Malé poklady z mé velké knihovny III. - aneb cokoli kromě politiky!

Na foto je samozřejmě asi tak 1% - nikdy jsem to nepočítal. V přehršli té literatury se občas najdou malé perly, někdy doslova poklady. A tak jsem se rozhodl se o ně s vámi podělit.

Poklady jsou to samozřejmě jen teoreticky. Prakticky jsou to drobné knihy, které tenkrát vyšly a už nikdy nejvyjdou. Zůstanou zapomenuty v domácích knihovnách, v odlehlých antikvariátech, možná ještě v Národní či nějaké místní knihovně. Nikdo se k nim nikdy nevrátí, možná tak z badatelských důvodů.

Já se k nim občas vracím proto, že mne pobavily tenkrát a pobaví mne i dnes. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí i můj pohled na tyto knížky, ale to hlavní - jejich zábavnost - zůstává.

Tady je můj dnešní výběr.

Mezi malé velké knížky, které stojí mimo oblast humoru, patří výběr povídek autora slavného Sherlocka Holmese - sira Arthura Conana Doyle. Nezapomeňme, že to A. C. Doyle psal v době, kdy vycházely zejména časopisy a bylo vždy dobrým zvykem zde publikovat i povídky. Tajuplné příběhy se směle vyrovnají tvorbě E. A. Poe svojí tajemností, mistrovskou kombinací zápletek i rozuzlením... s notnou dávkou spiritismu, jak bylo v té době zvykem. No řekněte, co už může být tajemnější než Ind, který v chirurgově pracovně hledá svou ampurovanou ruku? Nebo mistrovsky vylíčená záhada černé lakované skříňky a tajuplného ženského hlasu...? Sotva by kdo lépe popsal úděsnou noc s černou kočkou  - panterem, jehož obětí se máte stát, když váš strýc zosnuje tímto způsobem vaši vraždu.

A ještě jednou A. C. Doyle. Časopisecká tvorba jej plně zaměstnávala a psát jenom "holmesiády" by bylo přeci jen nudné. Nehledě na to, že každý takový nápad musel poněkud uzrát. Jednorázové povídky, to byla také trochu fuška a tak vznikl ještě další románový hrdina. Z jeho příběhů byl u nás otištěn Ztracený svět. Poněkud potřeštěný a prchlivý profesor Challenger zorganizuje pro novináře výpravu do Amazonie, kde díky přírodní katastrofě se vydělila náhorní plošina a zůstal na ní zachován prehistorický život. Román byl od doby svého vzniku několikrát zfilmován, takže nepochybuji že ten příběh znáte. U nás jej proslavil hlavně komiks Vlastislava Tomana v časopise ABC v 70/80. letech. Ve starší literatuře se Ztracenému světu dostává označení sci-fi i když dnes by se mohlo zdát toto označení jako zavádějící.

Stejně tak lze pochybovat o označení sci-fi u jiné malé-velké knihy - románu bratří Strugackých "Pondělí začíná v sobotu". Velké věci začínají vždy nenápadně: jako když třeba vezmete stopaře a z nich se vyklubají věděčtí pracovníci záhadného instiutu, kteří potřebují programátora: totiž vás. A pak věci naberou spád. Napřed přenocujete v chaloupce na kuří noze plné záhadných nočních hostů, které zajímá jediné: pohovka, na které spíte. Potom se dozvíte, že se stanete pracovníkem ve Vědecko výzkumném ústavu čarodějnictví a kouzel, kde o silvestrovské noci bojujete nejen s vlastními čáry a kouzly, která se učíte na vědeckém základě. A nakonec pátráte po záhadě ředitele ve dvou osobách, který je vlastně jeden. Pod jakousi fantazy maskou se skrývá nesmírně vtipná parodie na tehdejší dogmatické pseudovědecké zkoumání, na víru v nesmyslnou magii a iluzornost reality a nakonec zjistíte co to znamená, když pondělí začíná v sobotu. Ale to už si musíte přečíst sami.

Ale dost dnes bylo záhad i kouzel. Příště zas raději o humoru.