Jakkoli se snažíme, dle rétoriky našich politiků, držet politický, ekonomický, kulturní a sociální krok s vyspělými západními státy, některé kroky naší vlády nás spíše směřují směr východ.
A východem mám tentokrát opravdu na mysli ten východ, který jsem měl možnost více než dokonale poznat během svých studií v Moskvě.
Bylo proto poněkud tklivé poslouchat dnešní Studio6 na téma "Lékařská péče v krajích". Není nezbytně nutné je rozebírat.
Obecně řečeno, totiž všichni hovoří o hledání finančních zdrojů, všichni je však stále více vidí v pacientech.
Je až smutně směšné, když se hovoří kolem dokola o braní si obyčejných lidí jako rukojmí, ale bohužel to je přesně to co se neustále děje.
A že je v módě brát si obyčejné lidi za rukojmí, je vidět třeba i z čerstvého sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu: "Chudoba rodiny a špatné bydlení nemohou být jediným důvodem pro odebrání dítěte a nařízením ústavní výchovy." Což je, slušně řečeno, ostuda, že musí vůbec vzniknout takové stanovisko, které svým duchem asociuje tzv. první republiku, kdy chudoba a chudina tvořily nemalou součást tehdejší společnosti. A dnes je posun jen v tom, že je potřeba se se bránit až Nejvyššího soudu proti úředníkům, kteří si sociální práci ulehčují házením lidí do jednoho pytle.
Do jednoho pytle nás pochopitelně hodili i lékaři spolu s ministerstvy, jakkoli proti sobě "bojují". Zatímco ministerstva mají zákonnou moc a mohou nařídit, lékaři mají moc demokratickou - mohou odejít. Pro pacienty je výsledek totožný.
Také v případě našeho zdravotnictví je totiž pacient až na posledním místě. Tedy především ten chudý, s oficiálním průměrným měsíčním příjmém a mnohem menším, v lepším případě polovičním.
Ony se totiž oficiální statistické kruhy zrovna nehrnou do mapování kolik procent lidí z pracovně schopných jakou částku bere. S odvoláním na obchodní tajemství. Osobně si myslím, že by pak vyvstal mnohem více tristní obrázek sociální existence našeho obyvatelstva, než jaký nám nabízí statistickým vzorkem, dle metodik EU, naše Ministerstvo práce a sociálních věcí. O něco srozumitelnější informace nabízí souhrn "Kdo kolik bere v Česku" z listopadu 2010 v iDnes.
Kolik z nich si tedy bude moci dovolit tzv. nadstandardní péči?
- Lepší oční rohovky? (K těm horším se dává slepecká hůl zdarma nebo jak?)
- A dál? Šetrnou operaci nákladným robotem asi sotva. Následnou nemocniční po operační péči asi rovněž ne.
- Nakonec vás lékaři budou v rámci "standardu" operovat pazourkem a hned po operaci vás naloží na dvoukolák a nechají na vás ať si zavoláte příbuzné, kam vás odvezou...
- ...v závislosti na vašem stavu.
Doba kamenná není zřejmě zas tak daleko, jak se nám snaží lékařští vládní odborníci namluvit.
Že přeháním?
Píše se říjen 2010 a můj kamarád v Kirově, v ruském městě zhruba 1000 kilometrů ještě za Moskvou, směr Sibiř, mi emailem sděluje, že konečně po půl roce přišla na něj řada s operací kýly. Stěžuje si, že je to zrovna pro něho ve finančně nepříznivém období. Ačkoliv je služebně i pracovním zařazením nejstarším pracovníkem ve firmě, jeho plat i plat jeho ženy - lékařky, přednášející na vysoké škole - sotva stačí na běžné živobytí a na podporu dcery na vysoké škole studující.
Před operací mu nadiktují seznam toho, s čím musí do nemocnice nastoupit, aby jej mohli operovat. Krom běžných předmětů hygienické potřeby, jak je známe my, si musí mimo jiné obstarat také tlakové a jiné obvazy, obinadla, další zdravotnický i léčebný materiál. Zda je v seznamu i skalpel jsem se raději neptal; kamarádovo zděšení bylo dostačující na to, abych upustil od podobných "vtipných" otázek.
"Operace, kterou v Evropě provádějí běžně, je u nás záležitostí už relativně složitou a riskantní," povzdechnul si. Pak se odebral do nemocnice a na 10 dní se odmlčel - naštěstí jsem dostával občas zprávy od jeho ženy, že operace dopadla dobře a kamarád přežil.
Čeká nás ruku v ruce s naším budoucím standardním zdravotnictvím podobný scénář?
Pravděpodobně se všichni ti reformátoři inspirovali scénářem k filmu "U pokladny stál", který si však z této situace spíše ironicky utahuje a jakkoli je těžištěm filmu humor Vlasty Buriana, neustále je na jeho pozadí zdvižený prst varující před situacemi "na pokladnu" a tedy na onen propagovaný "zdravotnický standard."
Foto:
http://smf.pspace.cz/index.php?topic=826.0http://forum.digizone.cz/index.php?topic=842.0
