Jedním pohledem

Občas stojí za to projít se s otevřenýma očima ve svém vlastním městě. Je to milé ověžení (tedy většinou). Někdy k tomu stačí i takové vánoční trhy.

Je to vlastně jedno velké lidské mraveniště. A nejen lidské. Na své si tu přijde i nebeské pactvo a rozličné zvířectvo“ jako jsou prodavači, kupující, ztracené děti, koncertující i kovající umělci, a své si prosadí i ten hýkající osel – nevyfotitelný protože obležený davy lidí, zvědavými jakže asi vypadá demoverze Ježíškova rodného chléva. 

Mravenci, pardon, lidi pak dávají průchod hlavně svým materiálním pudům. Svařák i klobásy tečou proudem; uhnaní prodavači si stěžují, že se klobásy nestačí opékat. Občas se o ně mezi sebou „poperou“ jak ti holubi o kousek bagety, která odpadla na zem. 

To my, trdla, milujeme spíše trdla. Díky důmyslné mechanizaci pekaři-prodavači natáčejí těsto na elektrické bubínky, které se otáčejí asi jako váleček na Edisonově zvukovém fonografu (pravěký-to předchůdce dnešních mp3 přístrojů).

Každopádně je to požitek. Vánoční stromek nad tím vším ční a pro jistotu nepadá. (Zcela nesymbolicky jsem přesně 24 hodin před pádem toho před-před…ešlého dělal na Staromáku reportáž jako zkoušku pro jedno zaměstnání. A bylo to buď postup nahoru nebo pád až na dlažbu. Místo jsem dostal, ale strom padl.) Letos má vánoční strom jednu inovaci: elektrické lampičky v podobě padajících krápníků. Pravděpodobně to má symoblizovat budoucnost naší ekonomiky v příštím roce… 

Nakonec se ale přeci jen (a snad i v tom příštím roce) dostane i na tu duchovní stravu.

Podle Andělů hlásných s troubami by sice člověk soudil, že se jedná o jam-session, ale zpívající sbor vás nenechá na pochybách, že vánoce jsou tady.

Křehký duch vánoc pro oko představují neméně křehké ručně vyráběné vánoční ozdoby. 

A když do toho kovář nakonec správně praští…  

…tak člověku rázem dojde  

jedním pohledem - je doma.

Více foto na: PragueChristmas2008