Egypt - 7 - drobnosti a drobky z egyptského stolu

Je zajímavé, že ty drobné zážitky a postřehy dají vždycky nejvíc zabrat. Tedy především v okamžiku, kdy o nich píšete. Na druhou stranu - jsou nezbytným kořením každého dovolenkového pobytu a bez nich by to nebylo ono.

1. Úplněk a hvězdy vůbec, stejně jako slunce i Slunce

První, co si všimnete, jak jasná je tu obloha. Ve dne i v noci. Hvězdy svítí... no jak u nás někde v horách. Světelný smog je tu minimální, o tom ve vzduchu nemluvě.

Jen je to všechno jaksi posunuté a jinde. Nejsem sice fanda do astronomie, rozeznám tak maximáně Velký a Malý vůz, Orion a ještě tak Vega. No a občas si pomáhám jedním prográmkem - nicméně v Egyptě jsem jej musel notně korigovat, aby aspoň Měsíc byl tam kde má být. I tak se mi to nepodařilo dotáhnout do dokonalosti. Tady máte jakousi superprojekci.

I jinak jsme si s Měsícem užili. Vyšel si "kdy chtěl" a tak najednou na prosluněné pláži se na chvíli zamyslíte, kolik že je vlastně hodin.

A ve finále vás překvapí Super Měsíc - člověk tam má ale dojem, že je ale skoro pořád.

Žel, mobily nejsou zrovna nejvhodnější záznamové zařízení pro tento druh fotografií.

A když už jsou tady tak čarovné noci, samozřejmě, že se rozhodnete, že se podíváte na východ Slunce. A že si ho i natočíte. No, musela to být asi švanda, když jsem párkrát povlával v županu dlouhou chodbou s ministativem v ruce. Ale přiznám se vám, že ani jednou se mi nepodařilo chytit pravý východ od rozbřesku, od 0 do 10%. Já nevím proč. Tak přijměte aspoň toto exkluzivní panoramatické foto.

2. Chutovky ze snídaně a další chody

Jídlu bych mohl věnovat několik kapitol. A tak k již napsanému přidám spíše pár foto postřehů.

Jídelna je tu obrovská. K tomu navíc terasa, takže se při jídle dostane na všechny. Jde o doplňovaný bufet. A jsou zde dva grily s kuchaři. Samozřejmě různé vody, káva, k obědu a večeři místní alkohol... Hodně zeleniny, ovoce. Ale kuchyně je to hlavně mezinárodní.

Když fotíte brzy ráno, je tu ještě klid.

O hodinu později už se tady valí davy smrtelně all inclusive vyhládlých hostů.

Přiznám se, že mi docela vadilo to plýtvání jídlem, které tam občas viděl člověk na stolech, když strávníci odešli. Mám trochu jinou výchovu. Co si člověk nandá na talíř, má sníst!

A zatímco davy vesměs bezmyšlenkovitě hltaly, já jsem si všímal nabídky celkově. Tak jsem objevil arabský, velmi chutný falafel, pouze v jednom místě nabízeli skvělé "corned beef" (nezapomeňte, že tady o vepřové nezavadíte), měli tu úžasný tvaroh, stejně jako třeba toasty zapečené s vejcem. - Část toho je právě na našich talířích.

A nemohly mi ani jednoho dne uniknout ozdobené tykve a kůra melounů. Moc bych neprohádal, kdybych řekl, že jsem byl asi opravdu jeden z mála, kdo si toho všiml. Však mi také kuchař poděkoval, když jsem to fotil.

Jednou ze "zajímavostí" byla sladká kuchyně. Koláče a koláčky, buchtičky a štrůdlíky a od oběda i dortíky. Nad tím vším ale vítězily dvě drobnosti.

Jednak to byla obyčejná bábovka ke kávě. Čím se lišila? Byla to totiž domácí bábovka. Žádné stabilizátory, dochucovadla a konzervanty... Byl jsem najednou zase o 50 let zpátky, kdy mi doma naservírovali bábovku a chutnalo to úplně stejně.

Druhou takovou maličkostí byly ořechové dortíky. Chodili jsme na ně, kdykoli jsme si dali oběd v plážové restauraci, altánu. Tady byl skvělý kuchař, který to své menu doslava "jel" jak na běžícím pásu, za pomoci tří asistentů. Ale kuchařením vládnul jen on sám a vždy s úsměvem.

Řekl bych, že i jeho zásluhou tady byly v nabídce v chlazené vitrině malé ořechové řezy. Byly dokonce zdobené. Velmi nápaditě a po každé jinak.

3. Když už jsme u té estetiky

Za povšimnutí stála samozřejmě místní květena. Leoš je milovník květin a tak byl ve svém živlu. Já jsem na příklad prvně v životě viděl reálně kvetoucí jasmín.

No, došlo i na legrácky, to když Leoš ozdobil Andyho. Co vám budu povídat... zírali po nich všichni.

4. I jinak to byl vlastně doslova jeden velký oddych.

Přesně takový, jakým má dovolená být.

Došlo i na jiné oddychové aktivity. Na příklad jsme se cca po 10 dnech "probojovali" na kouření šíši neboli vodní dýmky. Vystoupali jsme po dřevěných schodech jak někam na verandu a tam jsme našli pro nás nezvykle zařízenou místnost.

Leoš, jako věci znalý, se o vše postaral. Především o výběr tabákové směsi. A pak si to náležitě užíval.

Také Andy si kouření spokojeně vychutnával. Oba bublali a vyfukovali kouř... Já jsem to zkusil jen jednou. Potánul jsem trochu do úst, sotva to zabublalo. Pak mi došlo, že pokud chci řádně "bublat", musím to kouření protáhnout opravdu až do plic. Jsem nekuřák. A tohle opravdu neovládám. Zůstalo jen u toho jednoho malého zabublání. Pak jsem předal náústek s hadičkou (určitě se to nějak jmenuje) Leošovi a tím moje kouření vodní dýmky skončilo.

5. A další zajímavosti jsme potkávali všude kolem nás.

Tak na příklad, jsem prvně viděl egyptské peníze. O to vzácnější byly, že bankomat ve vstupní mini hale u bezpečnostního rámu! o víkendech nefungoval. S poukázáním na to, že banky mají o víkendu zavřeno. Aspoň takto mi to vysvětloval Leoš, když si vyzvedl několik stovek egyptských, dolary u sebe momentálně nemaje, chtěl si něco koupit z kosmetiky v lékárně.

Později jsem viděl ještě jiné bankovky a sympatické na tom vždy bylo, že tam byla zachycena egyptská historie. Žádní aktuální potentáti, jak bývá někde zvykem.

Následující část je přinejmenším od 15+

Každý správný "cestovatel" se zajímá o místní sexuální zvyklosti a zajímavosti, pochopitelně. Zatímco třeba v Řecku si potrpí na různé legrácky, jako otvíráky ve tvaru penisu, tady je vše spíše skryté. A zase: je to vše ale jen o současné době, která se v tomto směru začíná už podobat křesťanskému středověku. Přitom, jak se člověk dočte později doma, sexualita v Egyptě byla docela uvolněná a spoustu věcí nikdo neřešil. A zejména moralisti a aktivisti by si dnes rvali hrůzou vlasy na hlavě.

A tak jsem narazil vlastně spíše náhodou na jednu pohlednici, o které si neznalý člověk může myslet co chce. Aby se pak v odborné literatuře dočetl, že se jedná o obřízku.

No a protože Leoš je opravdu znalcem Egypta do hloubky, tak mu neunikl suvenýr v podobě boha Min (Khem). Na internetu jsem se dočetl, že to byl v před dynastijních dobách bůh reprodukce, tedy plodnosti. Koho z vás to zajímá podrobněji a chcete se prokousávat anglickým textem, klidněte na tento odkaz. Kdo jste četl mé předchozí blogy, tak když jsem se zmiňoval v nákupech o "pinďulínovi", měl jsem na mysli právě tuto figurku.

Konec této speciální části.

V neposlední řadě bych mezi drobné zážitky mohl zařadit i vše, co se seběhlo kolem našeho nákupu druhého VIP týdne. Občas jsme si museli doslova vydržkovat, na co jsme měli dle pravidel nárok. A to včetně předplacené cesty do Port Ghalib nebo dalších jízd na koni.

Ale i jinak to bylo VIP "o držku". Plechovkových limonád do ledničky jsme dostali jen půlku a druhá byla nedobytná. Stejně jako košík s ovocem, takový jaký jsme dostali i tehdy po urgencích v prvním VIP.

Nakonec na tyto VIP výhody napůl rezignujeme - a souhlasím s Leošem, který ve finále praví: “A talíř s ovocem, ať si sežere pan ředitel.”

Inu, čas letí a ani se nenadějete, je tu konec vaší dovolené.

A vy zjišťujete, že se vám vlastně domů ani nechce. Že i těch 14 dní bylo vlastně málo, že i ty všelijaké zážitky byly vítané vytržení z hrozící dovolenkové nudy a kdyby to šlo, nejraději byste tu ještě zůstali.

Ale protože u nás není nikdy nic jednoduché, tak návrat domů a epilog si nechám ještě na příště. Čekala mne poslední, rozhodující návratová bitva!

Všechna foto: autor