Ano, přesně takhle se ke mně dostal do života kocour Kryštof, respektive, jsem mu byl přidělen, abych ho krmil, drbal, rozmazloval, vynášel píseček a vůbec sloužil ku jeho spokojenosti.
Pro začátek se sluší zdůraznit že za tenhle článek může nová podoba editoru blogů. Změnou formátu profilové fotky na šířku se moje původní foto formátem na výšku stalo nepoužitelným. A když jsem hledal, čím je nahradit, nenašel jsem nic lepšího než tu fotku s mým kocourem Kryštofem. A tak není nic snazšího než v novém editoru napsat právě o něm.
Tedy, kocour Kryštof už se dávno nejmenuje Kryštof. On se tak vlastně nejmenoval nikdy. V rodném listu, tedy spíš zdravotní knížce, kdy ke mně přišel sotva půlroční, má jméno Kryšpín. No, takovéhle jméno mohl kocourovi vymyslet, s prominutím, blbec. Já vím, že se zvířatům dávají lidská jména...
Známý je případ psa Filipa režiséra Jindřicha Poláka, který po něm pojmenoval jednu z hlavních postav svého skvělého seriálu Návštěvníci. Poněkud popletený akademik Filip v podání Josefa Bláhy se však znelíbil vdově po skutečném akademiku Filipovi - byl z toho soud, z akademika Filipa se stal dabingem Akademik Richard - čímž byl nikterak oslnivým předabováním jména zprasen díky urážlivé vdovičce skvělý seriál. Nepomohlo ani to, že se tvůrci hájili, že akadamika pojmenovali po svém pejskovi; a stejně 1x jméno Filip v seriálu zůstalo. Tady je srovnávací důkaz, že kvalita předabování je spíš záslužná, než kvalitní, to snad ani nemusím dodávat.
I můj kocour Kryšpín byl tedy "předabován" na Kryštofa, ale ani to mu víc jak pár let nevydrželo. V době, kdy tancování kolem milého kocourka dospělo vrcholu - rozuměj neskutečné rozmazlování, ňuchání a cicmání, apod. - začal jsem mu prostě říkat "Kočour". Ano, čtete dobře. Je to totiž přesně ten šišlavý výraz a intonace, které používá jako oslovení jedna z postaviček v jiném skvělém serálu Zahrada, podle Jiřího Trnky.
A tak mne Kočour provází životem už dobrých 16 let. Z roztomilého koťátka, pubertálního kocoura se propracoval mezi skokanskou třídu - nebyl problém pro něj vyskočit ze země rovnou na skříň o výšce 1,80m. No a posléze se stal seriozním starším kocouřím pánem... čili pacholkem, který si mne dokonale omotal kolem prstu. Bezpečně mne naučil např. co chce zrovna k jídlu. Nekompromisně se dožaduje drbání a nejlepšího místa v dvojposteli - tedy pochopitelně tak, že vy se tam sotva vejdete. Za veškerou péči se mi odvděčil tím, že mne nikdy nesekl ani nekousl, nepočítaje pár šrámů typu start z místa nebo v rámci hry s provázkem, kuličkou, plyšovou myškou apod. Koneckonců, musí si mne šetřit, abych dlouho vydržel v jeho majetku:)
Na závěr vám nabízím malou galerii z kočičího života s několika málo komentáři.
1./ Copak chceš, tady se spí!
2. Nerušit, prosím!
3. Co tam tak dlouho děláš?
4. Hele, a jako další oliva nebude, nebo co?
5. Kdo to tam jde...
6. Nemluvím s tebou! Vzal jsi mě na veterinu, dostal jsem injekci a ještě mi dělali odběr krve...
7. Hygiena je nutná.
8. Dobré to bylo.
9. Tak už to nezdržuj focením, jde se spát.
10. To jsem JÁ!
