Jak je těžké stát se "podcasterem"... 1.

Nevím, co mne to popadlo... možná nějaká podvědomá pracovní deformace, možná nedostatek kreativních aktivit... Rozhodl jsem se, že budu (...) dělat podcasty. A samozřejmě jsem se začal po internetu rozhlížet, kudy do toho?

Samozřejmě jsem si dělal nejrůznější průzkumy a tak jsem definici ve Wikipedii nemohl minout.

Omlouvám se tímto, že pro zkušené "podcastery" to bude nošením dříví do lesa.

Z Wikipedie mne zaujala nejvíc informace, jak že vzniklo slovo podcast a samozřejmě definice významu. Zas takový zázrak, jako se z toho marketingově dělá, to není. Je to audiobloging. Technologicky vzato, jde o soubor s komponovaným audio programem. Něco jako rozhlasový pořad. Tento ovšem nevysílá rozhlasová stanice, ale tady je soubor uložen. Uživatel si jej stáhne a může přehrát v libovolný čas, tzn. není omezován pevně daným časem vysílání.

Velmi často si prý pak takové soubory pouštějí příjemci při jízdě autem, na kole, hromadnou dopravou, při běhání... snad i při práci. Prostě kdo kdy kde jak má čas.

Dnešní digitalizovaný svět je prostě takovýmto podcastům nakolněn (stejně jako videoblogům) a čemukoli mediálnímu co dříve bylo dostupné jen profesionálům, protože to vyžadovalo

• státní souhlas nebo aspoň registraci - t.j licenci
• smlouvy se společnostmi pro šíření signálu
• drahé a složité technické vybavení i zázemí
• týmy profesionálů
• budování marketingu a finančních zdrojů, jako např. státní příspěvky, reklama i sponzoři

Tohle vše běžní, poloprofesionální i amatérští podcasteři nepotřebují...

Z USA známe ještě místní nebo tzv. amatérské vysílání. I toto vysílání, rozhlasové či televizní, má ale svá pravidla; ba i sólo amatéři se jistým zákonitostem nevyhnuli - přinejmenším museli mít aparaturu a vysílač. Proto základnu tohoto typu tvořili a tvoří především radioamatéři.

Dnes vám stačí mikrofon, PC/notebook/Mac, software a internet.

Ti co se dnes pohybují v digitalizovaném internetovém světě, to tedy mají jednodušší. A na internetu je zároveň dostatek informací, jak začít a kudy do toho.

Tak snad začneme tím mikrofonem, ne?

Nebudu tady pochopitelně dělat rekalmu ani výrobci, ani prodejci... neb vězte, že to není jedno a totéž.

Zjistil jsem si jednu věc, že pro přímé připojení s počítačem *) je nejjednodušší USB mikrofon. Mikrofony, které je potřeba napájet, tzv. phantomové, vyžadují další, zpravidla neméně drahou krabičku.

*) Počítačem teď myslím, PC, notebook, tablet, mobil, iPad, iPhone...

No, samozřejmě je tu základní faktor: cena výkon versus vaše kapsa.

Namítnete mi proč si nevystačím s běžným mikrofonem, co je součástí PC. Bohužel, tyto mikrofony jsou příliš zvukově všeobecné a "berou všechno", tedy široké okolí. Zatímco při mluveném slově přeci jen potřebujete, aby mikrofon bral zvuk maximálně několik cm od vašich úst a už netřeba kontakt vašich rukou s podložkou stolu nebo otáčení židle, na které přitom sedíte. Na to jsou přesné odborné charakteristiky (ledvinový, kardioidní charakter atd.) - to si prosím ale nastudujte sami, pokud vás to zajímá.

Já jsem se rozhodoval mezi několika mikrofony do 2.000 Kč. Víc se mi do toho do začátku rozhodně investovat nechce. I tak vím, že přitlačím za stojánek a pop-up krytku (tedy kus molitanu eliminující nepříjemně bouchající "p" a "b", které může při mluvě vznikat). Pomohlo mi i to, že výrobce nabízí v daném případě základní software zdarma - a ten také potřebuji.

I tak to nebylo jednoduché.

Se mnou nikdy...

Za prvé - chtěl jsem mít mikrofon ješte ten den, tedy dnes.

Chápu, že dnešní "podnikatelé" si nepotrpí na přílišné skladové zásoby. Ale "můj" mikrofon patří přeci jen mezi ty žádané. A nikdo z prodejců je ihned neměl. Nejen ten jediný. Čili buď všichni lžou o prodejnosti nebo jsou tak neschopní, že se jim nevyplatí mít třetí nejprodávanější mikrofon skladem. Najednou jej všichni vyprodat nemohli, že?

Mnou vybraný maloprodejce měl pár kusů -  na Slovensku. To je přeci jen z ruky.

Podařilo se mi dopátrat i český velkoobchod. Díky stránkám německého výrobce. A náš velkoobchod je k dodání ihned má. Jenže bylo už pozdě večer a tak jsem trpělivě čekal do dnešního rána.

Byly z toho celkem tři telefonáty... a choval jsem se maximálně slušně a ohleduplně.

Během prvních dvou telefonátů jsme si vyjasnili, že jsou velkoobchod a tedy v sídle zboží jaksi nemají. Mikrofon sice mají ihned, ale firemní prodejna (kupodivu jen několik stanic tramvají ode mne) má DNES zavřeno, protože zaměstnanci jsou prý na školení. Jediné "ihned" je ve velkoskladu v Říčanech. - Inu, auto nemám. - Rozhovor byl jaksi "na pokračování", protože firmě spadl internet a tím pádem i telefony...

Třetí telefonát se týkal balení mikrofonu.

Německý výrobce má totiž na foto pěkné masivní transportní pouzdro. S molitanem uvnitř. To by se mi vyplatilo i za cenu, že onen velkoobchod prodává mikrofon o 200Kč dráž než mnou vybraný maloprodejce. Takže velkoobchodní slečna mi zjistila, že mají balení v zataveném plastovém "blistru" - tedy stejné, obyčejné jako ostatní...  Na onu moji informaci mi sdělila, že výrobce má pouzdro  "zřejmě navíc k přikoupení". Slušně jsem jí vysvětlil, že nikoli - že výrobce to má jako standardní obrázek. A protože byla opravdu milá a ochotná, velice jsem jí poděkoval...

...a šel si objednat mikrofon k maloprodejci, který mi jej má údajně zítra dodat.

- - - - - - - - - -

A tím bych to pro dnešek ukončil. Co a jak bude dál - o tom zase snad už v nejbližší příštím blogu.