Fish & Chips

Jakýsi "vypečený" článek se nedávno zabýval analýzou vůně smažených hranolků. Tomu říkám okurkové téma v době krize! Možná se teď inovátorsky bude říkat namísto okurkové - hranolková sezóna.

Hranolky. Co dodat?

O zdraví neprospěšnosti hranolků, potažmo jiných smažených jídel, toho byly a jsou psány stále stohy literatury. Nic proti nim. Proč nám ale zrovna tohle "svinstvo" tolik chutná?

U mne odpověď nehledejte a rešerše si na toto téma udělejte sami.

Já vám nabízím rešerši do mého soukromého života, aneb jak jsem potkával ve svém životě hranolky já.

Ještě mám z dětství v mysli jednu tetu, která smažila vepřové řízky v širokém velkém "prádelním" kastrolu, přikrývala je neméně prádelní pokličkou a smažila a smažila a my jsme jedli, až se nám dělaly boule za ušima, nejčastěji s bramborovou kaší.
Hranolky jsme v té době moc neznali. Psal se totiž středověk 60.let 20. století a maximální pochoutkou v tomto směru byly smažené brambůrky - plátky.

První domácí hranolkovače k nám přicházely v podobě monster, ze kterých si stačili udělat legraci Návštěvníci. Ti naši, čeští, seriáloví. Přivezli jej dokonce jako vzácnou relikvii i do své budoucnosti roku 2484. Dnes se podobné kráječe hranolků prodávají v poněkud modernizovanejší, lehce teleshopingové úpravě. Protože však takový hranolkovač byl záležitostí nedostatkovou, jak bylo dobrým socialistickým zvykem, a potřebné známé jsme neměli, první hranolky jsem jedl snad jako študák v nějaké restauraci, s klasickým "smažákem".

Hranolky k nám také přicházely napřed nejprve v podobě domácích (nedostatkových, podpultových, tuzexových, z ciziny dovezených... atd. atp.) fritéz. Ale ani to nebyl ono.

"Pravé" hranolky k nám naplno vtrhly teprve až se sametovým příchodem fastfoodů počátkem 90. let. To teprve člověk poznal, jaká je to slast kousnout do křupavé kůrčičky hranolku, zatímco vnitřek se vám rozplyne na jazyku.
Tedy pokud je hranolek správně připraven. Osobně znám asi tři fastfoody v Praze, kde vás v tomto směru nezklamou. Zbytek produkuje klasické velmi dobré hranolky, které sice porád ještě o třídu předčí ty doma dělané, ale na francouzského Michelina nebo Maurerův Grand-Restaurant by měly v hranolcích jen ty tři.

Paradoxně, první mezinárodní fastfood u nás vznikl v prostorách dietní jídelny Akademia - v Praze, ve Vodičkově ulici. Původně se tedy v prostorách jídelny šourali důchodci a jiní dietáři s pošramoceným zažíváním. Tradičními kuchařskými surovinami, se kterými se zde pracovalo, bylo vařené hovězí, dušená zelenina a bezchuťová omáčka zvaná bešamel. A jakási dietní kaše. Kdo se chtěl (či spíše mohl) rozšoupnout, mohl si dát vařené brambory s fazolkovou omáčkou a natvrdo vařeným vejcem, dietní žemlovku nebo hovězí či drůbeží vývar a třešňový či švestkový kompot.

Ty důchodce tam potkáte dodnes. Z nudy či nostalgie tam sedí hodiny, jakoby se tam prostě zapomněli z oněch dob. Důchodkyně tak sedí nad jednou nedietní kávou, zatímco mladé maminy, které sem odkládají batolecí ratolesti do dětského koutku a pletou si to s dětskými jeslemi, zde projídají přídavky na děti v hamburgerech, cole a hranolcích.

Mne tam také pochopitelně potkáte (občas a nezapomenutého) dodnes. Změna stravovacího sortimentu mi v daných prostorách nečinila nikdy problém, a i když hodiny zde nevysedávám, v ocenění kvality jídel tohoto fastfoodu bych mohl dělat chuťověho testovacího experta. Zatím. Později se mi možná opět zasteskne po oné akademiské dietní jídelně, až mi stravovací potíže defititivně hranolky vyřadí z potravinového řetězce.

A jelikož je dnes svátek sv. Valentina, tak mi dovolte nabídnout vám hranolky ve tvaru srdce, jako Love Chips.

¨

Foto: Love Chips

Post Scriptum: Vychvalované Fish & Chips jsem nikdy nejedl. Asi jsem se ještě nedostal do toho správného fast foodu.

Foto k článku: Implus.cz