Jak by se možná říkalo noshledům politiků? Lazebníci určitě ne.

Přesný název by asi úzkoprsé osoby v nadpisu ani perexu nepřežily. Slovní označení "lazebník" je dnes asi tou pravou spisovnou pomůckou před 22. hodinou. Středověký název oné funkce ale je:

"ŘIŤOMYJ"

K tomuho pojmu jsme se dostali naprostou oklikou - přes poněkud šílenou filmovou parodii na filmové indiánky "Manituova bota"... kdy jsme včera diskutovali o jakýchsi věcech, co a jak se kdy dělalo. A co jak kdy kdo dělal... a já jsem prohlásil:

"No, jako kluk, když jsem koukal na tyhle filmy nebo četl ony knížky, jsem si kladl otázku - kdy že vlastně chodili na záchod?"

"No... a čím se třeba utírali, když byli v prérii," doplnil mne známý. "U nás na vesnici u lesa to bylo jednoduché... všude byly v případě potřeby lopuchy..."

Ano a došla i vzpomínka na známou scénku z komedie S tebou mě baví svět, kdy Julo Satinský utírá nebohého kluka... větvičkami přímo ze smrku.

"A víš, co je ještě zajímavý?" pokračoval onen známý, "že dokonce existovala funkce -  velmi vážená funkce - tak zvaného řiťomyje, který měl za úkol umýt pány i dámy po vykonání potřeby. No a měl v podstatě i funkci ranhojiče oněch míst..."

Nedalo mi to, abych dnes na internetu nedohledal aspoň základní informace o službě zvané

ŘIŤOMYJ

A dozvěděl jsem se, že to bylo spíše hanlivé označení - jinak, že oficiální název byl lazebníci... to ovšem až někdy koncem 18. století. Do té doby, hlavně ve středověku, to opravdu byli jen "řiťomyjové"... společensky na úrovni kata, i přes všechny dekrety panovníků několika století - počínaje polovinou století patnáctého. Tehdy totiž v Evropě lázně začínaly vznikat paradoxně jako jeden z civilizačních důsledků křesťanských křížových válek 12.-13. století - kdy údajně např. v Jeruzalémě byla hygiena na vysoké úrovni... A tak se lázeňství stalo ve století 15. společenskou záležitostí horních vrstev, ovšem včetně nevázaností. Do té doby než vypukl mor, šířila se syfilis a jiné nemoci... právě přes hormadné lázně.

Na svě století bylo lázeňství zapomenuto a v baroku a rokoku se smetánka pouze pudrovala a voněla... a smrděla stejně. Krásně je to ukázáno ve Formanově filmu Amadeus.

Teprve koncem 18. století, s rozvojem měst, vodovodů. jímek... nových hygienických poznatků... se lázeňství obnovuje - v jiné podobě, a to i v soukromí - a tím pádem se stává lazebník lazebníkem (lázeňským i holičem) a je ctěn a vážen. Velmi často i pro své "ranhojičské" vědomosti a schopnosti.

Určitě jste slyšeli někdy alespoň titul Lazebník Sevilský - což je známá komická opera z počátku 19. století. Pojednává o pozdější roli nikoli již "řiťomyjů" nýbrž lazebníků... významných právě že ve společenském smyslu. A "Figarovu árii" jste také někdy slyšeli.

Jenže my jsme se pochopitelně včera nebavili o oné opeře ba ani lazebnících.

A tak mne tak nějak při tom našem včerejším tlachání (jinak se to nedá nazvat) navíc napadla jedna věc. Totiž, že by se pojem

"ŘIŤOMYJ"

mohl významově aktualizovat. A mohlo by se tak říkat všem těm, kterým dnes přezdíváme noshledi, poskokové a pohůnci... zkrátka "vlezdoprdelisti". Koneckonců ten prapůvodní význam fyzický by byl nahrazen významem "intelektuálním".