Tak jsem neodolal. Ne kvůli jmenované kritičce, ale kvůli tomu, že mám rád animáky. A tak mne zajímalo, co tvůrci vyvedli s celovečerním filmem Mimoni. Zjistit to, na to je nejlepší zajít do kina.
Nejen proto, že na nosičích vyjde snímek Mimoni, neboli Mimoňové, až v druhé půli října 2015.
Kontroverznost Mirky Spáčilové, coby filmové kritičky, je všeobecně známa. U její kritiky spíše platí - laik se diví a odborník žasne. Její kritiky však nepřekvapí nikoho, kdo si uvědomí, že jde o dokonale konjunkturální osobnost. Navíc značně ješitnou. Což jejím kritikám přidává neochvějný punc amatérismu. Ona sice řada lidí tvrdí: "jsem profesionál neb pracuji v oboru XXX let". Nicméně to ještě neznamená, že oněch XXX let pracují dobře a nebo dokonce profesionálně. Znám lidi, u kterých je to přesně naopak.
V případě Mimoňů však Mirka Spáčilová mnohé vystihla poměrně přesně. Nicméně, nejenže se říká "nechval dne před večerem", ale mělo by i platit "nechval Spáčilovou, dokud jsi její kritiku nepřečetl až do konce".
Je zajímavé porovnávat danou kritiku s filmem, který jsem viděl v kině.
Je to navíc zajímavé srovnání světa dospělých a světa dětí.
Totiž...
...seděl jsem v kině přímo vedle tatínka a jeho dvou synků, tak ve věku 7 a 10 let.
Vůbec je to asi jiný kafe, sledovat film v kině s normálními diváky a v kině plném redaktorů, kritiků apod. Pokud k takové projekci vůbec došlo a kritici nepsali podle demo DVD, které jim bylo doručeno spolu se servisním PR balíčkem. Jeho součástí kromě předžvýkaného oslavného obsahu filmu, fotek pro tisk, DVD s filmem a ukázkovými snímky, bývá zde rovněž nějak upomínkový dárek. Tričko, hrnek, tužka s blokem nebo i něco originálnějšího.
To vše je sice hezké, ale o čem film je, se z recenze od Spáčilové nedozvíte.
Většinu jejích úvah zabere popis toho, co shlédneme v prvních zhruba tak deseti minutách.
Výcuc z toho naleznete samozřejmě v promo ukázkách.
Ale teprve pak začíná film, jehož obsah, či spíše gagy autorka popisuje poněkud zmateně, zcela ve stylu grotesky 30. let. A místy dost eufemisticky. Z opěvování scén ohledně protestů hippies 60. let a kráčení slavných po Abbey Road jsou v celém filmu vlastně jeden-dva záběry, hudební citace a dost. Prostě jen takový malý fórek. Citací je tam mnohem víc, ale chce to znát pár hororů, akčních filmů a pod. Tedy to, nač se taková kritička mimo popis práce většinou nedivá. Ještě že nahodí aspoň hlavní téma: krádež koruny britské královny.
Tady je moje verze.
- Takže, po nezbytném úvodu, kdy mimoňové hledají svého padoucha a tři z nich se nakonec vydají do světa, aby zachránili svůj kmen od nudy (to je právě ten úvod filmu co vidíte na trailerech), ti tři mimoňové se v soutěži zlosyně Scarlett stanou spíše díky zmatku vítězi a tím pádem vyhrají možnost být jejími zaměstnanci. Ano, Scarlett má ve své kariéře už jen jediné přání: ukrást korunu královny a stát se jí sama.
- Mimoňové, podporováni technickými vynálezy jejího manžela Herba, dostanou krádež za úkol. Jelikož nic není jednoduché a mimoňové jsou zkrátka mimo, krádež se vlastně nezdaří. Královna se totiž rozhodla někam jet a k tomu potřebuje korunu. Koruna tak zmizí mimoňům v okamžiku kdy ji mají na dosah ruky. Mimoni se přilepí na kočár, což zjistí ochranka... no a dojde ke klasické honičce. Na jejím konci právě mimoň vytáhne z kamene meč krále Artuše - má k tomu všem Herbovy zázračné mechanické ruce. A protože kdo má meč krále Artuše, stane se králem, je králem mimoň Kevin.
- Tím pochopitelně naštve Scarlett která se vládkyní Británie chtěla stát sama. A následuje nekonečné pronásledování a boje... až... až do vítězného jímavého konce, který autoři upekli podle osvědčených hollywoodských receptů, kde všechno fungovalo, ale jaksi - nefungovalo.
Jak jsem předestřel, zajímavé bylo v kině sledovat mé sousedy. Tatínek se poměrně nepokrytě bavil a smál se. Kavárenský povaleč z něj sice v životě nebude, ale na humor Miloše Zemana intelektuálně docela stačí. Poněkud horší to bylo s jeho ratolestmi. Nevím, nakolik se kluci bavili, ale smáli se - o proti otci - docela málo.
Film byl v českém znění.
V rámci protrahované kampaně jiný článek, rovněž signovaný Mirkou Spáčilovou, představuje rozhovor s Ivanou Chýlkovou, která dabuje hlavní zlosyni Scarlett. (V článku označovanou jako "zlosynka".) A pochvaluje si to.
Inu, v diskusi pod prvním článkem se objevují dotazy, proč byla změněna česká dabérka Sandry Bullock, Dagmar Čárová, za Ivanu Chýlkovou. Upřímně řečeno, bylo to skoro jedno.
Chýlková odvedla 100% výkon.
Na druhou stranu, z jejího dabingu je cítit ovladatelnost ve snaze, dotlačit Chýlkovou co nejvíce k originálu. A co víc: kdyby Scarlett dabovala Veronika Žilková, dabérka hlavní ženské postavy Lucy z druhého dílu Já padouch 2, rozdíl by byl asi také zanedbatelný.
I jinak byl dabing na vysoké úrovni - prostě, jak se od takového kino hitu očekává.
Sečteno, podtrženo, přemýšlím, proč z toho filmu nejsem nadšený.
Možná je to opravdu neoslnivým dějem, jak píše Mirka Spáčilová. Možná je to přílišnými odkazy na tvorbu, která mně osobně není známa. Možná je to přílišným retro, které naopak Spáčilová tak opěvuje.
Přijde mi totiž, že autoři spíš poněkud rezignovali: na děj a hlavně na nápaditost a druh humoru. Není to chytrý humor. Ba ani "řádění jak na matějské", jak píše ve své recenzi Spáčilová. Dokonce právě jí vychvalovaná scéna v mučírně je naopak přehlídkou nevyužitých komických příležitostí. Mimochodem, i její označení mimoňů za skřítky mi přijde trochu mimo. Je to ale mimo celé, tedy nejen tahle epizoda, ale celý film, spíše o takovém tom kopání se do zadku a mlácení se. Na to mi stačí "Neváhej a toč" a jeho světové i youtubové modifikace, typu "America s Funniest Home Videos" a "Nejlepší Držkopády - 2015".
Autoři se spolehli na roztomilost mimoňů a jejich roztomilé žvatlání. Ale ukázalo se, že tím nevytvoří ani soběstačný humor, ani samospásné retro, a že k natočení opravdu dobrého filmu to zkrátka nestačí.
A to je, myslím, to, co uniklo jak autorům, tak kritičce Spáčilové.
A v čem jsem já mimo? Možná ve svém názoru. Ale, jak vidno i na foto, mimoň rozhodně nejsem :)
