti a slečna Matylda - rok 1994 - role: odcházející sluha

Když jsem začal pro ČT režírovat inscenaci komedie podle divadelní hry Miroslava Horníčka, netušil jsem, že mne do toho před kameru zatáhnou taky. To byl nápad legendární pomocné režisérky Helenky Heribanové. Inscenace začíná odchodem dvou sluhů, kdy slečna Matylda odjíždí na léto pryč. Helenčin nápad byl, že to budu hrát já a další režisér, Moris Issa. Přiznám se, že mne musela přemlouvat asi týden. Neměl jsem chuť se ještě propagovat tímto způsobem, navíc při televizním debutu...

Nicméně, roličky jsme si "střihli" a já jsem pak mohl v "klidu" dorežírovat celou inscenaci. No "v klidu". Jak se to vezme. Celou peripetii kolem vzniku inscenace najdete v tomto mém starším blogu.

Ale jak pravil režisér Ján Roháč: "Rozhodující je výsledek a ne jakou cestou jsme se k němu dobabrali". A výsledek stál za to! Od roku 1994 měla inscenace již 19 repríz - z toho naposledy letos před vánoci. Která z podobných inscenací to má?

4. Kameňák a Kameňák 2 - rok 2003/2004 - režie: Zdeněk Troška - role: ochutnavač/štěňátko

Jak jsem se dostal k roli v Kameňáku už vám při nejlepší vůli nepovím. Něčí nápad to být musel. Možná Heleny Růžičkové, která byla iniciátorem řady věcí a tady měla hrát bordel mamá. Protože Heleně ale zdravotní stav nedovolil natáčet, nahradila ji Jaroslava Obermajerová. Vyvedla svoji "sociální pracovnici" neméně skvěle. Jen  si dovolím podotknout, že jsme s paní Jarkou oba Zdeňkovi trochu zkorigovali původní scénář a z našich anekdot zůstalo poněkud tedy u jiného, spíše gagového než slovního humoru.

Ona totiž anekdota "Helenko, kdybych věděl, že jsi panna tak jsem na tebe nešel tak zhurta - Ty vole, ty jsi na mě tak rychle vlítnul, že jsem si ani nestačila sundat punčocháče." by sice prošla s Helenou Růžičkovou, ale s Jarkou Obermaierovou by to přeci jen vyznělo přisprostle... Tak nám Zdeněk dovolil to vynechat a já si myslím, že jsme se mu za to dokonale odvděčili dravostí scénky "Rychlá smrt!"

A ještě vás nechám nahlédnout do mého hereckého zákulisí - tehdy jsem se poprvé vědomě herecky insprioval dvěma věcmi. Za prvé, Markem Vašutem, kterému se osobně první natočení mého křiku po napití se modrého pramene zdálo málo a trochu mne vyprovokoval. Tak jsem na podruhé přidal a předvedl silovou pseudo-aktivaci kundaliní - hadí síly, a kdo ví ten ví o čem mluvím! Prý si všichni mysleli, že na mne v tu chvíli jde infarkt. * Druhou inspirací pak bylo bušení se do prsou než se po napití vrhnu na Jarku Obermaierovou. To bušení jsem odkoukal z akční komedie Šimon a Matouš... od jednoho z těch rváčů, kterého v rámci rvačky vždy vyhodí z kostela a on se s bušením v prsa znovu vrhá do akce. 

V druhém dílu jsem se ocitl přímo plánovitě, abych ztvárnil roli "štěňátka" - Tomáše Baldýnského, což je relativně obávaný filmový kritik, nebo by jím alespoň rád byl. Ve skutečnosti je svojí uňafaností prý všem spíš k smíchu. Inu - štěńátko. Kameňák 2  byl svým způsobem Troškovým výsměchem všem těm filmovým kritikům... Pokusil se použít jejich identity v zesměšňujících situacích. Na mne vybyla role Baldýnského. 

Tahle role měla poněkud morbidní dohru. Ješitného Baldýnského se má role dotkla tak, že zplodil docela drsný článek pro novinky.cz, kde měl tehdy svoji pravidelnou rubriku. Od té doby ji již nemá. Článek totiž spojil se smrtí Heleny Růžičkové a spatlal to s mojí identitou absolutoria režie v Moskvě... Takže výsledkem byla "vkusná" fotomontáž z pohřbu Heleny - plačíčího Zdeňka Trošky a Vaclava Glaraza nad rakví Lenina v mauzoleu. I jinak byly v článku podobné "vydařenosti". Byl z toho docela slušný miniskandál. Pokud vím, tak producent Kameňáku 2 Jiří Pomeje se nechal slyšet, že vyzve Baldýnského na souboj...

5. Pípšou Bazar, Skeč bazar a další -  rok 2005-2010 - autor: Zdeněk Izer - role: různé

Zahrát si více než pěl let ve skečích Zdeňka Izera - to byla jednak dvojnásobná dřina, jednak dvojnásobná zábava. Zdeněk Izer to je gejzír nápadů a scének a z dnešních komiků neznám nikoho všestrannějšího a nápaditějšího. (Škoda že jej nadprodukce komerčních televizí s lety poněkud nadnaužívala.)

Dřinou pro mne bylo vždycky se učit texty. Já mám paměť spíše vizuální. Improvizátor moc také nejsem. Takže divadelní hraní i právě natáčení scének v jednom kuse, televizní metodou, to je pro mne docela stres. A tak při natáčení šlo jednak o to nezapomenout pracně navrčený text, jednak reagovat na Zdeňkovy nápady a špílce a směrovat scénku ke zdárnému konci - což je asi úděl všech nahrávačů velkým komikům.

Na druhou stranu mne to hraní se Zdeňkem Izerem bavilo, bavilo mne i vymýšlet si neustále nové figury. A pak, se Zdeňkem byla sranda i v zákulisí. Něco jako Menšík, který měl také potřebu bavit sebe a své kolegy i mimo natáčení. A jemu, podle toho co vím, byla a Zdeňkovi je vlastní velká pracovitost.

Takže tady máte foto z naší úplně první společné scénky - jak si hudebníci libují, že konečně sehnali kšeft a hrají na lodi... ehm, Titanic. Druhé foto je pak z mé ze dvou nejoblíbenějších scének, kdy jsem si zahrál "dědky". Tady je to ze scénky před výtvarnou školou umění, kdy si starý malíř povídá s pankáči.

Bylo to několik bezvadných let  a se Zdeňkem si kdykoli zahraju rád znovu, bude-li ta možnost. Co k tomu dodat.

6. Reklama "Nissan Cube" - rok 2007 - role: obr

Zahrál jsem si v celé řadě reklam. Jednou z posledních, kde jsem měl výraznou roli obra, byla reklama pro Japonsko. Natáčení bylo mimořádně náročné - celé v trikovém ateliéru. Veškeré scény se mnou se natáčely na praktikáblu, velké kostce asi dva metry vysoké. Potažená byla zeleným suknem a povrch byl vytvarován jako malé hornaté kopečky. Pak bylo vzadu ještě velké zelené pozadí a to bylo vše, co jsem z natáčení viděl. Výsledný obraz znal jen režisér, vše se totiž vytvářelo tzv. klíčováním do zelené.

V ateliéru to slušně pražilo, povrch hornatých kopečků byl díky suknu pěkně klouzavý a já měl navíc na nohou těžké dřeváky s kovovými cvočky! Rekvizitáři se snažili zavést do filmování "socialistický realismus" a tak když vznikl na poslední chvíli požadavek, že obr bude mít kyj, namísto kašírovasné odlehčené rekvizity se mi dostalo poctivého snad metrového kyje a vláčejte se s tím po celé natáčení!

K zlomyslosti zákonitostí: jako úplně poslední se natáčel záběr kdy "obr odchází do dáli, radostně mívajíc kyjem do rytmu". To už jsem měl za sebou šest hodin tancování a byl jsem na pokraji sil. Režisér reklamy patřil naštěstí mezi ty zkušené tvůrce, kteří jsou na natáčení k věci a ne pro ozdobzu a aby jen tupě poslouchali, co se namane klientovi. Takže si mne zavolal a řekl mi: "Víš, já se s nimi - klienty - stále dohadují, zda má obr mít kyj nebo ne. Já si myslím, že ano. Vím, že už toho máš dost, ale já je potřebuju přesvědčit nějak. Natočíme to jen jednou, ale dej do toho všechno." Přiznám se, že to zafungovalo a já jsem se skutečně vydal z posledních fyzických sil...

Ale faktem je, že i klikent byl po celou dobe natáčení se mnou spokojený a jeden z Japonců, v druhé půli natáčení, o mne dokonce rovněž chodil opečovávat - což je opravdu to poslední, co klienti agentur zpravidla dělají. A tady máte výsledné video.

Na závěr ještě malý bonus z mého foto archivu. Malé leporelo, jak maska nebo kostým dokáží změnit. Užijte si to, stejně jako jsem si to užil já při natáčení.

1. Princezna Fantaghiro - 2. Fišpánská jablka - 3. Reklama IPB 

1. Jezerní královna - 2. Martin Luther  - 3. seriál Charlotte

Tento blog vznikl na základě výzvy blogera Jaroslava Poláka a šéfa adminů Jana Dvořáka.