Nedá se nic dělat, omezení pomalu končí, hranice se otevírají a výstavní města i objekty očekávají přílivy návštěvníků. Je až dojemné sledovat podnikatelské reprezentanty v televizních interview.
Abych to zbytečně nerozváděl. Všichni jenom brečí. Představitelé hotelů, agentur, lázní, turistických center, penzionů, restauratérů, tzv. manažeři atd. a tak podobně. Dopadají podobně, jako městech, kde si už stěžovali na nadbytek turistů – jako tomu bylo v Barceloně nebo italských Benátkách. A pokud vím od známého, začínali už frflat i v takovém Českém Krumlově. Velkoměstský turismus v kostce.
(nejen) Český turistický ruch se dříve nekompromisně čím dál více u mnohých podobal před omezeními jistému druhu mlaskání si u koryt.
Dnes tito všichni jen čekají na hosty... Ale ve své psychologii se zatím nemění. V každém hostu vidí prakticky jen oběť, kterou je třeba vytěžit do posledního haléře. A vůbec nejraději by asi byli, kdyby host odjížděl s pěkně tučným dlužním úpisem.
Ten hotelirérsko-restauratérský blok zpráv a interwiev na ČT24, ve čtvrtek 2. září, to byla přímo studie do psychologie těchto lidí (ostatně, poměrně jednostranné psychologie). Dotyční se nezapomněli v těchto rozhovorech obout i do potencionální konkurence a reálné konkurence: v ubytování je to například AirBnB. A kdyby na to došla řeč a byl to jejich obor, tak jistě by žehrali v taxi dopravě na Bolt nebo Uber atd. Veškerou tuto konkurenci, která dělá turistiku a relativně dostupnější, by tito právoplatní podnikatelé nejraději zašlapali do země, zakázali a případně upálili.
Celé je to o podnikatelské otázce: jedni mohou a druzí ne?
Neboli je to o tom, co si kdo prolobuje. Jaké zákony, jaká nařízení a jaká omezení. Svoboda podnikání a volná ruka trhu? Nebuďme, prosím, naivní. Lobbismus je součást konkurenčního boje.
A tak...
Bohužel, je příliš mnoho vlků na tak malý počet ovcí.
A nárůst turistů o 5% (dle ČT24) oproti loňskému roku je v reálu spíš těšínským jablíčkem. Zkrátka hamtat se nebude.
Přežívají opravdu jen ti nejsilnější. Někteří se dokázali včas přizpůsobit, hledat nové cesty, včetně toho že měli dostatečný kapitál jako rezervu. A nejlépe je mít k tomu i mediální popularitu, na čemž profituje známý gastropodnikatel. Byl by sám proti sobě, kdyby to neudělal a ví, o čem mluví. Posuďte sami. - A jinak? Denně mi například na Facebooku přistávají s předstihem jídelní lístky dvou hospod. U jiných restaurací není problém si zjistit, co vlastně nabízejí přes internet. A koneckonců i onen odsuzovaný Bolt, Dáme jídlo a jiné firmy, jídlo z těchto restaurací pohodlně přivezou až domů.
Jiné nové cesty teprve čekají. A jen ti, kteří si myslí, že se vše vrátí do starých kolejí, se budou muset asi postupně smířit s osudem.
Bavíme se pochopitelně o životní úrovni takzvané střední (a snad i vyšší) třídy. Je mi líto, ale pro jiné sociální vrstvy tento styl života je pochopitelně nedostupný.
Hoteliérsko restauratérské podnikání není byznys, jako bychom vyskočili z jedoucího rychlíku a pak do něj zase nastoupili. To vyskočení možná ano. Ale nástup do rychlíku se nekoná. Začíná se opět hezky pěkně malým vláčkem motoráčkem, ze kterého je potřeba ten rychlík teprve znovu vybudovat.
Pokud přijdou hosté.
A ve světle stávajících zdražování, jako jsou nájmy, energie a v současné době údajně i potraviny, je to celé víc než problematické.
Nejsem prorok, manažer ani ekonom, abych měl nějaké zázračné recepty. Zlaté časy pro podnikání zřejmě definitivně skončily. A nezbývá než aby nastoupila tvrdá, trpělivá a hlavně pokorná práce a to, že se zákazník opět stane váženým zákazníkem a ne onou pověstnou dojnou ovcí.
