Když nám humor dojde

...to je ze všeho nejhorší. Když se humor ještě rodí, je ještě dobře. Účastním se teď jako herec jednoho takového projektu. Tak se pojďte na něj podívat. A nebojte se, krev při něm teče jen maskérská.

Ne, nehraji v něm hlavní roli, tolik legrace ode mne zase očekávat nemůžete. Ale jak vidíte, scénáře už vznikají, dokonce už se natáčejí nebo natáčet budou. Oranžově zvýrazněný text je můj - a celý se jej musím do příštího víkendu naučit. Aby byla legrace. Aby se lidi mohli zase trochu zasmát.

Představovat vám Zdeňka Izera by bylo nošením dříví do lesa. A je to s ním jako s každým humoristou a komikem. Jeho druh humoru ale snad nenechá v klidu bránici nikoho, s výjimkou těch, co o tom tvrdí, že to je "blbej humor". Nevadí. Třeba jim jejich "blbou náladu" spraví něco jiného.

Zdeněk Izer spravuje blbou náladu řadě lidí už léta a zejména před pár lety měl sérii pořadů na jedné komerční televizi. A proto mne potěšilo, že si na mne vzpomněl i dnes. Tehdy jsem k té spolupráci přišel jako slepý k houslím.

Známý dělal v oné televizi dramaturga a potřebovali do pilotního dílu pár lidí na humorné skeče; aby si jaksi tvůrci i vedení televize ověřili realizovatelnost a životaschopnost takového projektu. Onen známý dělal jednu dobu "principála" našemu amatérskému divadlu. (Ale jak jsem se do té party dostal si už fakt nepamatuji.) Tak jsme v rámci kamarádství šli vypomoct. Kolegové vypomohli a odešli, mne si Zdeněk Izer jako nahrávače nechal.

Vznikla z toho spolupráce na dva velké projekty a třetího jsem se neúčastnil jen proto, že mi to závazky v zaměstnání nedovolily z časových důvodů. Na dvou židlích se sedět nedá a člověk si musí hlídat priority.

A tak jsem byl rád, že na mne po těch několika nezapomněla ani Irena Ulmová, která jako asistentka režie "patronuje" herecký tým kolem Izera... a přizvala mne na konkurs - česky řečeno "casting". Tentokrát jsem musel projít castingem, který si vedení komerční televize vyžádalo. A usmálo se na mne štěstí.

Doslova usmálo, protože ATMOSFÉRA je na natáčení opravdu bez blbé nálady, až pan režisér musí občas umravňovat, aby nebylo víc smíchu na place než ve skečích. Protože se ale od samého začátku jedná o "starou" partu z předchozích projektů, potkali se tu v podstatě dobří známí. To je ideální stav pro práci na takovýchto v podstatě dost obtížných skečích. Jak Zdeněk Izer, tak režisér musejí pečlivě hlídat "jako pes", aby něčeho nebylo málo nebo moc, tedy vtipných replik... nebo aby improvizace nepřebila humorné situace, a hlavně: jde o to nezabít pointu.

Například jak nezabít mé zabíjení. Tedy pointu jednoho ze skečů natáčených v reálu. Jak můžete vidět, zapíchnul mne oštěp. Ale nebojte se bude to legrace. Tedy aspoň doufám. A samozřejmě to nebylo doopravdy - čehož vám může být důkazem i to, že právě píši tento blog.

Natáčení v reálu a exteriérech se rozěběhlo před pár dny. Jde ale o minutové vtipy. To hlavní - dialogové scénky se natočí za týden natáčením v baru. Tedy, pardon, ve studiu.

Zatímco ve skečích hraji různé typy - zde například pacienta, trenéra nebo jindy kováře, ve scénkách hraji dědka. Slyšíte dobře. Díky maskérům projdu procesem zestaření o nějakých 15 let a zbytek musím dodat ve výrazu, jako třeba mluvu nebo stařecké pohyby. Jako tomu bylo v předchozích projektech.

Víc vám v tuto chvíli neprozradím. I když v ruce držím čtyři scénáře Skeč baru Zdeňka Izera aneb U kudrnáče. Zda-li je tím kudrnáčem právě on, to vám také nepovím, tak daleko ještě naše natáčení nepokročilo.

Že ale natáčet humor není legrace, je vám doufám jasné. Největší tíha všechno uhlídat, leží pochopitelně na režisérovi. A nejen všechno uhlídat, ale i umravnit občas rozjeté "umělce"... a režisér Antonín Vomáčka to opravdu umí. Je zkušeným televizním tvůrcem a s velkou pravděpodobností znáte nejen vědomostně-soutěžní seriál, který režíroval: "O poklad Anežky české". Co znáte určitě, je slavná Holzmanova scénka "Včera, dnes a zítra." No vidíte. A tu režíroval právě Antonín Vomáčka.

Možná se vám zdá, že všechno jenom chválím - možná třeba i ze strachu, aby mne ze Skeč baru nevyprovodili svinským krokem. Ale tentokrát tomu tak doopravdy není. Jistěže ne vždy se vše podaří jak má, ale jednak profesionalita zúčastněných, v čele s produkcí, je jistou garancí. A jednak: ani kuchař se nechlubí hostům spálenou omeletou, že?

Jedno je jisté už předem: na humor ve Skeč baru dojde. Od konce srpna. A držte nám palce, bavte se a hlavně, napište do oné televize, pokud se vám to bude líbit. Je to jako vždy - jedině s diváckým ohlasem se počítá a jedině tak budou souhlasit s natočením dalších dílů a ne jen těch čtyř, které momentálně vznikají. A humoru je dnes potřeba. Abychom se i přes všechny potíže, starosti a trápení nezapomněli občas smát.