Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mluvič zdarma

V rámci akce k jedněm vitamínům pro děti. Připadá mi to jako mimořádně vhodný dárek. My všichni bychom občas potřebovali takové „mluviče.“

Martanci.cz a jine weby

Přiznávám to – jsem poradcem! Ne placeným, ne veřejným – nepůsobím v žádné ctihodné finanční či investiční instituci, natožpak v předmanželské, manželské, po manželské a psychiatrické poradně.
Jsem poradcem soukromým – tak říkajíc rodinným. Tedy přesněji řečeno – sám rodinu nemaje – rodinným známým. A nebudu vám nic nalhávat, jsem poradcem, či spíše rádcem, hojně využívaným. 

Já vím, řeknete si, a pročpak sám nemáš rodinu? No, nemám, no – svým způsobem jsem se oženil s profesí. Měl jsem řadu let přítelkyni Kateřinu (dokud žila), ale nikdy jsme se nevzali.
Proč? Odbudu vás: to víte, my umělci máme jinou morálku :-)
Ale jen o fous vážněji: nejsem typ Jiřího Pomeje a Ivety Bartošové, abych se hned hnal do ženění.  A když se podívám na mou oblíbenou Lucku Bílou (zahrál jsem si v jejím klipu Láska je láska), jak se rozvádí – jedno manželství za druhým – to se raději neožením. 

Na svatební hostině mne nejvíce zajímá polévka s játrovými knedlíčky (kterou zoufale miluju) a svatební svíčková omáčka (jaksepatří lahodná – protože s těmi hospodskými se to zpravidla nedá srovnat, ještě tak s pytlíkovou omáčkou od Vitany). Neříkám, že bych si ji sám třeba neuměl udělat, hutnou a dobrou, ale kdo by se s tím patlal? (Uvařit kořenovou zeleninu, jemně propasírovat... – dejte pokoj! Jenom tohle je práce na půl hodiny!) 

A pak – na svatební hostině se baví všichni, jenom ne ženich s nevěstou. Ti slouží jednak za zdroj závisti a obdivu (podle počtu a typu aut, hostů a svatebních darů) a jednak jako nucení baviči a šašci. Kouli na řetězu ženichovi na nohu, únos nevěsty; na oběd je svážou jedním ubrusem dohromady, dají jednu ruku a jednu lžíci – oba vypadají jak pitomci – a krmte se! Vychutnejte si tu knedlíčkovou polévku a tu svíčkovou, no?! 

A aby toho nebylo málo a svatební čas se nějak naplnil – tancuje se, mezitím se pije, kouří, mluví (žvaní a pomlouvá) a v přestávkách se hrají různé hry. Z těch mám obzvláštní hrůzu. Mimořádně vydařenou hru si vymysleli na svatbě mého synovce. Nevím proč tam byla na zdi jednokřídlová tabule (na pantu jako jedno okno) – asi se tam hrával jinak biliár a tabule sloužila k zapisování... Jisté je, že nějaký „chytrák“ vymyslel hru „Jak se znáte“? Ženich a nevěsta šli každý na jednu stranu tabule a už to jelo:

      1. Co má ten druhý nejradši k snídani?
      2. Kolik byste chtěli mít dětí?
      3. Kam byste chtěli jet nejraději na dovolenou?
      4. ...

Tabule se otáčela po každé otázce a při shodě byl jásot, při neshodě mírné brblání z davu, případně rádoby-vtipné pokřiky („To abys na tu dovču na Mallorce udělal banku!“) a tak dále vesele až do bujaré zábavy, než se otočila tabule při otázce:

      1. Jakou má druhý partner barvu očí?

A on napsal,že ona má tmavě hnědou a ona – nevěděla!  Nastalo trpné hrobové ticho. A pak se nevěsta dokonale se zkoupala, když ji dav nutil, aby to tedy uhodla a ona nevěděla, že synovec má bledě modro zelené – z rodu po naší prababičce. To ticho se pak prohloubilo dál.

Všichni si totiž uvědomili, že když jsou dva zamilovaní do toho druhého, bezpečně vědí, jaké má ten druhý oči. 

Ani už nevím, jak zábava pokračovala, nějak se přes to přešlo – ale byla to první předzvěst toho, že tohle manželství nebude zrovna podařené. Už třeba proto ne, že ona je inženýrka a on – v té době obyčejný automechanik. Seznámili se jako vedoucí na táboře pro turisticky založené děti.
Když se ho ptali, proč si ji bere, prohlásil: „No, my si hlavně máme o čem povídat.“
U ní to bylo jasné – jí už coby nevěstě utíkala léta a potřebovala se vdát. A chtěla dítě. Od té doby jsem synovci v duchu neřekl nikdy jinak než trubec. 

Dneska se jejich manželství potácí mezi ignorací a majetkem, jedinou dceru nechali zmrzačit díky své nevšímavosti, že upadla na kámen a rozsekla si ret (plastika až v plnoletosti – tedy tak za 5 let, ale kdo ji v té době ještě zaplatí?). Další dítě nemají, protože ona nemůže obětovat kariéru finanční šéf manažerky u zahraniční společnosti, zatímco jeho dokopala, aby si udělal aspoň střední průmyslovku – což je mu, jako skladníkovi, obzvláště k užitku.  

Synovci jsem ovšem neradil. A nekecal. Jsem jak ti lékaři:“Promiňte, v rámci nejužší rodiny praxi neprovozuji.“ Možná to byla chyba. Nevím. Pozdě bycha honit. 

Ovšem ostatním přátelům a známým (ta slova podtrhuji) – pokud mne o to požádali! – jsem radil a radím. 

Mimo jiné bych jim poradil: „Kupte si ty vitamíny s mluvičem zdarma.“ Je to takový ten mini megafonek, asi to funguje na principu dvou membrán a na baterku-pecku. Dneska už je miniaturizace všude. Ten megafonek bychom potřebovali občas všichni. Proč? 

Uvědomil jsem si to „proč“ před pár dny na ulici, když jsem viděl tátu se synem.  Namísto aby se bavili o tátovsko-synovských věcech – „táta,“ evidentně ve spěchu, syna důrazně poučoval, jak se má učit. Jindy na něj evidentně neměl čas – byl to takový ten typ klasického uspěchaného byznysmena. V jednom kole, který neměl čas na nic. Hlavně ne na svého syna. Přitom kluk na něm visel psíma očima – doslova vděčný za každé slovo, které mu řekl, protože si na něj našel čas během té chvíle, než spolu od auta dojdou do metra, kde jej předá manželce (šel jsem jim v patách). Jindy zkrátka tenhle „táta“ neměl na syna čas. 

Chtěl jsem je v tu chvíli zastavit tomu klukovi pomoci. A říci tomu „tátovi“, proboha, co to tomu klukovi vykládáte – podívejte se jak by si chtěl s vámi povídat. Povídat. Ne poslouchat vaše buzerování a poučování. A prohodit s vámi slovo třeba o tom, jak se hrál fotbal, co zrovna čte, co viděl u kamaráda... Chce si s vámi POVÍDAT. 

Chtěl jsem jim vlastně pomoci oběma a nevěděl jak. Dneska už to vím: kluk měl dostat ten mini megafon. Aby mohl do něj zavolat: „Proboha táto, nech už těch výkladů a jednoduše mi něco vyprávěj – pojď si prostě jen popovídat.“ 

Nu, nestalo se. Neměl jsem ten megafon, ten „mluvič“. Měl jsem jen tu radu. A mám rady. Pro přátele i známé (podtrhuji).  Ale občas si říkám s ironickým pousmáním sám nad sebou, jen abych nedopadl jako v té anekdotě:          

Dřív jsem měl tisíc rad jak vychovávat děti. Teď mám jedno dítě a žádnou radu.

Takové malé post scriptum. Jistý příbuzný mé přítelkyně, žijící v Izraeli, se mne zeptal, zda-li vím, z jakého slova pochází příjmení Faltýn. Pochopitelně jsem to nevěděl. Řekl, že to zjistí. Po čase mi od něj přišel pohled, že Faltýn prý pochází z hebrejského "palatin" a doslova to prý znamená "palácový dvorní rádce". No a pak, že nemám to radění v krvi...

Autor: Martin Faltýn | pátek 26.9.2008 13:30 | karma článku: 15,68 | přečteno: 2074x
  • Další články autora

Martin Faltýn

A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.

8.2.2025 v 12:12 | Karma: 13,38 | Přečteno: 242x | Diskuse | Cestování

Martin Faltýn

Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?

27.1.2025 v 8:08 | Karma: 17,24 | Přečteno: 369x | Diskuse | Cestování

Martin Faltýn

Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:

23.1.2025 v 8:08 | Karma: 17,00 | Přečteno: 361x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.

10.1.2025 v 8:08 | Karma: 18,15 | Přečteno: 385x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Tři vejce do skla? Ne, na chlebíčky!

Jak jste oslavili závěr roku? Věřím, že stejně dobře jako já. I když pár vad na kráse by se našlo – rok Draka dával o sobě vědět i doslova posledních dní roku a musím říct, že jsem si to užil.

1.1.2025 v 10:37 | Karma: 17,64 | Přečteno: 356x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor

6. února 2025  16:55,  aktualizováno  7.2 8:43

Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....

Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil

8. února 2025  21:05

Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...

„Je to tu peklo.“ Dva dny s narkomany na Andělu, drogovém epicentru Česka

4. února 2025

Premium „Já chci umřít. Fakt chci umřít. Rozumíte? Bože, prosím, ať už chcípnu, tohle není život, tohle je...

Masakr ve švédské škole si vyžádal deset mrtvých. Zahynul i pachatel, říká policie

4. února 2025  14:08,  aktualizováno 

Zhruba 10 mrtvých si vyžádala úterní střelba v areálu vzdělávacího centra v Örebro ve středním...

Šikaně čelila roky, říká matka napadené dívky. Škola pochybení odmítá

3. února 2025  13:26

Několik desítek dětí v sobotu v Hodoníně přihlíželo nevybíravým útokům na dvanáctiletou dívku. Ta...

Fotopast na jihu Polska zachytila dva vzácné černé vlky, nejspíš sourozence

10. února 2025  6:54

Fotopast nainstalovaná v lesích ve Svatokřížském vojvodství na jihovýchodě Polska loni zachytila...

V polovině týdne se do Česka vrátí sníh, v nížinách i s deštěm

10. února 2025  6:38

Delší období beze srážek pomalu končí. Ve středu, na západě Čech už v úterý, přijde tlaková níže,...

Koupím Gazu, zopakoval Trump a slíbil možnost azylu Palestincům v USA

10. února 2025  6:29

Americký prezident Donald Trump zopakoval, že Spojené státy mají v úmyslu „koupit a vlastnit“ Pásmo...

Nabídek na odkup farem máme spoustu, říká šéf fondu Verdi

10. února 2025

Farem na prodej přibývá. Nyní nám chodí nabídka na odkup zhruba jednou za měsíc, říká výkonný...

  • Počet článků 1346
  • Celková karma 16,64
  • Průměrná čtenost 1139x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.