Možná vám ta slova budou povědomá, možná nikoli. Ne každý je honěný v klasice. Nicméně v souvislosti s návštěvami ministrů u prezidenta jako bych našel... Odkud že vlastně tento citát z roku 1836 pochází?
Psal se rok 1836, když Nikolaj Vasiljevič Gogol napsal divadelní hru REVIZOR. Pomiňme autorův pohnutý osud, stejně jako v podstatě neúspěch prvního uvedení této hry.
Hra totiž velmi rychle získala popularitu a stala se trnem, ba přímo břevnem v oku tehdejšího ruského carského vládního aparátu. Nesmrtelná komedie a satira o úředníčkovi, kterého si místní mocipáni-oligarchové spletou s carským revizorem a udělají vše pro to, aby jejich hříchy zůstaly utajeny.
Je až přímo s podivem, že hned v počátcích zvukového filmu se u nás, v podstatě sto let od uvedení hry, ujali filmaři adaptace. Režisérem nebyl nikdo jiný než Martin Frič a hlavní roli "revizora" - Chlestakova - si zahrál Vlasta Burian. A ten zde předevedl neuvěřitelný herecký výkon - on, mistr improvizace je zde nesmírně ukázněný, přesný v intonacích i pointách, a přesto to je Burian. Díky této adaptaci a Burianovi pak tento Revizor zůstává naštěstí v širším povědomí.
Těžiště hry spočívá v její neuvěřitelné aktuálnosti... Jakmile je totiž někde nějaká moc, nějaký úředník či vládní činitel, záleží jen na něm jak se bude chovat. Gogolův Revizor pak nemilosrdně odhaluje ty nejhorší hříchy takové moci: okrádání chudých, rozhodování výhradně ve svém zájmu a svých nejbližších - přičemž ani oni nejsou ušetřeni "sebeobětování se" v zájmu vládnoucí moci. A tam, kde tyto osobní vztahové zákonitosti neplatí, nastupuje další možný a velmi mocný vnější prostředek, jak ovlivnit moc - a sice úplatek.
To se projevuje v nesmrtelné scéně, kdy dva místní statkáři jdou na přijímací pohovor s revizorem Chlestakovem. A s třesoucíma se rukama mu nabídnou peníze. A Chlestakov, protože je potřebný, neboť své peníze prohýřil, si tuto pozornost vezme. A stejně tak od hejtmana, který si nejvíc ze všech potřebuje žehlit své hříchy.
Že vám to něco připomíná?
Není divu. Gogolova komedie jde prostě na jádro problémů, až do morku kosti.
A tak se mi v souvislosti s posledními událostmi kolem prezidenta a ministrů vybavuje větička, která má v daném případě spíše satirický charakter. Jsou to slova, která pronese jeden ze statkářů:
"Je to dobrý. Bere!"
Chci věřit, že se to udrží jen v oblasti nevinného žertování. Jinak bych musel pronést:
"Máte tohle zapotřebí, pane prezidente?"
